Dělám to, jak nejlíp umím

Mojí zálibou je rodina a společný čas

Dělám to, jak nejlíp umím. Pro mě to dokonalé je. Měřítka druhých nejsou podstatná. Je toho pořád ještě mnoho, co nedělám, nestíhám, nebo prostě neumím. Nic nezamrazuji (to jediné s čistým svědomím, protože to není vhodné pro potraviny), nekompotuji, nesuším, nemarmeláduji, nesbírám houby ani byliny, ani samosběr, nemáme chalupu, nic nepěstuji, nezpracovávám bioodpad v bytě (to mě opravdu mrzí a chtěla bych se to naučit) a neudržím v květináči ani bazalku, nešiji ani nepletu, ač obé umím, nesportuji, nemám koníček ani záliby. Nechodím do práce 40 hod týdně 52 týdnů v roce. Mojí zálibou je rodina a čas strávený pospolu. A to neznamená, že jí sloužím nebo že se obětuji.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Stravuji se po svém

Také vaříme hodně „jinak“ a jsem snad jediná na těchto webovkách, která nehubne a není to proto, že nemám co. Být o 5 kg lehčí a krásnější, jéje! Ale to není zadarmo a já se nedonutím vydržet u pravidelného sportu 3x týdně. A ráda spím. Ale jsem sova, před půlnocí neusnu. Potřebuji hodně spánku, takže mám krátký den (o víkendu, kdy dospávám ranní vstávání), ráda čtu, dívám se na vybrané filmy (hlavně s rodinou) a tím si postavu nevytvaruji. Nezvládám půst (také s čistým svědomím, pro hypoglykemika je to opravdu těžké), podzimní ani jarní očisty také nedodržuji, ač si je kupuji, nezvládám meditace, osobní rozvoj ani pickles. Jsem hypoglykemik, lítá mi štítná žláza, nemůžu laktózu ani kasein a život mi komplikuje histamin (takže sečteno žádná velká zdravotní omezení, ale také nemůžu sníst cokoli a už vůbec ne polotovary ani bio nebo veganské). Potřebuji se stravovat „po svém“ a i proto jsem ráda, že mám kancelář v kuchyni. Tak proč vlastně píšu těch pár článků?

Proč zrovna já?

Ani když jsme začali jíst jinak (Jak jsme začínali jíst jinak), bývala bych nemohla napsat článek podobný těm, které zde čtu, o tom, jak jsem okamžitě ubyla o 2 konfekční velikosti, odhodila berle a přestala jíst prášky a můj zdravotní stav šel nahoru, nebo o tom, že mám sportovní postavu bez cvičení (Romane!) a hlavně ne o tom, že mi nová strava dělá jen dobře. Kdepak, bylo to složité a trávící problémy se jen nabalovaly postupně tak, jak jsem dělala chyby (nevěděla jsem, že to jsou v mém osobním případě chyby, když to mnohým fungovalo). O všem časem napíšu, třeba to někomu pomůže.
Díky všemu, co jsem dělala, byla rodina kolem mě čím dál zdravější a štíhlejší (i manžel – až se o něj mnozí báli, že je vážně nemocný) s mnohem menším vynaloženým úsilím, jen u mě to šlo tak nějak čím dál tím stejně. Nikdy mě však nenapadlo říct: Proč JÁ? Když jsem byla velmi nemocná a poznala mnoho alternativních metod, dětská lékařka u dětí diagnostikovala roupy. (No zažili jste v dnešní době tak revoluční diagnózu?! Vlastně mi nad zkušenostmi lékařky a její odvahou srdce zaplesalo.) Jenže my v té době detoxikovali a čistili i děti na všech úrovních, tedy i parazity a tenkrát jsem kamarádce řekla: “Proč zrovna já?” (Já, která proti tomu tolik dělám a tolik o tom vím, mám děti s parazity?) A ona se vážně zamyslela a odpověděla mi: “A kdo jiný?” A měla pravdu. A kdo jiný, než ten, kdo o tom ví dost a popere se s tím? A to je odpověď i na moje trávící problémy. A kdo jiný, než já? Protože, když já si vyhovím ve stravě, bude to mít skvělý efekt na celou rodinu (svezou se se mnou). Vím, že nakonec i já těch pár kilo shodím a pak vám o tom napíši.

Foto na lednici

Před pár dny se mi opět něco ohromně nedařilo. Kváskový chléb byl nejhorší, jaký jsem kdy upekla, tak kyselý, že skončil v koši. Také další jídla byla napravačku (jsem levačka). Několikaměsíční úsilí, které jsem vložila do nové práce, bylo zbytečné, zase mi někdo vysvětloval, že takhle je to všude a takhle je to normální …, takže jsem měla velký splín, že nejsem vyvolená, nejsem na správném místě (ani v práci ani v kuchyni), nic se mi nedaří. Hloubka splínu byla manželovi hned jasná, když jsem mu poslala SMS: Snědla jsem balíček sušenek oreo a zapila je půl kelímkem 12% smetany, kup mi, prosím, máslové houstičky a biomáslo. A jelikož je manžel prostě úžasný, přinesl mi z nákupu i škvarkovou pomazánku s novoborskou hořčicí a čerstvý kváskový chléb. Pak se zeptal na důvod mého splínu, a když jsem mu řekla to, co čtete o pár řádků výš, vzal můj obličej do dlaní, podíval se mi do očí a řekl. „Kdybych mohl, dal bych ti na lednici fotku svých vnitřních orgánů, ať vidíš, co jsi dokázala. Čí myslíš, že je to zásluha?!“ (Byl zrovna na celostní preventivní lékařské prohlídce a má perfektní krevní obraz a všechny vnitřní orgány v tak krásném stavu, že si lékaři pochvalovali, jak je všechno dobře vidět, nikde žádný tuk, že si vidí i vlastní špičky bot pod tím vyšetřovacím lehátkem, na kterém manžel ležel.)
Když víte, co nesmím (potraviny), je vám jasné, že to výše uvedené jídlo na splín pro mě bylo malá sebevražda. Ale protože mnohé prameny tvrdí, že „Všechny nemoci jsou jen ve tvé hlavě“, dělávám takováto zpochybňující cvičení či namátkové „kontroly“. Zatím vždycky dopadly stejně – bylo mi velmi mizerně. A víte, jak to dopadlo tentokrát? V břiše jako v pokojíčku. Takž nevíme nic, ale zato to víme zcela přesně (Jára Cimrman).

Nikdy se nevzdávejte!

Jako ta žába na obrázku (u profilovky), která škrtí čápa, jenž se ji snaží pozřít.

Jajka