9 zajímavostí o rebarboře: je zdravá, ale zároveň i nebezpečná

Lék z Himalájí

První zmínky o rebarboře pocházejí už z roku 2700 před naším letopočtem. Divoce rostla na svazích Himaláje, ale velmi brzy začala být cíleně pěstována Tibeťany, neboť ji považovali za léčivou. Tibeťané věřili, že pojídání reveně zlepšuje krev a čistí střeva. Byla také ctěna v arabském léčitelství.

Byla drahá jako šafrán

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Dříve byla rebarbora velmi ceněná a její cena se i kvůli nákladnému dovozu blížila drahému koření jako byla skořice nebo šafrán. V 16. století se rozšířila do povodí Volhy. Do Evropy se dostala díky poutníkům Barbarům (barbarus). V Evropě ji nejdříve začali používat Němci a Angličané, od 18. století se poté rozšířila i do dalších zemí (v ČR od 19. st.). Američané ji používali do koláčů, Italové na likér rebarboro a Němci na marmeládu.

Název rebarbora vznikl spojením “Rha a barbaros”

Když se rebarbora rozšířila do povodí Volhy, začalo se jí tam říkat Rha. Další část svého jména pravděpodobně získala z latinských slov rheum (kořen) a barbarus (zahraniční, cizí původ), tj. Rhabarber. U nás se jí kromě názvu rebarbora říká také reveň (přejato z ruštiny).

Je to ovoce nebo zelenina? O sporu musel rozhodnout soud

V 50. letech 20. století se vedl dlouhý spor o tom, zda-li je rebarbora ovoce, nebo zelenina. O sporu nakonec v roce 1947 musel rozhodnout americký soud: “rebarbora je ovoce”. Důvodem tohoto verdiktu bylo použití rebarbory pouze do dezertů. Dnes ale víme, že i když rebarboru používáme nejčastěji jako ovoce, z botanického pohledu se jedná o zeleninu.

Zdravá i život ohrožující

Rebarbora má více tváří – je zároveň zdravou, ale i nebezpečnou zeleninou. Kontroverzní látkou, kterou rebarbora obsahuje, je kyselina šťavelová (oxalová). Tato kyselina porušuje v těle iontovou rovnováhu vápníku a kvůli tomu se vápník z těla vylučuje. Proto ji nesmí konzumovat lidé trpící revmatismem, dnou, ledvinovými kameny a záněty ledvin, osoby s problémy s močovým měchýřem nebo žaludečními kyselinami. Velmi opatrné by měly být těhotné a kojící ženy a děti. Kyselina šťavelová u nich může vyvolat nevolnost. Tuto kyselinu obsahují i například kopřivy, kterých ale nezkonzumujeme tolik, jako u výtečného rebarborového koláče, čatní či marmelády (v nich můžeme klidně na posezení sníst i 2-3 stonky rebarbory). Platí pravidlo: pochutnat si, ale s mírou!

Obsahuje velké množství vitamínů

• Je výborným zdrojem vitamínu B. Zejména niacinu pro krevní oběh a energii buněk, kyseliny listové pro krvetvorbu a pantotenové pro zdravou pokožku a vlasy.
• Z minerálů obsahuje vápník, draslík a mangan, dále i železo, hořčík, fosfor, jód.
• Obsahuje velké množství vlákniny, která zbavuje tělo toxinů a povzbuzuje střevní peristaltiku (pomáhá při zácpě).
• Je močopudná.
• Dokáže na sebe vázat tuk.
• Podporuje metabolismus.

Je v sezóně jen do svátku sv. Jana, pak už je nebezpečná

Rebarbora je v sezóně pouze krátce – od poloviny května do poloviny června, do dne svátku sv. Jana (24. června) – letního slunovratu. V tomto období obsahuje rostlina převážně kyselinu jablečnou. Jak rostlina stárne, prudce se v ní zvyšuje obsah kyseliny šťavelové a stává se tak nebezpečnou. Rovněž od konce června ztrácí svou křehkost a její chuť je nepříjemně kyselá.

Rebarbora v kuchyni

• U rebarbory se jí pouze její řapíky, ne listy. Listy jsou totiž už od počátku velmi bohaté na kyselinu šťavelovou.
• O zralosti rebarbory nerozhoduje barva. Jestli je rebarbora výrazně červená, nebo nazelenalá záleží na její odrůdě. Obě jsou vhodné k dalším úpravám.
• Z rebarbory se před úpravou musí pomocí nože odstranit (stáhnout) tuhá vlákna a slupky.
• Rebarbora by se měla jíst vždy tepelně upravená (vařená, pečená aj.).
• Pokrmy s rebarborou by se měly konzumovat maximálně 2-3x za týden.
• Rebarbora by nikdy při tepelné úpravě neměla přijít do kontaktu s hliníkem. Reaguje s kyselinou šťavelovou a dostává se do zeleniny (obecně by se ale při tepelné úpravě jakéhokoliv jídla neměl hliník používat).

Zdroj vitality a ingredience lásky

Podle tradiční čínské medicíny je rebarbora zdrojem vitality. Dle kulinářské magie je zase ingrediencí lásky. Její řízná chuť slibuje stejně řízné vztahy. Nejdokonalejším pokrmem lásky je rebarborový koláč s jahodami.