Domů > Magazín > Žijeme jinak

Jak na škůdce? S pokorou.

Mnozí z nás se často v sezóně potýkají s invazí hrabošů, slimáků, krtonožek a dalších milých zvířátek. Zkoušíme všechny možné druhy ochrany s větším, menším či žádným úspěchem. Tohle testování už mám také za sebou, ale tak mě napadlo – co se na to podívat jinak?

Proč někoho hubit?

Na začátku léta pátrám po nějaké zaručené ochraně hlavně před slimáky. Krtonožky nás po pár letech soužití záhadně opustily, ale slimáků přibývá.
Narazím na nadpis “Hubení škůdců”. To bych to nebyla já, abych nad tím nezačala přemýšlet – proč bych měla někoho hubit? S větším napojením na přírodu přichází automaticky i větší pokora a soucit se vším živým. Moje fantazie jede na plné obrátky – to bychom asi koukali, kdyby tady žili obři a brali by nás jako škůdce (tedy ne, že bychom se tak někdy nechovali) a chtěli by nás hubit. Stříkali by na nás insekticidy, lákali nás do obrovské jámy plné piva, kde bychom se topili a sypali by na nás sůl, která by nás popálila. Konec fantazie, ale filozofuji dál.

Jsou to vůbec škůdci?

Vždyť i ten slimák chce jen a pouze přežít! Mám vůbec právo jako člověk mu ten život brát? Pravda je, že bohužel lidé stále s něčím (a někým) bojují. Až pochopíme, že jsme součást naší krásné přírody a boj nemá smysl, pochopíme, že i se “škůdci” je třeba se nějak naučit žít, spolupracovat. Nebo je nějak obelstít…
A jsou to vůbec škůdci? A proč nás vůbec navštěvují?
Možná proto, aby nám něco ukázali. Jejich přemnožení na naší zahrádce může svědčit o našem vnitřním světě. Kupříkladu o tom, jak máme nebo nemáme nastavené naše vnitřní hranice. Dovolujeme ostatním, aby je překračovali? Také naše představy o tom, že ta zelenina je prostě naše, že ji vlastníme a tak ji jako jediní máme právo sníst, nám mohou tato zvířátka nabourat.
A ukážou nám, že naše (ve smyslu vlastnění) není na této planetě vůbec nic.

Sada na podzimní detox
Stáhni si ZDARMA

Teorie o špatně vedené zahradě

Teorie o špatně vedené zahradě se mi také nezdá vůbec od věci. Pokud používáme chemii, trávník je všude dokonale střižený na “mexiko” a nikde ani větévka, vytlačujeme některé živočichy a jiní se přemnožují. Zasahujeme tím do přirozené rovnováhy. V souvislosti s tímto faktem musím podotknout, že permakulturní pěstování získalo u mě další bod k dobru. Sesazování rostlin, které se navzájem chrání, je skvělým způsobem zachovávání rovnováhy v zahradě. Typickým příkladem přirozené ochrany, nejen v permakultuře, je pěstování kopru vedle mrkve. Kopr odpuzuje pochmurnatku mrkvovou.
Je též výhodné poskytnout úkryty přirozeným predátorům a udržovat rostliny i půdu v co nejlepší kondici.

Jde to i bez chemie

Ještě se mám opravdu hodně co učit, ale už teď mám velkou radost, že letos hnojím jen kompostem a kopřivovou jíchou a rostliny byly krásné, silné a sklizeň je velmi pěkná. Opravdu to jde i bez umělých hnojiv. Jen ve skleníku nás navštívila plíseň okurková. Vyzkoušela jsem jako postřik mléko s vodou 1:1 a jsem spokojená. Spolu s pečlivým otrháváním napadených listů se plíseň podařilo výrazně zpomalit a byla nám tedy dopřána ještě nějaká úroda.

Co se týče slimáků, většinu zeleniny mi nechali. Několikrát jsem se s nimi v myšlenkách domlouvala a vysvětlovala jim, že je přece všude dost krásných šťavnatých rostlinek pro všechny. Že nemusí pojídat zrovna moje kedlubny. Listy bršlice taky docela pěkně křupou.:-) Pak jsem po dešti občas vyrazila na lov. Slimáků byl plný kyblík a já jim říkala, že je nechci zabít. Uděláme dohodu – nechám je žít a oni řeknou svým kamarádům, že na zeleninu se neleze.
Slib jsem splnila, vypouštěla jsem je asi půl kilometru od naší zahrady. Taky jsem jich pár dala na kompost, kde se pěkně nadlábli rozkládajících se hrušek a dalších dobrůtek. Když píšu, že mi většinu zeleniny nechali, nelžu.
Co ale ožírají pořád, je hlíva, která samovolně vyrostla na osikovém špalku. Už jsem nad tím párkrát hloubala, proč jinde si dali říct a tu hlívu mi prostě ne a ne nechat. A to jsem osiku obalila měděnou páskou, která se jinde celkem osvědčila. Tady ale ne.

Jak to tak bývá, odpověď na naše otázky přijde v tichu a zklidnění. A tak sedím na zahradě, dívám se do korun stromů a najednou přijde uvědomění. Já na té hlívě lpím. Tak moc ji chci a nechci se o ni dělit. Skoro každý den chodím kontrolovat, jestli tentokrát přežije nájezdy slizkých požíračů. Po zjištění, že ji zase sežrali, cítím lehký závan…no vzteku.
Hmmm, do vymeditované a ničím nerozhozené bytosti mám ještě daleko. Když já tu hlívu taaak chci…. Předpokládám, že to bude to ONO. Uvidíme. Až mi ta hlíva jednou naroste, budu z ní mít fakt radost. Ale ještě větší z toho, že jsem se dokázala odpoutat od toho typicky lidského chtění.

Aloha.

Jana Altea

PS: Cítíte se pořád unavená a bez energie?

Vstáváte ráno s pocitem, že byste nejraději zůstala v posteli? Co si dobít baterky a postarat konečně i o sebe? Je čas na podzimní detox. Mrkněte jak opět získat energii.

Hledám a nacházím ve všem souvislosti a ráda píšu o všem, co se děje ve mně i kolem mě.

79 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Dušana
6. 9. 2024

…a to ak to veru je… len veľmi ťažko je to všetko dať do hlavy…”čo si prajeme, sa splní…len treba tomu uveriť” 🥰

Žakale
5. 9. 2024

Krásný den,
přijde mi právě skvělé, že je jsou tu různé pohledy na věc, a nemyslím, si, že by si měl člověk s jiným, názorem jít číst jiné články…Řekla bych, že je to velké téma na přemýšlení…

Tak přidám můj pohled, je podobný pohledu Kačky…
To že se Jani domlouváš se slimáky z mého! pohledu je o tom, že je veliké vedro a slimáci prostě v takových teplotách nelezou, už měsíc je nesbírám…až zase bude víc vlhko, tak vylezou. Z mého pozorování je to s těmito a jinými tvory každý rok jiné…a pokud si chci něco vypěstovat, tak se dle toho řídím. Loni byla taková invaze krytonosce, že jsem to ještě neviděla, jindy bych je spočítala na prstech dvou ruk, teď jich byly tisíce…v létě teď sadbu předpěstovávám pod sítí ve skleníku, mají období , kdy létají , a pak když už sadbu dopěstovávám, tak už přestávají létat…je to o pozorování všeho. Jeden rok je hodně toho a jeden rok jiného…máme na záhoně letos i hodně osenic, které mi žerou saláty, řepu, mrkev ( to jsem letos viděla poprvé). Ale opět je to o pozorování…buď je hned najdu v zemi a likviduji, nebo je můžu hodit slepicím…
Do skleníku na krytonosce dávám lepové desky, a v čem je rozdíl? Jestli je zamáčknu hned a nebo jsou nalepeni na té desce, přehodila jsem zodpovědnost na desku, nebo s housenkami a slimáky přehazuji zodpovědnost na kachny a slepice…
nebo koupím hlístice na různé “škůdce” a ti mi je sežerou….
Házení slimáků za plot by pro mě bylo beze smyslu, asi bych ty samé sbírala druhý den znovu…
Je to o tom, jak si vše srovnáme v hlavě.
Já opravdu nejsem na takové duchovní výši , abych se uměla domlouvat se slimáky, krtky apod… už ale nepanikařím, když najdu obalenou papriku mšice, protože tam najdu i ty jejich predátory, zodpovědnost nechávám na nich. Nebo když mi mravenci žerou kedlubnu, tak jim ji nechám, protože kdybych ji vytrhla, přestěhují se na jinou…přemýšlím dost prakticky….ale je mi také jasné, že do zahrady nesu nějakou energii a záleží jen na mě, jaká bude…a jak si to v té hlavě srovnám.
Nemohu pěstovat ještě jednou tolik zeleniny, abych počítala s tím , že nakrmím srnky apod..to raději udělám plot…Je to také otázka vody, a to je pro mě velké téma…tak si nemůžu dovolit pěstovat zeleninu s nějakou obří rezervou, že mi ji jako někdo sežere, ale spíš se o ni musím starat a pozorovat, sbírat slimáky, housenky, popř. použít 1x za sezonu neudosan na svilušky…

S Kačkou souhlasím i s těmi supermakety….je to taková naše pojistka….bylo by zajímavé, kdybychom je za zády neměli, možná by jedni stříkali chemií hlava nehlava a druzí by za chvíli tak duchoně vyspěli…kdo ví…??? 😇
Vůbec nejsem zastánce chemie a ani ji nepoužívám, ale pokud chci něco vypěstovat, a prodat, tak nemůžu vše nechat být…
Ale neodsuzuji jiný pohled na věc. Co člověk, to jiný názor, jiný způsob konání apod…

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

Moje zahrada – 2. díl

Nakoukněte do mého zahradnického deníčku, kterým bych vás ráda inspirovala k zahradničení, které je pro mě velkou radostí. V tomto díle vás seznámím s mými...

Živá zahrada aneb naše zahrada není sterilní

Chci vám ukázat, že i na naší zahradě se všemu nedaří a není tak dokonalé, jak to vypadá z fotek předešlých článků. Ale to vše k živé zahradě patří.

Permazahrada aneb chci se naučit vypěstovat si jídlo (Janka)

Permazahrada, to je malý krůček k potravinové soběstačnosti. Jak to všechno začalo…

Zahrada v srpnu

Jaká je zahrada v srpnu? Mně vždy připadá, že v první půlce srpna se naše zahrada stává takovým malým rájem. Je k dispozici skoro všechna zelenina, jsou i ...

Zahrada v září a říjnu – děláme zásoby na zimu

Září i říjen jsou ve znamení uskladňování ovoce a zeleniny. Tento rok je to dost o kličkování mezi dešti. Jsem moc ráda, že jsme za ty roky půdu přeměnili ...

Semenaření 1. díl – co je semenaření a proč se do něj pustit

Semenaření je v podstatě pěstování a uchovávání semínek, která můžete příští rok zasadit a nastartovat tak nový koloběh rostlinného života. V tomto článku ...