Jak jsem začal jíst zdravě (Kubík, 12 let)

Vůně hamburgerů a pizzy je lákavá

Chci jako ostatní lidi vypadat dobře a být normálně štíhlý. Ale je to těžší, než jsem si myslel, protože ta vůně hamburgerů a pizzy je lákavá. A když vidím své vrstevníky, jak jedí nezdravé jídlo, tak mě to taky láká.  Odradí mě pohled na jejich tělo. Tuk, tuk a… tuk. Takhle dopadnout nechci. A teď už vím, že jsou i jiné dobré věci, než hamburgery. Myslím, že je čas se podívat na moje začátky.

Zapadnout do party mi přišlo důležitý

Když jsem byl malý, tak jsem byl hubený. A v tu dobu jsem ani nepomýšlel na to, že by mi někdy břicho čouhalo z trika. Na pláži jsem byl úplně v pohodě bez trika a nestyděl jsem se za svou postavu. A potom jsem dostal nápad, že začnu jíst nezdravě. Musím říct, že mě to napadlo prostě proto, že tak jedli spolužáci. Zapadnout do party mi přišlo důležitý. Takže bonbony, čokoláda a pizza byly, jak se říká, na denním pořádku. Když jsem šel domů, koupil jsem si balíček bonbonů a pak je snědl najednou.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Sport v sedě mi neprospěl

Se sportem jsem na tom už taky nebyl nijak skvěle. Dřív jsem hrál různé míčové hry, chodil jsem na florbal a byl jsem hodně venku. Pak se projevila asi trochu lenost a venkovní hry se přesunuly domů, do bytu, na gauč. Hrát fotbal na počítači je přece taky zábava. Postupně se mi zlepšovaly dovednosti v hrách, zvyšovalo se mi skóre, ale i kila. Nechtěl jsem se stát tlusťochem.

Jdeme do toho všichni

S rodiči jsme se dohodli, že budeme jíst zdravě jako celá rodina. To bylo mnohem snazší, než kdybych to musel zvládat sám. Snazší to bylo, ale i tak jsme to mnohokrát porušili a nejedli správně. Ono jíst takovou cuketu bylo za trest. Ale pak jsme si řekli, že nechceme vypadat jako kuličky. A já jsem na sebe hrdý, že jsem to zvládl překonat a že zelenina pro mě není „sprosté slovo“.

Často jsem to chtěl vzdát

Na začátku to nebylo jednoduché. To bylo taaaak těžký. A často jsem to chtěl vzdát, hlavně, když šli kamarádi do fastfoodu. Chtěl jsem jít s nimi, ale co bych si tam dal? Musel jsem si taky sestavit jídelníček a dodržovat ho, abych pak neměl chutě a nevymetal spíž, což není vůbec lehké.

Už nemusím brát léky

Doufám, že to vydržím, protože si myslím, že to za to stojí. Nebudu tlusťoch a budu se cítit dobře. Už teď mi je líp. A rodičům taky. Jíme jinak jako rodina a baví nás to. Taky už nemusím brát žádné léky. Tělo, jak říká mamka, se dokáže uzdravit samo, když mu pomůžeme. Tak se o to snažím.

Chtěl jsem vám napsat svůj příběh, jak a proč jsem začal jíst jinak. Kdyby se vám líbil, rád vám napíšu, jak mi to jde dnes.