Jak jsme barvily vajíčka

Dvě vejce na výpravu

Nedávno měla Markétka donést na skautskou výpravu pár kusů zeleniny a dvě vajíčka. Zakoulela jsem očima, jestli by jako nemohla donést jen tu zeleninu a někdo jiný ta vejce, když ona je stejně jíst nebude. Pak jsem taky měla komentář na adresu nošení vajec v krosně na výšlap, ale Markétka už měla jasný plán zamotat je do utěrky a schovat do ešusu. No dobře. Napadlo mě nejdřív poprosit sousedy, že si ta dvě vejce koupím (asi by mi je i dali), ale pak mi došlo, že za dveřmi jsou Velikonoce a že každý asi vejce spíš schraňuje pro sebe a své blízké. K sousedům tedy nepůjdeme prosit o vajíčka na skauta, to se teď nehodí. “No tak je teda koupíme,” souhlasila jsem a při nejbližší cestě do města se stavila ve velkém obchodě. “To chci vidět, jak je doneseš a nerozbiješ je”, hudrovala jsem ještě trochu a mířila s košíkem plným zeleniny k chladícímu boxu. “Neboj, mami.”

Bio vejce

“Když už vejce, holky, tak bio, nebudeme jíst fujtajbly, ani podporovat velkochovy (Toto je úskalí živočišné produkce – přivíráte nad tím oči?)”, vysvětlila jsem dcerám pravidla pro ideální požívání vajec a jala se hledat dvě vejce v regálu. Jak mi posléze došlo, dvě vejce se neprodávají, takže jsme koupily nejmenší balení – po šesti kusech. Překvapilo mě, že jedno vajíčko stojí 7 Kč, už jsem vejce nekoupila snad 15 let. “Co budeme dělat s tím zbytkem? Dáme je sousedce”, napadlo mě věnovat zbylá čtyři naší milé sousedce, která vejce kupuje. “Neeee, uděláme si malovaná vajíčka na Velikonoce,” věděla hned Kája, která blížící se svátky vnímá vždycky mnohem dříve, než je vezmu v potaz já. Neměla jsem vůbec tvořivou náladu ale ani chuť jí to vymlouvat. Ať si s těmi vejci dělá co chce. Markétka, která je už rok zapřísáhla veganka, zase prohlásila, že si nějaké sní, aby si pojistila B12. Tak jo, jak chcete.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Kája dělá kraslice

Při následující návštěvě u babičky si Kája nechala vysvětlit, jak se takové vejce vyfukují, a aniž to kdy viděla v praxi, tak si sama doma ta čtyři zbylá vajíčka vyfoukla. Jen jsem jí stihla říct, že by bylo dobré vejce umýt než si je dá na pusu. Poradila si pěkně. Měla sice dírky poněkud větší než by se na prvotřídní kraslice slušelo, ale já byla ráda, že je samostatná, že po sobě uklidí a že si je pak bez mé pomoci ke své velké radosti maluje temperama. Nebyla jsem zrovna ve tvořivé fázi a vůbec se mi nechtělo vajíčkama zabývat. Když už bych je šla zdobit, chtěla bych to dělat voskem a na to teď nebyl zrovna čas. Takže mi úplně stačilo, že vajíčka nejsou po kuchyňské lince a na barvení si vzala podložku a dokonce zástěrku.

Slepičky pro radost

Soused má dvě slepičky a teprve nedávno (po 7 letech sousedění) jsme zjistili, že on vajíčka nejí nebo jen velmi málo a že je dává psovi. Slepice má jen tak pro radost. Když to Kája zjistila, hned ji napadlo, že by jí vajíčka mohl věnovat, protože si chtěla udělat další kraslice a já odmítala kupovat další vajíčka jen proto, aby si měla na co malovat. Můj návrh namalovat si papírová, polystyrenová, která už roky schovávám a barvíme je zas a znovu, nebo namalovat šnečí ulity či něco jiného, co jsme dělaly v předchozích letech (Vegan kraslice na Velikonoce , Velikonoční kraslice ze šnečích ulit , Veselí jarní šneci), ji nenadchl. Zamilovala se do vajec a vůbec ni neodrazovalo, jak složitě se na vypouklé těleso maluje.
Soused souhlasil, jen ji prosil, aby obsah nevyhazovala a dala to psovi, pokud bychom to nejedli. Vajíčka běžně nejíme, ale holky chtěly vejce ochutnat a tak si udělaly volské oko. Ani nevím, kolik let jsem to nejedla. Možná těch 15 let, možná déle. Ale nedala jsem si, vůbec mi to nevonělo, i když jsem si hned vybavila konzistenci a chuť žloutku v puse, kterou jsem mívala ráda. Vejce mi fakt nechybí.
Poučila jsem holky o tom, kdy, jak, v jakém množství a jakých kombinacích je vhodné vejce jíst a nechala Káju tvořit. To vám je taková úleva, když děti vyrostou do věku, kdy činnosti, které chtějí dělat, ale na které nemáte zrovna čas nebo náladu, už zvládnou samy.

Nový ranní rituál

Kája každé ráno běžela pustit slepičky a sebrala jedno dvě vajíčka, která po zimě začaly zase snášet. Odpoledne je vykoukla a namalovala je. Společně pak s Markétkou vyrobily z papíru košíček a udělaly hezkou velikonoční dekoraci. Jenže slepičky snášely dál a Káju moc bavilo chodit se dívat, jestli tam ráno vajíčko bude nebo ne. A tak je nosila domů a plnila s nimi obal od vajíček koupených na výpravu. Když jich bylo šest, chtěla v obchodě koupit barvy a samolepky, že pro koledníky (kdyby po těch dvou letech někdo přišel) budeme mít tentokrát opravdová vajíčka. Do chemických barev a samolepek se mi vůbec nechtělo (Barviva na velikonoční vejce pronikají i pod skořápku). A protože jsem zrovna byla v celkem tvořivé fázi a doma měla shodou okolností košíček slupek z cibule původně plánovaných na výrobu jíchy, jak jsem psala v příspěvku Bez cibule ani ránu, hned se mi urodil v hlavně plán, že holky naučím tradiční postup barvení vajec. Kája šla z obchodu natěšená a zvědavá, jak budeme vajíčka barvit.

Zpátky v dětství

Kolik let jsem to nedělala? Marně jsem vzpomínala, kdy naposledy jsme doma s mámou barvily vejce ve slupkách od cibule. Ještě si i pamatuju, jak jsme dělaly barevná pomocí pytlíků s barvou a octem, jak se nám to nedařilo a vejce praskala. Pak byl barevný i vnitřek a nikdo to moc nechtěl jíst. Určitě jsme ale někdy dělaly i ty cibulové s lístečky. Já byla děsně tvořivá jako malá a pořád chtěla s mámou něco vyrábět. Mámu to nebavilo, ale obě si pamatujeme, že nejméně jednou jsme to v cibuli dělaly i s těmi lístečky. Moje babička dělala cibulová vajíčka každý rok.  Ale bez lístečků. To může být už 30 let, co jsem naposledy barvila vejce, jestli ne víc! Protože ve 14 už jsem byla na intru a to byl s tradicemi konec. Takže to bude déle…
Ale některé věci se nezapomínají. Hned jsem věděla, co budu potřebovat a jak na to. Jen pro jistotu jsem jukla na internet, zda se do slupek dává sůl ai ocet nebo ne a překvapilo mě, že v návodech se psalo, že se vejce mají vařit 30 minut. To snad jedině kraslice, ne? Vždyť jinak bude ten krásný žloutek zelený! Vida, jak se mi to vybavuje. Vejce se přeci vaří tak 10 minut.

Tvoříme

Cestou na podběl jsem nasbírala různé lístečky a po návratu domů nachystala vše potřebné – silonky, nůžky, nit, slupky, vajíčka, misku s vodou, ocet, sůl. Holky vůbec netušily, jakou barvu budou vejce po obarvení mít. Nechala jsem je hádat a řekla, že to bude překvapení. Pak jsem s Kájou vejce omyla v octové vodě, dala vařit slupky, na vajíčka jsme daly kvítka a lístečky, zavázaly jsme je do starých punčoch a daly vařit. Jak se mi hodilo, že jsem v rámci Jarní očisty vyklidila šuplíky s prádlem! Původně jsem si silonky schovala na přivazování stromků a rajčat, ale na vejce to bude jednodušší než je vázat do gázy. Daly jsme vejce vařit a Kája skoro nedýchala: “Jak to bude vypadat, až to bude hotové?” Tak jí to bavilo, že přinesla ještě vyfouklá vajíčka, co nestihla nabarvit, a na zahradě jsme nasbíraly další lístečky. Běžela i do kurníku k sousedovi, zda nepřibylo nějaké vajíčko. Markétka nám mezitím vařila večeři. Až když jsme vajíčka vařily, došlo mi, že tyhle slepičky nesou béžová až hnědá vejce a že to možná nebude viditelný rozdíl, když je budeme barvit na hnědo. A bude vůbec vidět ty rostlinky??? Rozhodla jsem se proto vrátit vajíčka po uvaření do vychladlého cibulového vývaru a nechat je v chladu louhovat ještě přes noc. Začala jsem si moc přát, aby se vajíčka povedla a holky měly z výsledku radost.

Překvapení

Na finální vyloupnutí vychladlých vajec z punčoch se přišel podívat i Roman a přiložil ruku k dílu, když pomáhal odstříhnout silonky. Přála bych vám vidět to nadšení a tu radost. I já měla radost. Tak krásná vajíčka se nám povedla! Lístečky a kvítky vytvořily nádherné reliéfy. Díky prosincovému marodění s covidem jsem měla v lednici trošinek sádla, co jsme používali na obklad. Jak se teď hodil! Vajíčka jsme potřely a teď se nám krásně lesknou kraslice na okně a vajíčka na stole. Kam se hrabou nějaké barvy z obchodu a samolepky!

To jsme si krásně zatvořily, to jsme si to užily! Mám velikou radost, že jsme letos zkusily něco nového (vlastně starého) a že máme takovou hezkou přírodní dekoraci. Až mě mrzí, že vajíčka nemohou na stole zůstat, pokud mají být pro koledníky jedlá. Tak je jdu dát do lednice a vyndáme si je vždy k jídlu jako ozdobu na stůl.

Krásné Velikonoce

Přeji vám krásné Velikonoce, ať už jsou pro vás symbolem nových začátků, oslavou jara, křesťanským svátkem nebo vším dohromady.