Den dětí: představa versus realita

Jak jsem si to plánovala

Ráno vstanu dřív, než děti, dám si sprchu, zacvičím si, přečtu si pár stránek knížky, krásně se na všechny naladím, pohoda. Děti se vzbudí s úsměvem na tváři, ani jeden nebude řvát, kňourat. Obě naše lásky budou nadšené z nových knížek, které jim daruji ještě v posteli, oba mě budou přemlouvat ke čtení. Pak si dáme snídani na terase a půjdeme na hřiště. Po obědě bude dcera spát, takže si se synem budeme moct kreslit a možná zvládneme upéct i zdravý cheescake. Budeme celý den venku, všichni si to strašně užijeme. Děti půjdou brzy spát a zbyde mi opět aspoň hodinka/dvě pro sebe.

A jak to bylo doopravdy

Vzbudil mě pláč mladšího dítěte. Když jsem ho pracně po půl hodině konečně uhladila ke spánku, vzbudilo se vzápětí druhé starší (a hlasitější) dítě. V hlavě jsem se přitom ujišťovala: “To dám, to dám, co by mi teď pomohlo?” Nemusela jsem dlouho přemýšlet, odpověď přišla velmi rychle: “UTÉCT.” Ale to nejde.
Tak jinak. Joo vlastně, vždyť já mam pro ně ty knížky. Vybírala jsem je pečlivě přepečlivě, protože moje děti nebudou číst žádný brak. Ti, co mě neznají, přiznávám se dobrovolně, jsem cvok do knížek. Za vše asi mluví to, že první rande s mým mužem jsme měli v knihkupectví. Málem jsem se mu ztratila mezi regály, ale to je zase jiná story :-) A tak těm svým dvěma prckům dávám čtyři nové knížky v očekávání minimálně dvou pus na každou tvář. Já vím, očekávání jsou na dvě věci, ale ty knížky jsou tak boží, všechny jsem už samozřejmě přečetla :-))
No, tvářily se asi tak, jako když jim oznámím, že k obědu bude dušená kapusta. Pak teda ta naše zlatíčka asi ze slušnosti, i když naše děti nedělají nic, co nechtějí (děkovat, prosit i zdravit začaly samy, nejspíš to viděly u nás) za knihy poděkovala. Starší dítě se hned na to zeptalo, co bude k snídani. Moje každodenní odpověď polívka (v rámci úspor svých hlasivek – kdo má doma stejně zvídavé a ukecané děti, nejspíš rozumí) mladíka ani dnes zrovna dvakrát neuspokojila. Jako vždy mi odpověděl: “Já vím, ale mě zajímalo, jaká tam bude zelenina.” A tak jsem mu dala na výběr, což má stejně nejradši. A jako bonus pro mě si pak nemůže stěžovat, že něco z toho najednou nejí. Kombinaci mrkve, pórku a brokolice jsem se ani nedivila, protože je jeho nejoblíbenější. K tomu zrnko miso pasty, nori řasa, rýže basmati, sezamová semínka a domácí pažitka.
Muž měl výjimečně dopoledne volno, tak jsem s povděkem přijala dopolední vyvenčení obou paviánů.
A já se šla naložit do vany a v klidu si umýt vlasy. Pak jsem si aspoň na jednu písničku zatancovala. Což je troufalý výraz, protože to bylo všechno, jen ne tanec, z čehož sice mělo radost mé vnitřní dítě. Sousedi pod námi už nejspíš tolik ne. Ale tohle bylo výjimečné, slibuji, anebo radši neee :-))

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Nejlepší dárek

Před obědem nám pak přivezl kurýr novou červenou rohožku. Důvod proč ji zmiňuji, je ten, že byla namotaná na dlouhou papírovou rouru. A tak mě hned napadlo, jak znám svoje lidi, že bych tu rouru mohla převázat mašlí a dát ji dětem k těm knížkám. A to vám konečně byla ta pravá nefalšovaná dětská radost.
Nejdřív z ní byl rozhlas, pak dalekohled a nakonec tobogán pro autíčka. Věc, která byla zadarmo, ale udělala větší radost než knížky za víc jak tisícovku. Tak klasika, no, že já se tomu furt divím. Nejlepší hračky jsou – troufám si tvrdit nejen pro naše děti – věci, které hračkami vůbec nejsou. I proto mají k překvapení všech, kdo k nám přijdou, v porovnání s ostatními dětmi tak málo hraček, žádné malé hračkářství se u nás, díkybohu, nikdy nekonalo.
Místo zdravého dezertu, protože mladší dcera opět bojkotovala polední spánek, jsem nám nakrájela do krabičky jablka, vzali jsme koloběžky a jeli ven. Já teda ne, protože naše holčička je dost velký adrenalista nebo prostě jen zkouší, co vydrží můj nervový systém při vjíždění do silnice.

Namazat chleba nebo uvařit?

Ono se to nezdá, ale po celodenním běhání za dětmi dost vyhládne. Chuť vařit se však úměrně s únavou snižuje, ale protože už vím, že namazat chleby trvá stejně dlouho jako nakrájet zeleninu, takže nebylo co rozmýšlet, rychlé “rizoto” z bulguru chutnalo po celém dni líp jak menu z pětihvězdy.

Na knížky došlo večer

Večer došlo i na nové pohádky. Já se u nich tak nasmála, děti ani jednou, vlastně je ani nechtěly dočíst :-))) Taky si ze mě muž dělal srandu, když jsem mu to vyprávěla, že jsem si koupila čtyři nový knížky a chytře to maskovala jako dárek pro děti.
Nechápu, jak to děti dělají, hlásily mi už cestou domů, jak jsou strašně unavené. Já když říkám, že jsem unavená, tak to myslím vážně a usnu během pěti minut. A děti? Nová matrace je prý lepší jak trampolína, nekonečné bláznění, tlemení se, zdrhání, že jsem byla tak šťastná a vděčná za devátou hodinu, kdy oba konečně usnuli. A já mohla rovnou též.

Podtrženo sečteno, nic nebylo tak, jak jsem si plánovala, protože to bylo daleko lepší! S dětmi je svátek každý den. A i když to je někdy očistec, neměnila bych za nic na světě.

S láskou

Naďa