Anglie: Den třetí – Lyme Regis – městečko u moře

Místní snídaně

Před devátou hodinou nás budí klepání na dveře. Daneček se nemůže dočkat, kdy už tety vstanou. Vyletím z postele, to je už skoro devět? Dospala jsem dlouhý čtvrteční den a let. Jupiiii, jsem jak nová. Oblékáme se a bereme věci na celodenní výlet k moři. První ale jdeme do místní kavárny na tradiční anglickou snídani. Ta je obvykle v každém místě stejná – fazole v tomatě, vajíčka, slanina, toustový chleba, máslo. Tady je ještě bramborová placka, grilovaný žampion a rajče. Já si vybírám vegetariánskou verzi – místo slaniny vege párek. Místo bílého tousťáku volím svůj semínkový z domu. Fazole v tomatě nechávám Luci, přece jen je tam histamin. Chtěla jsem vyzkoušet místní snídani, bylo to relativně dobré, ale jednou stačí.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Hurá k moři

Po jídle vyrážíme procházkou kousek k moři, kam jsme včera nedošli. Začíná pršet. U moře už přímo chčije a fouká silný vítr. Deštník se brání a my z toho máme srandu. Uděláme pár fotek a vracíme se k autu. Vyrážíme do přímořského městečka Lyme Regis.

Stále prší, přemýšlíme kam se schovat. Malý usíná v kočáru, ten se má, je hezky v suchu a teple. Nabízí se možnost muzea, ale toto je zrovna hodně maličké a nelze dovnitř s kočárkem. Musíme počkat až se Daneček vzbudí. Jdeme dál a před námi kavárna, jasná volba, sucho a teplo. Dáváme si churros. Španělská specialita, kterou jsem měla možnost ochutnat loni ve Španělsku. Luci je z ní nadšená, měla ji už víckrát. Je to vlastně smažené těsto obalené za tepla v cukru s horkou čokoládou. Tady ji umí skvěle udělat, mňam, hřích, který za to stojí.

Našli jsme na mapě jiné muzeum fosilií, sice trochu přestává pršet, ale předpověď není úplně růžová. S prohlídkou nespěcháme. Kocháme se aspoň výhledem na moře z velkých oken.

Děkuji, bylo to teplé

Fronta na meteomapě ukazuje dvě hodiny díru. Vycházíme k moři smočit aspoň nohy. Pak už nás přepadá hlad, tak se jede do místní hospůdky. Je mi jasné, že budu muset udělat zase kompromis. Na jídelním lístku bývá zpravidla to samé, steak, kuřecí maso a hlavně hranolky. Salát se taky většinou najde. Teplá zelenina je utopie a když, tak spíš rajče nebo lilek nebo žampiony. Jsem pojištěná – mám s sebou pro nejhorší případy Daosin – tabletka z lékárny, která si poradí s přemírou histaminu v těle. Volím zapečené těstoviny se zeleninou. Měla jsem už velký hlad, jinak, jak by řekl kamarád: “Děkuji, bylo to teplé”. Přelité UHO omáčkou.

Řekla bych, že jsem už natolik “zkažená” z Jíme Jinak, ale je to přesně naopak. Já už si v restaurací opravdu nepochutnám.
Zpáteční cestu bereme přes Tesco, kde si kupuju bezlepkové těstoviny, kukuřičný kuskus, cannellini a cizrnu v konzervě na pozdější vaření, a na večer víno a oříšky.
Nejsem svatá a ráda si dám dobré víno a také něco slaného k němu. Tělo to jednou za čas vstřebá a já si to odpustím.
Malého dáme spinkat a den zakončíme příjemným povídáním v našem soudku.

Miluji moře, mořský vzduch, mám ráda šumění vln, i ten řev racků k tomu patří. Dokážu se hodiny dívat na obzor a poslouchat ticho. Přeplněné pláže u hotelů mě děsí, není nad zapadlá skalnatá místa bez lidí.