Anglie: Den čtvrtý – Portland a Lulwhorth

Ranní koupel v moři

Za 5 minut 7 zvoní Lucce budík na mobilu. Rychle vstává a obléká se. Přitom se otáčí směrem ke mě a ptá se: “Jdeš?” Rozlepím oči a odpovídám: “Jdu.” Oblékám se taky. Bereme kartáčky na zuby, na které jsme si už večer nechali dát od sousedů pastu. Po ranní hygieně se vracíme do soudku, bereme ručník a mobil a jdeme k moři. Rychlou chůzí z kopce jsme tam za dvacet minut. Fouká. Na pláži pár domorodců venčí psy. Ale vidíme i rodinku se dvěma dětmi, jak si udělali ranní piknik. Zas taková romantika to není, ale jim to asi přijde hezká společná snídaně s pohledem na moře.

Vyzouvám si boty a jdu zkusit teplotu vodu. Brrrr. Severní moře je opravdu studené. Luci už je v plavkách a jde se na pár minut otužit. Jsou docela velké vlny a není bezpečné jít dále od břehu. Stačí jí to jen tak. Na pláži je hrubý písek a drží mezi prsty na nohách. Po usušení vklouzneme do bot a funíme, pro změnu do kopce, zpátky do kempu.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Snídaně z vlastních zásob

Balíme věci. Já snídám zbytek včerejšího chleba s fazolovou pomazánkou z domu a vege plátkovým sýrem z Tesca. Už nechci další místní anglickou snídani. Jsem nafouklá a mám zácpu. Chybí teplá zelenina. Na devátou jdeme do kempového bistra na snídani, s tím, že já si dám jen kafe. Výběr je malý a Pavlovi nevyhovuje. Dáme si tedy všichni jen hrnek kofeinu a jedeme k moři. Cíl je romantické místo s majákem Portland.

Magická energie moře

Je polojasno, ale fouká, jako všude u moře. Jsme unešeni tím místem, které má magickou energii. Kocháme se tou krásou, kterou umí vytvořit jen příroda. Jen tak jsme. Bez myšlenek. Najednou Janča zahlédne ve vodě lachtana. Vystrkuje hlavu a posouvá se směrem doleva. Jdeme jeho směrem a snažíme se ho natočit. Vystrkuje stále hlavu a rozhlíží se jako by někoho hledal. Boží. Dostali jsme dárek.

Oběd v restauraci

Na oběd ještě není hlad, tak si dáme další šálek kávy a přesouváme se na další kouzelné místo u moře: Lulworth.
Cesta trvá přesně hodinu a už je o půl 3. čas konečně zaplnit žaludky.
Sedáme si do místního hotelu s restaurací. Příjemné prostředí s mořskou dekorací. Hledám zeleninu a Pavel s Luckou se snaží překládat a doporučit mi něco. Nakonec zvítězí hejk s rajčatových rizotem a zeleninou. Dnes mi chutnalo o moc víc, i když jsem si opět jako hiťák musela vzít před jídlem Daosin, pro jistotu.

Loučení s mořem

Vyrážíme na výšlap kolem moře, do kopce a z kopce, s několika vyhlídkami. Ta nádhera se nedá popsat ani vyfotit, musí se zažít a prožít.
Lidí není tak moc, jak by mohlo na tak atraktivním místě být. Je střídavě pod mrakem a když vyleze sluníčko, tak má sílu. Vítr pocitově sráží teplotu níž. My jsme vděční po včerejšku za každou minutu co neprší. Scházíme zpět k autu a opouštíme toto kouzelné místo, kde se dá strávit několik dní chozením, koupáním nebo na lodi.

Vydáváme se na dlouhou cestu zpátky do Rugby. Jídlo se nějak neřeší, v autě jíme ořechy a já už se nemůžu dočkat, až si zítra konečně uvařím naše jídlo plné zeleniny.

Usínám hodně unavená s pocitem příjemně stráveného víkendu do minuty napěchovaného zážitky. Nemám prostor myslet na práci a vše kolem, co budu muset řešit po příjezdu.
A tak to má na dovolené být.