Díky Jíme Jinak jsem shodila 27 kg (Eva, 33 let)

Problémy s váhou jsem měla už od puberty

Jmenuji se Eva a dostala jsem se do Kristových let. Ty trojky teď nosím hrdě, i když dřív tomu tak nebylo. Od puberty jsem měla problémy s váhou, i když jsem byla dost aktivní. Odmalička hasiči, hudebka, sokol, tanec. Pořád jsem lítala venku. Jídlo u nás bylo vždy domácí. Mamka jako žena v domácnosti každý den vařila, ale jak zná většina z její generace – do zásoby, takže třeba polévka v lednici skladovaná několik dní, vše ohřívané v mikrovlnce. V pubertě to začalo být horší – samé pečivo, brambory, maso, mléčné výrobky, uzeniny… prostě klasická konvenční strava.

Začal nekonečný boj s kvasinkami, akné a alergií

Ve svých 16 letech jsem se potkala s mým manželem a z kroužků si ponechala pouze tu naši společnou vášeň – tanec. V té době jsem začala trávit i hodně času u pc, pak přišla vejška a špatná životospráva a stres si vybraly svou daň. Můj muž mi ukázal svět obchoďáků – zmrzliny, fast foody, já měla pocit, že si musím vynahradit vše, co jsem nikdy nezažila, a tak jsme si „dopřávali“.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Začal můj nekonečný boj s kvasinkami, akné, alergie… Brala jsem antikoncepci, nechala jsem se dokonce naočkovat proti HPV, stále se mi opakovaly záněty, nic nepomáhalo. Ve dvaceti jsme se oba dopovali léky a mysleli si, že to je normální a v pořádku. Nikdo nám nedokázal pomoct a nás napadlo hledat pomoc jinde než u lékařů. Narazili jsme na protikvasinkovou dietu a drželi ji rok a to striktně. Bylo to šílené, ale byl to u mě první viditelný výsledek v hubnutí, problémy polevily. Já dostudovala vejšku a hledala práci.

Pořád jsem marodila

Našla jsem ji, ale ten stres a parta kolegů mě strhla – spoustu restaurací, alkoholu, večírků…Váha u mě haprovala jako na houpačce. Nejvíc jsem se dostala na 78 kg při mých necelých 160 cm. Pořád jsem marodila. Změnila jsem gynekologa a ten mě šokoval zprávou – máte nález na čípku, je to druhé stádium předrakovinného bujení, budeme to hlídat, je to maličké. To byl pro mě šok a poslední kapka, vzít své zdraví do svých rukou.

Můj muž mě požádal o ruku a já v roce 2014 začala cíleně hubnout na svatbu. Podařilo se mi to parádně – vynecháním kávy, alkoholu, tenkrát jsem ještě o JJ nevěděla, takže jsem jela ve fitness stravě a takových těch klasických hubnoucích dietách.

Oba jsme neskutečně přibrali

Po svatbě jsem od kolegyně v práci dostala zmínku o JJ, moc jsem na to neslyšela, jela jsem si prokvasinkovou a s tou to bylo ve stylu stravování úplně opačné. S mužem jsme „slavili“ manželství – ještě půl roku hodně vín a rumů. Oba dva jsme neskutečně přibrali, zdravotní problémy se vrátily, do toho jsem měla nízké sebevědomí, protože se mi vrátilo akné, šikanoval mě kolega. Bylo to náročné období. A já si v té době vzpomněla na ty stránky od kolegyně, protože jsme si chtěli doma upéct kváskový chléb. Začala jsem je víc zkoumat a nadchla se pro stravu JJ. Napsala jsem tenkrát Evě, že měla podobné problémy, jestli můžu jíst to a to. Eva mi dodala náboj. Pustila jsem se do toho s vervou, prošla snad vše, co bylo přístupné a já, když se do něčeho pustím, tak pořádně – bohužel jsem extrémistka.

Začala jsem s Hubneme do plavek

Doma letělo vše do koše a nahradila jsem komplet spižírnu. Před dvěma lety (nebo už třemi?) jsme prošli prvním programem Hubneme do plavek, kdy jsem sdílela naši více než půlroční neúspěšnou touhu po miminku, holky mě uklidňovaly, že to je v pohodě a že se nemusím bát, že tahle strava pomůže tělo pročistit a miminko bude. A měly pravdu – ve Vánocích jinak jsem oznamovala šťastnou novinku, koupili jsme členství (jako dárek k výročí svatby) a v Jarní očistě jsem sbírala rady a zkušenosti k porodu a péči o dítě.

Těsně před porodem jsme se rozjeli k paní doktorce Strnadelové, abychom měli rádkyni po telefonu, kdyby bylo třeba a že bylo a to mnohokrát! Naše Anička bohužel byla sekcí, a i teď ve 14 měsících má veliké problémy s trávením, koliky a bolesti.

Mám super váhu

Těsně před porodem jsem vážila 57 kg, po porodu 52 kg, nyní si držím kolem těch 51 kg a jsem šťastná jako blecha – tolik jsem neměla ani na začátku střední školy :-)

Od mých nejtlustších kilogramů jsem zhubla 27 kilo!

Manžel, léky a sebevědomí

Jedeme JJ už třetím rokem (manžela jsem chvíli přemlouvala), občas zhřešíme, máme tu svoji variantu. Neberu žádné léky kromě štítné žlázy, měla jsem celý život akné a pocit méněcennosti (matčina výchova, kdy se ve mně snaží dodnes vzbudit pocit viny, že něco dělám špatně, otec léčený alkoholik) – už nyní nemám.

O kvasinkách jsem neslyšela tři roky, k doktorovi chodím pouze na prohlídky – nález na čípku mi nyní zmizel (teď vím, že to bylo kvůli tomu očkování a doktorovi jsem neříkala, že jsem se toho zbavila stravou… stejně by nevěřil). Nebolí mě klouby, z čímž jsem také bojovala celý život.  Všechno doma léčíme přírodně či homeopatiky.

Beru život do svých rukou

Nahradili jsme veškerou drogerii přírodní variantou, čistíme octem.

JJ nám změnilo život a dalo nám to nejcennější – dceru! Více přemýšlím o životě, beru ho do svých rukou a nespoléhám na doktory, k čemuž jsem byla vychována (doktor je bůh).

Okolí to nechápe

Bohužel JJ mi vzalo dobré vztahy – jak v rodině, tak i v práci, i u některých přátel. Většina nechápe, prošli jsme si už fázemi vysvětlování, k ničemu, takže nyní už mlčím, nikomu nevysvětluji. Já si to dělám tak, jak chci, a ono to nějak dopadne. Snažím se nebýt už tolik extrémní, povoluji mantinely, i tím, jak dcerka roste, tak prostě není čas být tak striktní a nechci, aby měla z jídla trauma.

Horší je to vysvětlit rodině, která náš postoj nechápe. Snaží se, dávají nám spoustu ovoce a zeleniny ze zahrádky, mamka ho umí i zpracovat, za což jsme moc vděční. Ale vidíme, že s námi nesouhlasí a myslí si své. Což je vlastně skvělé, protože nás to nechají dělat, jak to chceme my. Vím, že je pro ně složité pochopit náš postoj k některým potravinám, že dceři vaříme jídlo čerstvé, že dokud nechodí, tak nebude mít boty, proč se bojíme očkování, proč ji pořád kojím… to by byl výčet na další tři stránky a rozhodně to není výtka našim rodinám. Spíš je to takový povzdech, protože pro nás je těžké se s tím vyrovnat a nebrat si to k srdci. Jsme s manželem citlivky a zraňuje nás to.

Učíme se

Ale snažíme se učit – být šťastní, spokojení a mít radost ze života. Jde to pomalu, ale snažíme se :-).

Moc Vám holky děkuji, že jste JJ vymyslely!

Eva