Jak pejsek s kočičkou pěstovali zeleninu

Vypěstovat mrkev? Žádný problém!

S vidinou vlastnoručně vypěstovaných a voňavých mrkviček, cibulek, pórků a dalších druhů zeleniny jsme začali na papíře doma v obýváku plánovat, jak proměníme naši zarostlou zahradu na jedno velké roztomilé políčko plné barevné zeleninky, i přestože jsme oba doposud nasbírali zkušenosti pouze z pár hodin zahradničení při pracovních činnostech na základce. Mé kamarádky mojí domácnost nazývaly pohřebištěm květin, ani kaktusy nekonečné období sucha neměly šanci vydržet. Ale co by na tom mohlo být tak těžkého? Chacha! Porodila jsem dvě děti a odrodila dvanáct štěňat, snad zvládnu zasadit sazenici, pravidelně zalévat a poté sklidit mrkev.

Hlavně nepodcenit přípravu

 Byl březen a nebyl čas lámat si hlavu, co kdy zasadit a jak. Opět z gauče jsme nakupovali na internetovém obchodě nepřeberné množství různých druhů semínek zeleniny. Házeli jsme do košíku dýně všech barev a tvarů, bylinky od A do Z a i samozřejmě klasiky jako květák a brokolice. “Hele, prodávají i mungo fazolky, mám je vzít?”, ptal se manžel. “Jasně, hoď to tam, jsou drahé, vypěstujeme si vlastní!”, odpověděla jsem a v hlavě si už popěvovala “sousedovic Toníček nemá žádný koníček…”. Následující víkend jsme nasadili gumáky a vydali se realizovat projekt “Voňavá domácí zeleninka”. Při kopání prvního pole jsme pochopili, že nám bude pro začátek zatím stačit místo pole záhonek. Půda byla samá břidlice, a tak jsme museli nakoupit několik pytlů substrátu, který se v záhonku ztratil, jak říkavala moje babička, jak když plivne do Stromovky. Manžel si mumlal pod fousy, jak je substrát drahý, a já si dál popěvovala “šlechtím plané jabloně, furt se hrabu v záhoně…”. Další den jsme našli záhonek rozrytý od našich psů, takže plán A vystřídal plán B. Vyvýšené záhony. Situace nás nutila shromažďovat základní informace o pěstování, a tak manžel začal stloukávat prkna na 2 záhony umístěné na přímém slunci a jeden v polostínu pro brukvovitou zeleninu. Pytlovaný substrát nahradila obří hromada kompostované zeminy, kterou nám na zahradu vysypala Avia za poněkud vyšší balík peněz. I tentokrát se tři kubíky v záhonech ztratily, jak když plivne do Stromovky, a my raději rychle přestali náklady na vlastnoručně vypěstovanou zeleninu počítat. Na provzdušnění záhonů jsme pak spotřebovali skoro všechny větve jediného ovocného stromu na zahradě. 

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Okurka, královna naší kuchyně

Přišel den D a bylo načase zasadit sazeničky, které mezitím poctivě klíčily v sadbovačích za oknem v garáži, v předsíni i v ložnici. Semínka se chytla až na pár druhů dýní skoro všechna a my se báli, že nebudeme mít dost velké záhony. Na závlahový systém už nám nezbyla energie, a tak jsme raději svědomitě každý den tahali konve do sedření těla. Ale sluníčko svítilo a my se kochali postupně většími a většími rostlinkami.

Jedno ráno ale přišel šok! Našla jsem manžela na prahu šílenství, kdy celý zkroušený seděl se slzami v očích (no dobrá, trochu přeháním) na schodech do zahrady s konví a cedil mezi zuby “DŘEPČÍK”. Pochopila jsem, že jde do tuhého a šla se k záhonům podívat. Na našich rostlinkách si pošmáknul brouk, celá invaze brouků a byli všude. Zkušení sousedé zahrádkáři radili všemožné postřiky a také to, ať se na zahradničení vykašleme a raději si zeleninu koupíme. Mysleli to dobře, ale my byli zakouslí jako pitbull v kosti a nehodlali jsme pustit. Poctivě jsme polévali listy mléčným postřikem, až nakonec dřepčíkovi přestalo chutnat a rozloučil se. Možná už také neměl, co by sežral a přesunul se o záhon dál. Nakonec jsme přeci jen sklidili 2 květáky a 1 brokolici, měli jsme i dost pórků, cuket a dýní, pár cibulek, celer a docela dost mrkve.

Pýchou našeho zahradničení byly ovšem okurky. Bylo jich tolik, že jsme zbytek léta zavařovali jako diví. Avšak jeden zavařovací večer nám udělal více vrásek na čele. U poslední várky jsme, zmoženi náročnou sklizní toho dne, v půlnoci usnuli.  Z poklidného spánku nás probudila pořádná rána a octová vůně, která se linula po celém domě. Kuchyň byla v mžiku vytapetovaná kouskami okurek a bobkovým listem, sklenice zničila digestoř, ale už dávno jsme přeci přestali počítat, kolik nás ta naše zeleninka stála peněz. Jediná smůla byla, že hned druhý den odpoledne měla přijet na návštěvu kamarádka, kterou jsem od školy neviděla, takže hodně dlouho. Nedalo se nic dělat, na rychlo musel muž kuchyni vymalovat a opět si u toho něco mumlal pod fousy. 

Jdeme do toho znovu

Nikdo si nedovede představit, s jakou hrdostí jsem domů nesla ze záhonku obří pórky ještě na podzim. Jak krásně oranžové domácí mrkve byly a ta šťavnatá chuť! Ani jedna tedy neměla klasický tvar, ale zase jsem se smála, na co asi můj muž myslel, když je sázel. Bylo to vážně fajn vypěstovat něco svého a opět nás to utvrdilo, že jsme odbočili na cestu, po které jdeme moc rádi. No a ty mungo fazole se nechytly!