Jak jsem nabrala a zhubla

Dokud jsem chodila do školy, tančila, trochu sportovala a pořád někde pobíhala, neměla jsem s váhou větší problém . Ačkoli jsem odmala měla pocit, že by to chtělo zpevnit břicho, zmenšit zadek a zvětšit prsa. Zkrátka asi jako každá holka jsem na sobě nějaké ty mouchy viděla. Doma mi říkali „Ty kyselino“, protože jsem docela s chutí jedla. Ale měli radost, protože jako dítě jsem po těch všech lécích trpěla spíše nechutenstvím a ohrnovala jsem nos nad kdejakou dobrotou.

Vůbec jsem jako malá nedala do pusy dušenou zeleninu, nechutnal mi ani smažený květák, z polévky jsem vybírala jen maso, vodu a nudle. Byla jsem hrozně vybíravá, ale jako dnes si pamatuju, že to prostě nešlo překonat. Zkoušela jsem třeba potají pozřít kolečko dušené mrkve, abych tomu přišla na chuť a udělala tím pak mámě radost, a málem šla ven i s celým obědem. V pubertě se mi chutě nějak narovnaly a začalo mi chutnat úplně všechno, nejvíc sladkosti. Z této doby tedy ono oslovení „kyselina“.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

V prvním zaměstnání jsem za první rok nabrala 14 kg. Naštěstí jsem předtím byla hodně štíhlá, tak to nebyla hotová katastrofa. Ale dobře mi tak nebylo, styděla jsem se za svoje kypré boky a v plavkách jsem si přála být neviditelná. Sedavé zaměstnání, kafíčko s kolegy, dortíčky ke kávě, obědy v restauracích, jídlo za pochodu. To všechno vedlo nezvratně k těm 14 kg nadváhy. Ještě víc než kdy jindy jsem se začala zajímat o jídlo a kalorie. Zkoušela jsem je počítat, zkoušela jsem dělenou stravu, zkoušela jsem kdeco. Pomáhalo jen intenzivní sportování a přísná dieta. Ale pořád se to mělo tendenci vracet, i když jsem časem nabraná kila zase shodila. Musela jsem se pořád hlídat a jíst trochu jinak než většina mých kolegů. Hltala jsem všechny informace o zdravé stravě, ale informace z knížek a časopisů byly často velmi protichůdné.  Vytvořila jsem si z těch všech zdrojů vlastní životní styl. Moje strava se skládala převážně ze salátů, mléčných výrobků, celozrnného pečiva, ovoce a masa. Už od střední školy jsem byla za „tu, co jí zdravě“, teď mi navíc přátelé začali říkat „vegetariánka“, ačkoli to nebyla pravda. Asi kvůli těm hromadám zeleniny, co jsem jedla. Navíc jsem hlásala, že bych maso ani k životu nepotřebovala. S čím jsem ale vždycky bojovala, to byly sladkosti. Od čokolád, přes kynuté pečivo a buchty až po zmrzliny. Tohle všechno jsem milovala a nemohla odolat, když se to někde postavilo přímo přede mě.

Na nejvyšší číslo se moje váha vyšplhala v těhotenství. Ačkoli jsem tou dobou vedla už velmi zdravý život, v očích některých příbuzných a známých už téměř asketický, přibrala jsem neuvěřitelných 22 kg. A to i přesto, že jsem chodila cvičit 4 až 5 krát týdně a ještě ve 4. měsíci těhotenství jsem chodila běhat. Sladkosti jsem omezila na nezbytné minimum. Ale jedla víc pečiva, protože to bylo občas jediné, na co jsem měl můj těhotenský žaludek chuť a odvahu. Doufala jsem, že se to „vykojí“ a téměř do porodu podnikala výšlapy na Praděd a různé kopce, cvičila jógu a pilatek. V porodnici jsem nechala 10 kg, během šestinedělí zmizelo další jedno. Ale zbývajících 11 kg se mě drželo jako klíště. Hned po šestinedělí jsem opět začala cvičit. S ještě větší vervou jsem chodila 3x týdně na jógu, 2x na pilates. Když nebyl vidět úbytek váhy, zařadila jsem i spalovací cvičení, vyměnila jsem jedno pilatek za boot camp. Nemělo to špatný vliv na mateřské mléko, jak jsem se obávala. Ale nemělo to ani žádný vliv na váhu. Když už byl Markétce skoro rok a já se stále nehýbala s váhou, začala mi docházet trpělivost. V předchozích letech jsem si každý rok na jaře dala tři týdny půst. Nebylo v něm žádné maso, minimum mléčných výrobků (každý týden jeden jogurt), strava se skládala z maličkého množství ovoce, zeleniny a semínek, občas rýže. Vždycky jsem shodila těch pár vánočních kil, krásně se mi vyčistila pleť,  a vůbec mi bylo celkově moc dobře. Ale jako kojící maminka jsem si nemohla takhle přísný půst dovolit.

Markétce jsem tou dobou už vařila velice zdravě a přísně podle knížky „Radost ze zdravých dětí“. Sem tam jsem podle ní udělala něco i pro nás. Teď jsem se ale rozhodla, že to zkusím vzít opravdu striktně a budu jíst jen to, co kniha doporučuje, a vynechám vše, co píše, že nám škodí. Dala jsem si na to 10 dní, že to vydržím, nezamlsám, nezahřeším a uvidíme. Těch 10 dní jsem poctivě snídala polévku a obilnou kaši, obědvala obilovinu, luštěninu a teplou zeleninu, občas bylo k svačině ovoce a večeře podobná obědu byla nejpozději v šest hodin. Žádný cukr, žádné mléko, žádné maso. Za 10 dní jsem měla 5 kg dole! Tou dobou jsem měla namožená záda a celý měsíc necvičila. Bez námahy a jen díky jinému jídelníčku tedy shodila půl svého problému. Samozřejmě mi bylo blaze. Ale nebylo to jen díky rychlému a snadnému úbytku váhy. Hrál v tom roli i velmi dobrý pocit při zažívání. Nic mě netlačilo, neměla jsem nafouklé břicho a celkově jsem ani moc nevnímala, že moje tělo pracuje. Normálně jsem po obědě byla vždycky zralá na postel. Teď jsem ale měla spíš pocit, že mám energii navíc. U téhle stravy jsem už zůstala a přestala domů kupovat veškeré masné a uzené výrobky (a že jich ani předtím moc nebylo), se slzou v oku jsem skoncovala s mlékem, sýry a jogurty. Přestali jsme kupovat pečivo a nakoupili zásoby rýže, ječmene, hrachu, krup, ovsa,…a dalších obilovin a luštěnin. Ještě stále jsem si dávala běžné jídlo v restauracích a měla tak alespoň dobrý pocit, že si občas zahřeším. Časem jsem ale začala mít pocit, že už mi to vlastně ani nechutná. Dokonce mé oblíbené sladkosti mi poznenáhlu přišly příliš sladké a neuspokojující. Některá jídla mi začala připadat jako kus umělé hmoty. Třeba moje oblíbené kuřecí maso. Zdálo se mi, že žvýkám polystyren. Zvláštní. Dnes už si jdu raději uvařit domů než abych šla do restaurace. Víc si pochutnám a mám lepší pocit z toho, co jím.

Markétku už nekojím, takže jsem si mohla dovolit i svůj jarní půst a svoji váhu jsem dostala dokonce pod tu předtěhotenskou.