Cholesterol v normě, klouby přestávají bolet, doktor mě chválí (Alena, 54 let)

Léky na cholesterol mě ničily

Před rokem jsem dostala k užívání léky na snížení cholesterolu s obsahem statinů. Po třech měsících užívání mě tak bolely svaly, že jsem měla problém vyjít schody. V té době jsem prodělala i covid, a tak se ty první měsíce svalovaly bolesti na něj. Potom jsem po poradě s lékařem léky vysadila a domluvila se, že to budu zkoušet jinak. Bolesti asi po týdnu od vysazení léků začaly ustávat. A pak jsem po povídání s kamarádkou, se kterou máme společné problémy – váhu, bolesti kloubů, cholesterol, vysoký tlak a ona i celiakii, zjistila, že existuje nějaké “Jíme Jinak” a že tenhle způsob stravování postavil na nohy další známou mé kamarádky, která se po roce a půl díky této změně zbavila bolestí kloubů a celkově prokoukla.

Byla jsem zvědavá na výsledky kontroly

A protože jsem v květnu byla na artroskopii a byla jsem doma na nemocenské, měla jsem spoustu času číst, vařit, zkoumat nové recepty a chutě. Změnu jsem na sobě pocítila po 4 měsících. Teď, kdy píšu tento článek, je říjen, přes měsíc už chodím do práce. Schválně jsem se celou dobu nevážila a nechávala si to, až půjdu po půlroce na kontrolu k internistovi. Byla jsem zvědavá, jestli se projeví nějaké změny i v krvi. A projevily. Měla jsem tak krásné hodnoty cholesterolu, jako ještě nikdy za 10 let, co k němu chodím. Pan doktor se mě hned ptal: “Vy zase užíváte léky na cholesterol?” Pyšně jsem odpověděla, že ne, jen jsem se začala stravovat jinak. Chtěla jsem se chlubit dále, ale on mě přerušil a řekl, ať v tom pokračuji i nadále, že to jsou skvělé výsledky. Pak jsem se i zvážila a zjistila, že mám o 8 kilo méně. Lidi kolem mě to poznávají a mě moc těší, když si všimnou. Bolí mě méně klouby (mám revmatoidní artritidu) a celkově mám více energie.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Stále se učím a mám radost z pokroků

Sice se mi ještě úplně nedaří jíst úplně podle Jíme Jinak, ale ty výsledky už teď za to stojí. A musím se přiznat, že stále ještě pokračuji ve změnách. Ranní polévka mi stále moc nejede, snídám kváskový chleba, který kupuji, s luštěninovými pomazánkami nebo i co upeču podle Jíme Jinak, občas kaši s nishime zeleninou.
První miso, co jsem si koupila, jsem si ze sáčku přendala do sklenky a po 14 dnech vyhodila s plísní. :-) Asi jsem si tam něco zanesla, nevím. Další už se mi nezkazilo a mám ho už jen na dně. Kvašení zeleniny už mám taky v malíčku. Dřív jsme kvasili jen zelí, teď už jsem vyzkoušela různou další zeleninu a super. Kvašáky, které mi nejdříve nejely, jsem si po několika dnech tak oblíbila, že teď, když to píšu, se mi sbíhají sliny a je mi líto, že už nemám. Dokonce i ovocné  sirupy, které jsou pro mě velkým dopingem a osvěžením v práci (mám dvanácti hodinové směny ve fabrice – ranní a noční) jsem si vyrobila se špetkou soli a ten cukr mi tam vůbec nechybí! V práci mě příjemně překvapili, že v jídelně máme jedno jídlo vegetariánské. Zatím jsem to využila jen jednou, jinak se mi daří si jídlo uvařit před prací do termosky, ale vím, že kdyby se nepodařilo, v pohodě se najím.

Už žádné pomlsávání, jako dřív

Stále mám v hlavě Evičky rady, že změna nemusí být ze dne na den, ale pozvolna. Já jsem tedy začala obědy a večeřemi, díky Jíme Jinak už si udělám i “smetanu” do omáčky nebo “mléko” a ještě z toho mám dezert k svačince. Na začátku jsem si říkala, že to přece nemůžu používat, ta rostlinná mléka, bude to drahé. A houby drahé! Jde to vyrobit hravě doma a za hubičku! Kompletní talíř je už samozřejmostí a přesně, jak jsem tolikrát na Jíme Jinak četla – žádné pomlsávání mezi jídly, jako dřív, mě ani nenapadne. Používám slady a sirupy, ale nemám touhu po sladkém, jako před půl rokem. To jsem si ráno bez kávy se sladkou tatrankou nebo koláčem nedovedla ani představit. Ze začátku jsem si i hodně pekla a dělala dezerty, teď už skoro vůbec. Ta skladba jídla je tak vyvážená, že mi cukr vůbec nechybí.

Stále se dozvídám nové věci a jsem ráda, že jsem v Klubu Jíme Jinak. Jsem nadšená a všichni si všimli, že mám více elánu a energie.

Přeji všem zdraví a ať se vše daří.

Alena

P.S.: Psi na fotce jsou parťáci, co mi dělají často společnost. Ti s mým způsobem stravování nesouhlasí, luštěniny a obiloviny jim moc nevoní. Dřív seděli u stolu a škemrali, teď mě to nechají sníst samotnou :-).