Andrea (41 let) začala vařit jinak kvůli postižené Toničce

Musím k Andreině vyprávění uvést pár základních informací, abyste věděli, jaké má doma podmínky. Andrea i její muž pracují. Mají už několik let rozestavěný dům, říkají, že je to “barák -práce na pochodu”. Nemají čas a prostředky ho dokončit. Prý by toho bylo ještě hodně co psát, ale jeden by u toho prý usnul….Tak to vzala stručně. Nicméně měli byste vědět, že večery tráví u počítače stahováním obrázků, tiskem a laminováním, aby byla na Toničku vybavená pomůckami pro komunikaci a učení.  Pak zoufale shání čas, aby třeba jen vyžehlila… Když jsem se jí na to ptala, tak napsala: “Ale já si nestěžuju! Já se tomu směju, mě to baví. Asi potřebuju k životu trochu frmol. Sedět na gauči a koukat na televizi by mě umořilo k smrti :-)”  Mluvit s Andreou je velmi povzbudivé a motivující. Setkaly jsme se s ní na kurzu a zůstaly jsme v kontaktu. Často na ní vzpomenu, když mám pocit, že je toho na mě moc. Jak ona by užila nějakou výpomoc. Sama nemá čas vůbec na nic, ale když jsem ji poprosila o sepsání zkušeností se změnou jídelníčku u nich doma, tak sedla a napsala. Za to moc děkujeme!    

Proč jíme jinak

Jíst jinak jsem chtěla už před více než deseti lety. Jenže jsem neměla internet a v knihovně neměli knihy s touto tématikou. Myšlenka mě nakonec opustila stejně rychle, jako přišla. Pak se mi narodila postižená dcera Tonička (7 let, Rettův syndrom). Její postižení způsobila mutace genu, který by měl vyrábět určitou aminokyselinu, nezbytnou pro správné fungování těla, ale „chybou“ ji nevyrábí. Rozsah postižení je obrovský – jedna taková aminokyselina! Dítě sice není úplný ležák, ale samo se nenají ani neoblékne. Nemluví, nemůže. Na základě faktu, že přijímaná potrava má na náš organismus vliv na buněčné úrovni, jsem se dostala k diskuzi mezi maminkami postižených dětí stejné dgn, kde zazněly principy „jiného stravování“. Moje radary okamžitě zachytily myšlenku z minulosti a ta dokázala opět vzklíčit. Vůbec jsem o tom nepřemýšlela! Přesto jsem se rozhodla nejdřív zkusit a ověřit stravu na sobě.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Co mi změna jídelníčku přinesla

Striktně jsem změnila stravu. Tehdy to ještě nebylo mnou tak úplně správně dodržováno, ale i tak to mělo výsledky. Pokusím se je sepsat chronologicky, jak přišly:

• okamžitý definitivní ústup pálení žáhy (ukrutně moc jsem na to trpěla), řádově dny
• více energie v kteroukoliv denní dobu, řádově dny
• viditelný úbytek váhy (cca 8kg/4měsíce)
• rychlejší regenerace jakéhokoliv zranění, průběžně
• žádné marodění za poslední dvě léta
• absolutní vymizení PMS, zhruba do roka
• viditelně zlepšení pleti (od dětství mám akné), během půli roku
• viditelně lepší kvalita vlasů, také asi 1/2 – 1 rok
• celkově mnohem lepší nálada, téměř žádné rozladění, pohoda jazz, řádově dny

Nikdy jsem nebyla jedinec náchylný k nemocem. Spíš naopak. Vždycky jsem byla zdravá jako řípa. Maximálně jsem dostala v zimě bolení v krku, rýmičku, kašlíček. Nyní nemarodím vůbec!!! Naopak jakoukoliv dietní chybu na sobě poznám – „knedlíkem“ v krku, spuštěním „nudle“ po ránu atp.

Co na to zbytek rodiny

Nabídla jsem toto „jiné stravování“ jako dostatečně ověřené zbytku rodiny. Jako první se přidal manžel – očichal, ochutnal a okamžitě se nadchnul. Proč? Jeho slovy – cítí se lépe. Chutná mu to 100% a navíc se lépe hýbe, nemá pocity únavy po jídle apod. Prostřední dcera se okamžitě postavila proti. Zdravé jídlo se rovnalo něčemu nechutnému, co se nedá pozřít! Dnes svůj bojkot trochu mírní, ale i tak není přesvědčená. V jejím případě budu muset počkat, až si na to přijde sama. Je jí teprve 9 let…. Tonička jí to, co jí chutná, ať je to cizrna nebo bůček. Když udělám zdravé jídlo dobré, nají se ho, ani neví, co jí. Když se mi to zrovna moc nepovede nebo na to prostě nemá chuť, nejí to, ani když je hladová… V jejím případě jsem dosáhla alespoň toho, že věčně zahleněné dítě už dva roky nemělo rýmu ani kašel. Navíc je vzhledem ke své dgn (a ve srovnání s jinými dívkami s RTT) velice čiperná, intelektuálně nad průměrem, nepozastavená ve vývoji. Nejstarší dcera s námi již nebydlí, ale jí také jinak. Bez násilí, sama dobrovolně.

Změny u Toničky

Kvůli Toničce to vlastně celé začalo, takže co se projevilo při změně jídla u ní:

•  nemarodí už dva roky, chodíme jen na preventivky
•  je v lepší psychické kondici (zde je ovšem nemožné prokázat vliv stravy, Tonička zas nejí výhradně jinak, ale už nemá alespoň ta škodlivá „éčka“, konzervanty, glutamáty apod.)
• navzdory očekávanému vývoji onemocnění se její stav po troškách lepší

Reakce okolí 

Naši kamarádi to zaznamenali. Často to okomentují tak, že jsme blázni, že člověk má jíst všechno, ale s mírou. Nikdy se ale nestalo, že by nás za to pomlouvali nebo se s námi rozkmotřili. Respektují to. Stejně tak i moji rodiče. Přistupují k tomu tak, že je to naše věc. Často ochutnají, když jsou na návštěvě a kolikrát sami uznají, že je to velice dobré. Přesto by si sami doma takhle nikdy nevařili. Manželovi rodiče litují naše děti, že jsou to chudinky a nebýt jich (prarodičů), neměly by ty naše holky ani mandarinky na vánoce… Nerespektují to.

Dvě nejlepší věci na tom všem

Ta první je, že změnou stravy se cosi změnilo u nás doma. Začali jsme se více zajímat (o cokoli) a tím pádem jsme dostávali více informací. Najednou nám všechno zapadalo do sebe! Jak je to s těmi mléčnými výrobky a kalciem, jak je to s těmi bramborami, s maggi, s lokálním ovocem a zeleninou, energiemi, zimou a létem atd.

A druhá je, že vaření už není moje povinnost, abychom jako rodina neumřeli hlady! Vaření se stalo mojí láskou – z lásky nikdy nezapomenu včas namočit fazole, jako se mi to stávalo „dříve“.

Kde máme rezervy aneb hřešíme doposud

Když dětem nechutná a nejedí „naši stravu“ – zpanikařím a aby mi moje děti neumřely hlady, jdu uvařit „normální jídlo“(je to čím dál těžší, můj instinkt mi brání sáhnout po určitých potravinách; těch, ze kterých už odmítám vařit, je stále více :-) Naše děti, bohužel, zatím ve všední dny jedí ve škole a školce běžná jídla. Nedokážu Zuzce odepřít sladkost, když si o ni řekne, zdravá sladkost ji neuspokojí. Jsem mnohdy tak zaneprázdněná, že abych ušetřila čas, někdy se odbudeme nezdravým jídlem. Manžel nepřestal jíst maso, ale to mi vůbec nevadí, zredukovali jsme ho i tak na 1x-2x týdně. Nepřestala jsem pít kávu, což s sebou nese riziko „něčeho ke kávě“… Někdy podlehnu, obzvlášť, když mám stres a shon. 

To nejlepší nakonec

Tento článek vznikal po nějakou dobu. Dnes ho dokončuji šťastná, že se vyplatilo zapracovávat jinou stravu do naší rodiny pomalu a nenásilně. Takže třeba Zuzka dnes večeřela pohanku s kroupami s fazolovým pyré jako samozřejmou večeři. Je toho ještě hodně před námi, ale PRVNÍ KROK je definitivně za námi. A k tomu si sama blahopřeji!