Holčičko, vy máte zánět slinivky (Nora, 58 let)

Máte žaludeční vředy, musíte pořádně jíst

Když mi bylo 27 let snažila jsem se s manželem o dítě a prodělala jsem hormonální léčbu. Už při ní jsem se cítila velmi špatně a stále jsem hubla. Uznávaná lékařka s docentským titulem z polikliniky na Karlově náměstí konstatovala, že mám žaludeční vředy. I když je vyšetření neprokázalo, řekla mi, že jde o špatnou žaludeční sliznici a mírně sníženou imunitu. Abych neztrácela na váze, poradila mi jíst plnohodnotnou stravu. Tedy maso, abych byla silná a měla dost bílkovin, dále mléčné výrobky jako je smetana a pribiňáky, ty prý jsou dobré na žaludeční sliznici.

Po dvou letech léčby žádná imunita a váha 36 kg

Mě bylo ale čím dál hůř, testy na imunitu se horšily, šla jsem z jedné nemoci do druhé. Paní docentka nasadila další léčbu. Byly to gamaglobulinové injekce na imunitu a preventivní antibiotikové clony. Brala jsem antibiotika po několik měsíců i v době, kdy mi nic nebylo, jako prevenci. Po 2 letech léčby jsem měla neměřitelnou imunitu a 36 kilo.  Paní docentka mi zdůrazňovala, jak mnoho peněz do mě stát investoval (gamaglobulin byl drahý a já dostávala 6 injekcí týdně).

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Bezmezně jsem věřila své lékařce

Určitě si řeknete, co jsem si po mnoho let říkala i já: proč jsem nezměnila lékaře? S tím, co vím nyní, mi tehdejší Nora připadá jako blázen nebo hlupák. Dalo mi velkou práci se svojí tehdejší blbostí vyrovnat. Ale já stoprocentně věřila paní docentce. Mě ani nenapadlo, že by se se svým titulem mohla v čemkoli mýlit. Rezignovala jsem a aktivně jsem se o nic nesnažila. Jsem věřící, modlila jsem se. To byly okamžiky, kdy jsem se cítila v bezpečí v božím světě, tam bylo všechno, po čem jsem toužila. Klid, bezpečí, láska i zdraví. Nebyla jsem na to sama, můj manžel mi byl oporou a vím, že se modlil též, byť mi o tom neříkal.

Jestli s tím něco neuděláte, brzy skončíte na hřbitově

Na návštěvě jedné své kamarádky, která měla nějakou oslavu, se ke mně přitočil (se zájmem mě pozoroval) starší pán. Viděl, jak sundávám z chlebíčků šunku a salát s majonézou a jím pouze veku s kousky sýra. „Holčičko,vy máte chronický zánět slinivky a jestli s tím nebudete něco dělat, skončíte brzy na hřbitově,“ řekl mi. Z pána se vyklubal pan doktor, tehdy docela známý pan doktor Pliska, který byl i v bitvě u Buzuluku. Já vůbec netušila, že nějaká slinivka existuje. Pan doktor mi to musel zopakovat a vysvětlit. Jde o zánět slinivky břišní, který vzniká po nezřízeném pití alkoholu nebo po předávkování léků či jiných toxinů.

Potřebujete vyvážené jídlo

Dodnes netuším, jak do mě pan doktor mohl vidět, ale byla to pravda. Pozval mě k sobě do ordinace a začalo dlouhé uzdravování. Udělal testy, které jednoznačně potvrdily jeho diagnózu. Můj nový pan doktor mi poradil, abych si upravila jídelníček. Vyhodil mi potravinové doplňky, které jsem brala. Řekl, že to, co potřebuji, najdu ve vyvážené stravě. Jako jediný lék mi předepsal enzymy na trávení. Pan doktor mě navedl na celkovou a zásadní změnu životního stylu. Především v přijímání sama sebe. Ale také ve stravovacích návycích, k úplně jinému vztahu k jídlu a jeho přípravě, v pohybových aktivitách i myšlení. Po půl roce jsem poznala, že se něco mění, pomaloučku mi začínalo být lépe.

Moudrý pan doktor zemřel a manžel mě opustil

To jsou hlavní výroky mého moudrého pana doktora, které mi pomohly a já je dodržovala i v době, kdy jsem zůstala sama:

„ Léky jsou jedy, které lékař musí umět použít tak, aby pacientovi pomohly.“
„ Potravinové doplňky jsou (jen o trochu) lepší než kopnutí do břicha.“
„ Dobrá strava je jednoduchá strava, především rostlinná, maso je těžké na trávení.“
„ Nepleťte si jídlo s pochutinami, ty nám škodí.“
„ Dědičné choroby lze zpacifikovat změnou jídelníčku a životního stylu.“

Pan doktor totiž zemřel a opustil mě manžel. Ale život šel dál.

Do života se mi vrátila radost

Neuzdravila jsem se úplně, ale dost na to, abych měla opět radost ze života. V druhém manželství se mi narodila krásná, zdravá holčička. Několik let jsem pracovala v cestovní kanceláři, a když se pak cestovce přestalo dařit, dala jsem si inzerát, že hledám práci. “Invalidní knihomolka, ale schopná se adaptovat na cokoli, co má smysl a přínos pro lidi, hledá práci na částečný úvazek. Ozval se mi pan nakladatel ze Svítání, které vydává knihy se zdravotní tématikou s tím, že bych pro ně mohla být přínosem. Vypravila jsem se tedy do Hradce Králové, kde má firma sídlo, podepsala smlouvu a dostala recenzní výtisky několika knížek nakladatelství.

Čínská studie mě ohromila

Již v autobuse jsem se dala do četby knihy s názvem Čínská studie, protože měla podtitul Největší dietologická studie všech dob a to mě zaujalo. Přečetla jsem ji v ten den celou, v autobuse a pak doma v noci. Pocity, které jsem při čtení měla, jsou nezapomenutelné. Napřed ohromující překvapení, potom radost a pak touha sdělit myšlenky autora všem a zachránit svět :-).  K mému obrovskému údivu byl v Čínské studii popsán systém výživy, na který mě navedl pan doktor Pliska! Ovšem zdůvodněný vědeckými důkazy téměř 30letého výzkumu.

Víte, co mě vzalo nejvíc za srdce? To, že pan profesor Campbell se narodil na farmě a v mládí považoval za nejzdravější snídani klobásky a vajíčka. Svůj názor změnil až pod tíhou důkazů, ke kterým se dostal při svém výzkumu na Filipínách a v Číně. Byl vědec a byl poctivý.  A že by vědec, zlepšoval zdraví lidí či dokonce uzdravoval a to jednoduchou stravou a navíc levně.

Většina věcí se, bohužel, totiž řídí zlatým pravidlem: Ten, kdo má zlato, tvoří pravidla. I tohle jsem si s Čínskou studií zažila, když na jedné velké tiskové konferenci s honosným občerstvením pro novináře byla dána „do klatby“, proti které jsem nic nezmohla. Teď už se o ní zase psát může, jejími kmotry se stal pan Jaroslav Dušek a lékař pan doktory Igor Bukovský, oba se jí zastali po svém a přinesli jí štěstí. Pomohli tak knize, která pomohla mnohým a pomohli tak Svítání, které je chráněnou dílnou a peněz na vyhazování nemá.

V tomto roce to je 8 let, co pracuji ve Svítání a propaguji knihy. Čínskou studii mám nejraději. Už si nemyslím, že jedna kniha je samospasitelná a že zachráním svět. Jsem však přesvědčená, že ta kniha vám dá to, co mě kdysi scházelo: poctivé, módě a byznysu nepodléhající informace, které jsou v dnešní době neocenitelné. Přála bych si, aby vám pomohla, zlepšila kvalitu života, přinesla zdraví, radost. Asi si říkáte, že moje slova jsou jasnou propagací Čínské studie, a máte pravdu. Jenže, jak to mám napsat, když to je pravda pravdoucí?

Je mi 58 let, jsem tak v půlce života :-)

To jsem odpověděla Evě z Jíme Jinak, když se ptala, kolik mi vlastně je, jak na tom jsem dnes a jak to bylo s těmi vředy. Myslím, že vředy jsem nikdy neměla. Jsem v plném invalidním důchodu kvůli chronickému zánětu slinivky. Mám 43 kilo a imunita taky nic moc. Nemohu se měřit se zdravou ženou, ale to co já považuju za velký dar je, že mě se slinivka nezhoršuje. Všem ostatním s touto diagnózou se stav s věkem zhoršuje, často musí na umělou výživu sondou, tráví čas po nemocnicích. Já s tím mám dokonce “byrokratický” problém, protože podle tabulek mi pan doktor musí předepisovat silné enzymy, které já vůbec nepotřebuju. Naopak, kdybych je jedla, moje slinivka zbytečně “zleniví”. Naštěstí jsou to takové pilule, které můžete otevřít, vysypat granulky a prostě si jich vzít třetinu. Je to fakt legrační, protože bych vlastně státu za slabší enzymy ušetřila, ale prostě na to nejsou tabulky.

Jídelníček mám jednoduchý: zelenina (mrkev, petržel, zelí, kapusta, květák, růžičková kapusta, červená řepa, špenát, tuřín, cibule, černá ředkev, salát, ředkvičky, rajče). Hodně si vařím polévky. Z obilovin jím rýži, pohanku, jáhly, quinou, vločky, těstoviny jakékoli, občas brambory. Nejsem vegetariánka, ale maso jím málo, nejlépe krůtu z farmářských trhů. Jím oranžovou čočku, zelenou méně, fazole azuki. Snažím se střídat, ale klidně bych mohla být na monodietě – jakkoli upravená dýně Hokaido :-). Když mám čas, mám ráda domácí buchty s povidlama, ale bez cukru, ze zdravé výživy. Nebo sušenky bez cukru. Cukr nemohu. Piju vodu, bylinkové čaje, banchu. Dávno už také vím, že nejen jídlem živ je člověk, ale i dobrým slovem, hezkými vztahy. 

Můj život sice není úplná “hitparáda”, ale určitě je víc o radosti než o únavách. Klidně si s vámi mohu vypít i kapučíno, jen si k němu nedám dorta :-).

Nora Chvojková

PS: Knihy od Svítání levněji pro členy Klubu JJ

S paní doktorkou Norou Chvojkovou jsme se domluvili, že my podpoříme na stránkách chráněnou dílnu Svítání a nakladatelství zase podpoří členy naší komunity – Klubáky. Ti budou mít poštovné zdarma. Jakmile akci spustíme, zveřejníme článek a pošleme vám info do uzavřené skupiny na FB a do newsletteru.