Jsem v pohodě bez masa už 33 let (Iveta, 57 let)

Jídelníček jsem začala řešit před 33 lety

Mléko a sýry jsem nemusela, co moje paměť sahá. Bylo mi po nich těžko. Vajíčka též nic moc. A přitom jsem chodila do posilovny 5x týdně. Když to shrnu, jsem od svých 24 let sportující vegetarián.

S velkými změnami jídelníčku jsem začala v roce 1984. Po škole jsem dostala místo učitelky na ZŠ v centru Košic. V materiálech měla naše fakulta uvedeno, že jde o  starou prestižní jazykovou školu. Bohužel to bylo před tím, než do centra města nastěhovali Rómy, proti kterým jsem do té doby nic neměla. Ale tam a tehdy začaly moje životní změny. Za pár týdnů jsem měla tlak 48/78, stanovenou diagnózu líných střev, zácpy, nespavost, hlasivky na cáry.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Tehdy nešlo jenom tak dát výpověď a odejít. Ve třídě jsem měla 34 dětí, z toho 23 Romů. Bylo mi necelých 24 let a ideály v háji… Dneska vím, že to tehdy byla moje nejlepší životní zkušenost. Verdikt lékařky byl, že pokud se sebou “něco” neudělám, budu do konce života polykat pořád nějaké prášky a budu trpět obezitou. Tlak na vývrat jsem řešila ranním běháním (do Košic jsem cestovala každý den 34 km tam a zpátky, ráno kvůli běhání jsem vstávala ve 4,30) a všechno ostatní kompletní změnou celkové životosprávy.

První, co jsem tehdy začala řešit, bylo odbourání masa a všechno, co s masem souviselo. Měla jsem v živote velké štěstí na skvělé lidi kolem sebe, od kterých jsem se učila. A velkou chuť nesmířit se s tím. V těch létech jsem začala dělat DEPy (dálkové pochody s TJ Lokomotivou Košice) a vysokohorskou turistiku. Udělala jsem si kurzy na průvodkyni CKM (cestovní kanceláře mládeže) a zaměřila jsem se na Vysoké Tatry. Jako učitelka jsem veškerý svůj volný čas věnovala pohybové aktivitě. “Moje děti” ve škole mně milovaly a já se naučila jim rozumět a taky je milovat. Z Romů strach nemám, neházím je do jednoho pytle, umím s nimi mluvit. Naučila jsem se jim rozumět. Do Tater jsem se zamilovala a po 4 letech jsem se tam odstěhovala, našla si práci a přidala k pohybové aktivitě kondiční kulturistiku.

Co vlastně jíš, když nejíš maso a mléko?

V 80-tých létech 20. století koukali na mně coby nejedící maso ani mléko, mléčné výrobky jako na hodně “divného” člověka. Obchody se zdravou výživou jenom začínaly a nebylo v nich skoro nic. Skoro žádné informace o tom, jak si poskládat plnohodnotnou vyváženou stravu pro vegetariána. Měla jsem v živote velké štěstí na skvělou babičku a taky úžasnou mamku, které nevařily jenom z masa. Pocházím z dědiny. Babička i mamka pěstovaly hodně zeleninu a taky luštěniny, divoko rostoucí zelenina byla taky součástí naší kuchyně. Využívaly byliny ve velkém, ve zdraví i nemoci. Kushi a Dr. Jonáš byly moje první knížky, které jsem si koupila a nasávala první informace, jak si pomoci. Často jsem slyšela otázky typu : “Co vlastně jíš, když maso a ani mléčné výrobky ne?” Já měla už tehdy bohatší jídelníček, než spousta těch lidí, co se mně na to ptali.

Porod a těhotenství bez masa a mléka

Na mých cestách po ČSSR jsem poznala manžela, ve svých 32 letech se provdala a odstěhovala za manželem po narození syna na Moravu. Starý barák s nádhernou obrovskou zahradou. Ve 33 se nám narodil Josefek, ve 36 Maruška. Manžel byl zvyklý na klasickou českou stravu a tehdy odmítl cokoliv na tom měnit. Než se nám narodilo 1. dítě, moje tělo bylo bez masa a taky mléka 9 let. Miluji ořechy a semínka. Po kapsách, kabelkách dodneška mám namíchané oříšky, semínka, sušené ovoce jako “balíčky první pomoci”. Tak mně začalo postupně vnímat mé okolí a naučili se to respektovat. Během prvního i druhého těhotenství jsem “nabrala” 7-8 kilo, které po porodu byly hned pryč. Josefek měl 4050 kg a 54 cm, Maruška 3850 kg a 51 cm. Kojila jsem je každého skoro 2,5 roku.

Děti na rostlinné stravě

Naše děti vyrůstaly bez masa, mléka, sýrů, hranolek, brambůrek, hamburgrů a jiných lákadel. Pečivo, rohlíky, sladkosti nepoznaly víc jak 1,5 roku a ode mně ještě déle. Pak na tajňačku zafungovali občas příbuzní. Ale taky se naučili respektovat mé rozhodnutí. Dětská doktorka u syna remcala na můj jídelníček a strašila, že ztratím mléko. U Marušky zkonstatovala, že já budu kojit i z vody.

Syn mluvil od 1 roku a dcera taky. Sami chodili od 13 měsíců. Četla jsem jim hodně pohádky, syn uměl celé texty zpaměti v době, když jiné děti začaly mluvit ve větách. Maruška je zase talentovaná v pohybové aktivitě už od malého dítěte. Kapuéra, kolečkové brusle, lyže, snowboard, plavání, běhání (jako dítě i závodila na dlouhé trasy) od 15 let oba dva kondiční kulturistika.

Maminka vaří zdravě a babička vaří dobře

Jezdívali se mnou jako předškoláci na kurzy o zdravé výživě. Tehdy začínal Bob Dvořák. Přísná dietní strava jim moc nejela a já je nenutila. Jídla, které jim chutnaly, jsem upravovala takovým způsobem, že jsem jednotlivé komponenty měnila za “zdravější” a vařenou zeleninu jsem často schovávala různým způsobem. Tehdy prohlašovali : “Maminka vaří zdravě a babička vaří dobře”.

Ve škole si děti začaly uvědomovat, že jsme jiní. Pěkně to tehdy řekla Maruška : “Mami my sme takí…. iní…” S nástupem do školy začali se mnou občas vyjednávat, proč to nebo ono my nejíme. Dneska to berou jako výhodu, že jsme  byli “jiní”. Dnes manžel i děti konstatují, že maminka umí vařit dobře. Je to pro mně velká pocta a taky výhra.

Krom manžela, vaříme všichni. Děti vaří rádi a dobře. Milujeme zeleninu upravenou jakkoliv. Luštěniny, obiloviny. Manžel  a dcera milují chleba, tak jsem se kvůli ním naučila dělat kvásek, pořídila jsem si pekárnu a pravidelně peču kváskový chlebík plný vařeného obilí a různých semínek. Mouku si meleme z celozrnného obilí na kamenném mlýnku.

Dcera se stala vegankou

Dcera je od 15-ti z vlastního rozhodnutí vegetarián a od loňského roku vegan. Vyloučením mléčných výrobků, hlavně sýrů (naučila ji na ně babička, mléko se ale nenaučila pít nikdy) se jí rapidně zlepšila pleť. Sýry začala víc konzumovat, jak začala chodit do posilky a poslouchala rady trenéra. Chtěla tak nahradit maso, které jíst odmítla. Jejím jediným důvodem, proč se tak rozhodla, bylo morální hledisko. Zvířata miluje volně v přírodě :-). Žijící.

Naše rodina

To, co jíme, nám nejenom prospívá, ale i chutná. Syn a manžel mléčné výrobky moc nejedí, k tomu co navařím, oni mívají nepravidelně maso nebo ryby. Salámy a šunky jsem nekupovala nikdy. Když maso, tak kvalitní a taky čerstvé ryby. Veganské jídla a taky zdravé mňamky milují. Jiné totiž u nás doma nejsou   :-)

Syn před necelým měsícem nahlas zkonstatoval, že začne omezovat maso (jako dítěti mu maso moc nejelo, začal, až když začal posilovat). Manžel to už dělá nevědomky poslední roky. Rybičky jsou velice dobrá alternativa pro oba dva už dávno  :-)

Přidávám pár fotek z posledních let naší rodiny. Mně, manžela a našich dvou nádherných “puberťáků”. Na poslední fotce jsem společně s dcerou v r. 2011. Mně je na nich 51 let a dceři 15. Já se tehdy rozhodla, že zkusím, jestli si moje tělo pamatuje na tvrdou makačku v posilce. Pamatovalo. Bez masa, mléka či jakýchkoliv jiných živočišných potravin.

Já se narodila v r. 1960, manžel 1961, syn 1993, dcera 1996.

Iveta

PS. Nějak jsem se rozepsala. Původně jsem jenom chtěla napsat jen pár vět, abych podpořila nejisté maminky na Jíme Jinak, které se bojí omezit dětem maso nebo mléčné výrobky.