Anglie: Den pátý – Coventry

Snídaně podle mého gusta

Dnes vstávám s radostí, že konečně uvařím po našem. Kuchyň už na mě volá. Ale nejprve si jdu po 4 dnech zacvičit orgánovou sestavu. Zabere jen 8 minut a to, že si protáhnu tělo, mi vždycky zlepší náladu. Lucka už se mě včera poťouchle ptala: “A ty už ráno necvičíš?” Cvičím, ale je pár dní v roce, kdy to prostě nedám.
Pavel má veškeré kuchyňské vybavení, našla jsem i váhu a odměrku. Od té doby, co vařím pro zákazníky na objednávku, všechno vážím i doma, je to výhodné, hlavně, když vařím jen pro sebe a nechci žádné zbytky. Koření má také na výběr, ale já jsem připravena a vezu si koření své. Jsem už tak zvyklá z našich různých víkendových i týdenním pobytů, jak v apartmánech, tak pod stanem.
Zeleninu mi už Janička koupila v pátek, tak volím řapík, květák, zelené fazolky, pórek a dýní. Na zahuštění použiju kukuřičný kuskus, ale moc nehustí, asi jsem měla dát víc. Vločky nejsou, ty musíme koupit. Používám na vaření ghí a slunečnicový olej. Cibule není nutná jako základ, vše hážu rovnou do hrnce na tuk, který je potřeba na rozpuštění některých vitamínů, protože jako histaminik nepoužívám miso pastu. Doma dělám polévku na snídani jednodušeji, přivedu k varu vývar, hodím do něj zeleninu a nakonec jako tuk použiju pesto z medvědího česneku.

3denní “Podzimní detox výzva”
Imunita + Jídelníček + Antistres
Tři nabité dny pro vitální podzim!
Rezervovat místo zdarma

Vláčkem na výlet

Polévku snídáme všechny tři i s Danečkem, ostatní naliju do termosek a můžeme jet na výlet. Pavel je celý týden v práci, takže vyrážíme za dobrodružstvím busem a vlakem. Janča není zvyklá, všude jezdí společně autem, je to i pro ni novinka. Malý usíná v kočáře a my kupodivu jedeme správným směrem až do Coventry. Ve vlaku už se budí a Janička ho krmí banánem stylem, že kousek ukousne, v puse vytvaruje a pak mu to teprve strčí do pusinky. Po chvilce si pán, který ji sleduje, musí vyměnit místo. Vypadá mladě, asi to ještě neviděl. Máme z toho srandu. Možná by mohla vytáhnout i prso, to by možná rovnou vystoupil 🤣.

Ve městě si dáváme sraz s mladým sousedem z domu, kde bydlíme, Kryštofem. Zaučuje se teprve 3 měsíce na řidiče autobusu, je z toho nadšený, tak nám celou dobu u kávy vykládá historky. Jeho máma je rodilá Češka, která žije v Anglii asi 10 let, takže s námi mluví česky, a já mu rozumím. Anglicky už prý mluví za tu dobu jak rodilý Brit, ale to by si s námi až tak nepokecal, tedy až na Luci, tak je už taky, jak kdyby se tu narodila.
Ke kávě si dávám jedinou schůdnou variantu a to flapjack. Není až tak sladký a jsou v něm ovoce a ořechy.

Posilněni vyrážíme na obhlídku centra, navštívíme místní tržnici, kde opravdu najdete úplně všechno od jídla, oblečení, drogerie až třeba po jehlu a nit. Beru rýžové nudle a shitake po polévky a taky nějakou zeleninu. Obědváme v parku, kde je aspoň trochu klidu a zeleně. Docela dost se na ulici kouří tráva a ani park není výjimkou, schází se tu na jointa místní týpci.

Večeře jak vyšitá

Zpátky do Rugby máme odvoz od Kryštofa. Jsme doma dřív jak táta. Ten mě po příjezdu bere na nákup do velkého supermarketu přímo v Rugby. Zdál by se na tak malé městečko až zbytečně velký, ale je fakt plný lidí a taky zboží. Regál plný free form, tedy bez lepku, další jeden obilných mlék v krabicí, taky chlaďák nabízí vege sýry a polotovary. Akorát tofu tady nemají, to se dá ale koupit právě v té tržnici a nebo ještě v Lidlu. Mám ještě jedno z domu, tak nepotřebuju.
Vracíme se s plnými taškami a Pavel se snaží nákup narvat do své malé ledničky, no není na takový nával a hlavně tolik zeleniny zvyklý.
Jen co vyklidí prostor, vrhám se vařit večeři. Už v Tescu v sobotu jsme koupily cannellini v konzervě, tak budou s dýní a mrkví s tymiánem. Původně jsem chtěla udělat omáčku, protože je tu i mixér a fazole dát až do té omáčky. Ve své roztržitosti ale dávám vše dohromady hned a zeleninu tím pádem budu dusit déle a tím se dýně rozpadne a udělá krémovější chuť. K tomu vařím kukuřičné těstoviny. Naši milí ubytovatelé si ještě k tomu v grilu udělají hovězí steak a pro všechny zeleninu. Večeře jak vyšitá. Konečně si můžu užívat společně jídlo z hrnců jak Evička, kdy se vše snese na stůl a každý si sám nabírá. Miluju tento styl stolování. U nás to bohužel tak nefunguje, ale třeba se někdy dočkám.
Po jídle se umývá nádobí, musí se ohřát voda, takže vše déle trvá, ale Janička mezitím uloží Danečka a my si pak můžeme zase společně sednout k vínu a plánovat další společný den.

Tady frčí fastfood

Jsem už úplně jinde. Jídlo se moc tu neřeší. Když se nemusí, tak se nevaří. Když je hlad, tak se z minuty na minutu někde koupí. Fast food ve formě hranolek, smažené ryby, pizzy, burgerů a moře dresinků. Každý si po práci nese domů něco v krabičce. V poledne si jde každý koupit svou obědovou taštičku, kde má toust, chipsy a colu. Mražená pizza a rybí prsty je též jedna z možností, jak si doma udělat co nejrychleji večeři a nebo se objedná jídlo s rozvozem. Frčí i Čína. Asi to není o moc lepší jak v Čechách, zelenina maximálně studená jako salát. Jen ty hranolky budou asi národní jídlo jako v Americe.
Vše je o hodně dražší, ale zase tady lidé tráví hodně času v práci a mají větší výplaty. Bohužel si těch peněz moc neužijí, nemají kdy je utratit. Asi jsou i výjimky, ale v podstatě jsou to smutní unavení lidé bez života. Tak aspoň my se na ně smějeme a oni nám to kupodivu oplácí.