Balancování na hraně “Smrti” (3. díl)

4. 8. 2024

Je neděle ráno, přes noc se mi ulevilo, ale mluvit nesmím, ihned se dusím… Po snídani ukecám sestřičky a vyžádám si láhev přenosného kyslíku. Začínám psát tyto zážitky od prvního dne horeček až po příjezd do IKEM Praha. Ke konci to už je s určitým sebezapřením.

Psal jsem totiž tak dlouho, že poslední stránku dopisuji již bez kyslíku… Dalo mi to opravdu zabrat, a tak zbytek dne strávím odpočinkem. Stále ale trénuji nohy z postele dolů a přednožování, nutně potřebuji posílit nohy.

Sada na podzimní detox
Stáhni si ZDARMA

5. 8. 2024

Je pondělí ráno, lékař mi ráno oznámí, co je příčinou mé dušnosti. Byla to reakce na antibiotika, takže je po dohodě s infektologem ihned vysazují, leptospiróza již byla zaléčena. Objednávají mi také nějakou supr mastičku na to nesnesitelné svědění téměř celého těla.

Byla to jedna z reakcí na ty antibiotika. Celé tělo je zalité fleky a vše pálí jako oheň. To byl další důvod, proč jsem nemohl dýchat.
Přichází lékař a oznámí mi, že budu dnes převezen z JIP na normální pokoj. Za půl hodinky jsem již jinde. Vzápětí přijde rehabilitační pracovník a já poprvé přejdu na vysokém chodítku pokoj tam a zpět, jedna trasa má cca 8 m. Wow, ono to půjde!

Odpoledne přejdu pokoj už 2x, mám neskutečnou radost. Přichází Jakub a přináší mi další a další vody. Snažím se hodně pít, aby se to z těla postupně vše vyloučilo. Komunikujeme opět přes WhatsApp. Jakub na mě normálně mluví a já mu odpovídám textem. Mluvit stále nemohu, ihned dojde ke zhoršení stavu.
Než Jakub přišel, tak jsem se namazal tou mastičkou, on už mě jen pomohl domazat místa, kam jsem nedosáhl. Bylo to až neuvěřitelné, do hodiny nastala výrazná úleva. Jakub odchází a mně přináší večeři. Dnes máme meruňkové knedlíky sypané tvarohem, to byla paráda, opravdu jsem si pochutnal.
Těsně před spaním se snažím znovu namazat mastičkou, měl bych 2x denně, tak ať to časově sladím. Před spaním dostávám také další inhalaci. Noc byla konečně fajn, vzbudil jsem se jen 1x. Tělo konečně nebylo v jednom ohni a mohl jsem dýchat.

6. 8. 2024

Je úterý ráno, učiním zásadní rozhodnutí, že se pokusím dostat na vozík, a nechám se po 11 dnech na lůžku odvézt do sprchy. Dokázal jsem to, to byla nepopsatelná úleva.
Po snídani přijde lékařka a oznámí mi, že je dnes velká vizita, kde mi řeknou, co a jak. Přišlo snad 8 doktorů, včetně nějakého docenta. Ten mi sdělil, že o leptospiróze četl jen v knížkách a že jsem první pacient, kterého s tímto vidí. Vysvětlí mi, že dle testů nedošlo k poškození jater. Pak mi ještě řekne, že mi bude dnes odstraněna cévka.
Následně dostávám inhalaci a přichází rehabilitační pracovník.

Tentokrát se odvážím a pokoj tam a zpět přejdeme 3x. Pak se už dostaví únava a já musím zpět do postele.
Ještě před obědem mi vytáhnou cévku. Také si vyžádám tzv. gramofon a zjišťuji, že se už na něj dokážu posadit bez pomoci. Takže konečně budu moci začít chodit normálně na stolici. Na té míse to skoro nešlo, to bylo peklo…
Po obědě dorazí rehabilitační pracovník. Do chodítka se již dostanu téměř bez pomoci. Protože jsem to ráno zvládnul, tak poprvé mohu vyrazit na chodbu. Ušel jsem opravdu velký kus a mám nesmírnou radost. Víra má v sebe sama se výrazně posílila, že teď už to prostě půjde.
Odpoledne přijde na návštěvu Jakub. Standardní stav on mluví a já odpovídám přes WhatsApp. Pak mě něco napadne, začnu šeptat a jde to, hurá. Nakonec je z toho téměř půl hodinový rozhovor. Cítím hlubokou vděčnost a pokoru, ono to přeci jenom vše půjde, jen prostě dostávám lekce i z trpělivosti. Jsou ale zdarma, tak proč by ne.