Diabetoložka nevěří svým očím ani výsledkům z laboratoře (Líba, 53 let)

Manželův stav byl děsivý

Celé moje zhubnutí přišlo jako vedlejší produkt péče o manžela. Manžel má diabetes a jeho do té doby nijak zjevné onemocnění zkomplikovala loni v lednu obyčejná chřipka. Nastaly neurologické komplikace, zhoršení stavu, zhoršení pohybových schopností, prostě docela děsivý stav. Hledala jsem, jak nastavit jídelníček, protože diabetická dieta je plná zákazů, omezení a počítání sacharidů, ale jak chlapa nakrmit a jak pomoci s uzdravováním nervů, na to neodpoví.

Dávalo mi to smysl

O zdravé jídlo se zajímám už hodně dlouho a to, co Eva říkala v rozhovoru pro Reflex.cz mi dávalo velký smysl. Manžel souhlasil s tím, že je potřeba něco změnit, ale v podstatě mě nechal, ať se o tu změnu postarám. Začali jsem paradoxně od konce vynecháním bílé mouky a cukru. Zpočátku jsem jen “nakukovala” na stránky Jíme Jinak, hledala inspiraci a odpovědi. Začala jsem přidávat k obědům a večeřím tepelně upravenou zeleninu, snídat zeleninovou miso polévku. Kváskový chléb si pečeme svůj už několik let, tak od jara už jen celozrnné  mouky.
Ale jenom nakukovat k někomu na stránky není slušné a lákal mně program Jarní očisty, zakoupila jsem proto členství v Klubu. A vůbec nelituji, právě naopak. Spousta informací, spousta odpovědí a hlavně úžasný přístup. Nadchlo mě to, že nic nemusím, ale můžu leccos a dozvím se, proč mám to nebo ono dělat.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Ono to vážně jde

Zpočátku jsem si říkala, že přece nikdy nedokážu vynechat maso, mléčné výrobky, vejce, že to přece nejde, i když je to v rámci kurzu jen detox na několik týdnů. Ale jíst uzeniny a maso denně taky není cesta, takže místo uzenin máme skvělé luštěninové pomazánky a maso jednou týdně. A vlastně maso ani nepotřebuji. Co se to stalo? No ale bez vajec, to přece ne, ty prostě miluju. Ale zkusit to můžu, na nějakou dobu, když mně nikdo nenutí…. a heleme se, ono je mi bez nich lépe a vlastně na ně už nemám chuť. Poslední jídlo dne do šesté večer, no to přece není možné, to se ani nestačím vrátit z práce, a jak vydržím do jedenácti než půjdu spát? Úplně v pohodě. A jídlo si vezmu s sebou, ono to vážně jde!

Začaly se dít věci

Protože jsem vždycky vařila, tak nebyl tak velký problém vařit trochu jinak. A začaly se dít věci. Kila mizela, nálada se zlepšovala. Kolegové se divili, že jsem nějak víc v pohodě, čím to je? A jak jsi to udělala, že jsi zhubla a máš tolik energie, nota bene ve dvaapadesáti letech? Poctivě jsem se snažila vysvětlit, že je to vážně jen stravou a posílala odkazy na stránky Jíme Jinak. A že to může udělat úplně každý, kdo chce.

Diabetoložka nevěří vlastním očím

Snažila jsem se usilovně vysvětlovat manželovi, co pro sebe může udělat, jak by měl jíst, když už se mu podařilo zhubnout deset kilo a zlepšit zdraví natolik, že jeho diabetoložka nevěří svým očím ani laboratorním výsledkům.  Jenomže chlapa když nic nebolí, tak je zase nesmrtelný a může se přece vrátit ke slanince a bůčku. Musela jsem pochopit, že každý jsme dospělý a zodpovědný sám za sebe a že musím počkat, jak si to manžel všechno srovná v hlavě. Pokud nebude chtít něco změnit sám kvůli sobě, tak to nebude fungovat. Mužova změna k lepšímu jídelníčku skončila “plichtou”. Zase přibral a necítí se nejlíp, ale jí co uvařím, prý mu to i chutná a vylepšuje si jídelníček podle sebe. Dokonce si občas sám od sebe k hlavnímu jídlu udělá i zeleninu. A to je přece dobrý začátek, že? Proč ale tolik o manželovi – kamarádka se mně totiž zeptala, kde byl ten počátek mojí proměny, ten první impuls. A já si uvědomila, že jsem zpočátku neudělala nic pro sebe, ale v rámci mojí pečovatelské povahy právě pro manžela. Možná o to ani moc nestál, ale uzdravil se a zbytek je na něm samotném.

Stačí myslet hlavou a snažit se udělat něco pro sebe

Vyzkoušela jsem si, že se dá zhubnout a vylepšit si zdraví a vlastně jednoduše. Teď to zase popřu, ona neexistují jednoduchá řešení, žádné zázračné pilule ani pytlíčky s instantní stravou. Jenom myslet hlavou a snažit se udělat něco pro sebe. A pokud návod máme tak krásně “na zlatém podnose” na stránkách Jíme Jinak, tak je to moc prima. Kamarádi a známí mi totiž nevěří, čekají jednoduchý návod, prášky nejlépe. Kdo má opravdu zájem, tomu dám odkaz na stránky a kdo čeká zázrak, nechám ho čekat.

Užívám si života

Během toho necelého roku zkoušení jíst jinak jsem zhubla 20 kilo, naučila jsem se spoustu věcí nejen v kuchyni ale i v životě. Konečně si můžu obléknout šaty, které se mi líbí. Hrozně to pomůže psychice a  sebevědomí. Máte pocit, že se k vám okolí chová lépe a vy se pak chováte lépe k okolí. Fungujete prostě nějak jinak, máte víc energie, užíváte si života.  A to mám ještě hodně, ale hodně velké rezervy v dodržování jídelníčku. Pracovně jsem pořád na cestách, nejde mi dost dobře dodržovat všechno tak, jak bych chtěla. Letošní rok byl celkem náročný v rodině i v práci.

Všechno chce svůj čas

Myslím si, že všechno nám přijde v ten správný čas. Často se nepodívám na naše stránky (myslím tím naše Jíme Jinak) třeba dva týdny, ale pak najdu odpověď na nějakou svoji otázku či nejistotu nebo další inspiraci, na kterou bych ještě před měsícem prostě nebyla zralá. Na těch stránkách je totiž spousta inspirace a tolik, ale tolik pozitivního, jako najdete málokde. Smekám před tou spoustou informací a spoustou trpělivosti a lidskosti.

Moc děkuji všem tvůrcům těchto stránek, jsem hrozně ráda s vámi a těším se na další kurzy.

S vděčností

Liba