Jak jsme strávili Vánoce

Dřívější Vánoce

Poslední roky si s velkou úlevou vzpomínám, jak jsem se chtě nechtě vždy na Vánoce postupně tak nacpala, až mi nic nechutnalo a těšila jsem se na návrat do práce, kde bude režim, pravidelná strava a žádné cukroví. Vánoce se dřív měnily z velkého těšení do velkého utrpení, kdy jsem cestovala mezi příbuznými a z nudy mlsala páté přes deváté navzdory všem předsevzetím. Pak mi bylo těžko v břiše, na váze i na duši.

Když jsme začali jíst jinak, přišla i vůle vzít věci do svých rukou a Vánoce si zorganizovat zcela po svém, ať už jde o to kdy, kde a s kým je budeme trávit, tak i v tom, co budu nebo nebudu jíst. Účastníci vánočního kurzu dobře vědí, o čem je řeč :-)

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Na jídle tolik nesejde

Změna jídelníčku nám krom jiného přinesla větší pohodu i v tom, co se bude jíst. Jídlo pro nás přestalo být důležité. Na Štědrý den nemáme žádné velké ambice se nacpat či mít konkrétní pokrm. Mojí jedinou starostí bylo zajistit dostatek zeleniny na dny volna, kdy se mi nechtělo jezdit pro mrkev a cibuli kamkoli do obchodu. Můj muž měl jediné přání a sice, aby bylo dost našeho bramborového salátu. A děti chtěly cukroví. Jakékoli. Jestli bude ryba nebo tempeh nebo cokoli jiného bylo všem jedno. Dětem šlo beztak o dárky a mě a manželovi hlavně o klid. Takže jsme s dětmi v pondělí napekli cukroví, v úterý nakoupili zeleninu, ve středu nazdobili cukroví a ve čtvrtek užívali sváteční pohodu.

Štědrý den

Večer před Štědrým dnem se mě muž zeptal, zda se opět budeme postit, že on by chtěl a že bychom  mohli všichni. Mladší dcerka je velký jedlík, tak jsem pochybovala, že by to prošlo. A navíc jsem si nechtěla kazit sváteční den celodenním kňouráním a žebráním o jídlo.

Ráno jsme holkám prostě oznámili, že my nic jíst nebudeme až do večeře a že se mohou přidat. Mladší řekla razantní ne, ale starší se nadšeně přidala. Nezlákala jsem ji ani na miso polévku, kterou jsem si půst nepůst prostě musela dát. Nedala si ani jablko, které jsme krájeli kvůli hvězdičce.

A tak nám odpadlo vyvařování oběda, protože mladší dceři stačilo trochu rýže a zeleniny. Juchůůů!

Den probíhal velmi poklidně a nebýt koled, purpury, svíček a stromečku, ani by to nevypadalo jako Vánoce. Venku téměř jarní počasí a sníh nikde. A tak jsme se letos opět vydali k řece na štědrovečerní koupel. Loni v mrazech do řeky hupsnul jen můj muž, letos se přidaly obě holčičky. Já jsem to fotila, babičky držela ručníky.

S rodinou u jednoho stolu

Návštěvou babičky a dědečka se mi letos po letech splnil velký sen – byli s námi na Vánoce moji rodiče.  Poprvé. Protože jíme každý jinak, přivezli si na oběd zapečené maso a rýži a na večeři řízky a vinné klobásy se svým bramborovým salátem. Sousedka nám půjčila velký stůl, takže nebyl problém se po celodenním postění potkat na brzkou večeři u jednoho stolu a dát si každý, co má rád. Po těch letech už nikdo neměl potřebu komentovat, co jíme, proč to jíme nebo že na Štědrý den nejíme vůbec.

Dokonce si po rozbalení dárků s námi babička a děda dali ke kávě naše bezcukrové, bezlepkové, bezmléčné a bezvaječné cukroví. Byla u nás i kamarádka z USA a ta si užívala jak možnost ochutnat velmi tradiční české vánoční jídlo mých rodičů, tak i velmi netradiční naše. Brala si ze všech hrnců a mís, co byly na stole, a všechno jí chutnalo.

Smáli jsme se, že máme zeleninu se zeleninou a k tomu trochu zeleniny, protože jsem udělala zdravou verzi bramborového salátu plného teplé zeleniny, k tomu tempeh na medu, zeleninový salát z listových zelenin a kvašené zeleniny a navrch pečenou zeleninu. Takže jsme si dali do nosu, ale vzápětí nám bylo lehce a mohli jsme se zcela při vědomí věnovat rozbalování dárků.

Stačilo to

Celé svátky jsem si užívala s dětmi naše cukroví, mlsala vánočku a testovala složení tří různých druhů. A dnes si s chutí dávám zase půst. Není mi zle, nemám deprese jako dřív po klasickém cukroví, ale sladkostí a mouky byť celozrnné bezlepkové, bylo na mě až dost. Dnes mám velmi prostý postní jídelníček a je mi hej, konečně zase začínám cítit hlad. Hurá!

Na Silvestra k nám jedou báječní kamarádi a už teď se těšíme, že budeme jíst jen rýži a napařenou zeleninu. No alespoň my matky to tak máme v plánu. Uvidíme, co na to naše rodiny :-) Ale o tom zase příště.

A jak u vás?

Teď by mě zajímalo, jak proběhly svátky u vás a zda už jste všechny ty dobroty zvládli strávit.