Anglie: Den osmý – Birmigham

Moje oblíbená ranní rutina

Vstávám opět v sedm hodin, cvičím orgánovou sestavu, jdu uvařit kávu a slupnout ostropestřec. Vypadá to už na běžnou ranní rutinu. Dnes volím polívečku z řepy, zelených fazolek, mrkve, petržele, zbytku uvařených shitake, řapíku a rozmarýnu. Chtěla jsem přidat quinou, ale je předvařená a prošlá, takže volím jáhly. Husťačka jak vyšije. Vhodná na snídani i do termosky na oběd. Tam ještě každé přidávám kousek uzeného tofu.

Jede se na výlet

Vyrážíme na autobus na vlakové nádraží a odtud vlakem do Birminghamu. Zajímavosti je, že vlak funguje skoro jako metro. U vstupu si koupíte lístek, projdete turniketem jak v Praze v metru, akorát s tím rozdílem, že při opuštění nádraží musíte opět vložit lístek a projít turniketem. Zaměstnanci drah jsou velmi ochotní vždy poradit, z kterého nástupiště vlak odjíždí, je v tom trochu chaos, tedy aspoň pro nás turisty. Ve vlaku jede klima, ačkoli je venku tak 20 °C a je nám spíš zima.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Den v Birmighamu

Vysedáme na obrovském nádraží sloužícím zároveň jako jedno velké nákupní centrum. Trefit východ na tu správnou stranu je umění. Procházíme několik náměstí, velkou místní chloubu – knihovnu, kostel sv. Martina, místní trhy, prohlédneme si sochu zakladatelů města, nejstarší část města ještě s původními stavbami. Jinak jsou kolem už postaveny velmi moderní budovy a staré domy se už v těch betonových monstrech úplně ztrácejí. Všude je spousta bezdomovců a pochybných individuí. Potkáte opravdu všechny národnosti světa, prý více než v Londýně, asi tu mají lepší podmínky k žití.

Na jednom z náměstí u kašny obědváme z termosek a pak hledáme kavárnu. Dezerty jsou tu většinou buchtového stylu, nic pro mě. Mouka je tu pšeničná modifikovaná jak u nás, tedy pro hiťáky nevhodná. Volím opět flapjack s ovesnými vločkami, ale tentokrát je zbytečně sladký.

Hned vedle je vstup do podmořského světa Sea life. Malý se udržuje stále vzhůru, aby taky ocenil rybičky. Po prohlídce okamžitě odpadá. Byly jsme loni s Luci v podmořského světě v Barceloně a byla jsem totálně nadšená a okouzlená zároveň. Jako vodní živel miluju vodu a obdivuju život v ní. Tady to bylo taky moc pěkné, ale tak o půlku menší.

Skvělá večeře během chvilky

Máme už dost dění ve městě a míříme k nádraží. Vláček do Rugby stíháme na minutu. Tam nás čeká Pavlík s autem. Už máme takový hlad, že rychle stoupnu k plotně a do 45 minut vykouzlím večeři – červenou čočku se zeleninou a rýži , i buchtu co dům dal. Zbožňuju JJ vaření, tak dobré, tak rychlé a sytící.

Po večeři umýváme s Luci kopu nádobí. Pavel má ke mě poznámku, že v té kuchyni opravdu trávím hodně času. Ujišťuji ho, že mě to moc baví. Ale pravdou je, že nejvíc času strávím s nádobím, ještě když mu teče v kuchyní jen studená voda a musí se na nádobí ohřívat. Stíhám udělat už podruhé vývar, odkrojků sice tolik není, ale Janča má i řasu a ta doplní minerály.

Procházka před spaním

Až máme hotovo rozhodneme se projít do místního marketu a být chvíli samy. Koupíme, mimo jiné, Danečkovi dřevěnou skládačku, bude mít 30. 7. jeden rok. Po návratu opět plánujeme další den  kam, a jak.

Spokojeni a unavení, v nohách 13 km šouravým krokem, usínáme před půlnocí.

Počasí nám zatím vychází, prší málo, dnes zataženo 21°C. Ale stále tady fouká. Jako krátkovlasá trpím. Ať si na hlavě vytvořím jakýkoli účes, ve vteřině je pryč. Nic pro mě.