Když stokilová holka hladoví (Jana, 24 let)

Na úvod bych chtěla říci,  že nejsem výživová poradkyně,  ani žádný jiný odborník,  To,  co funguje mně,  nemusí fungovat ostatním a naopak.  Proto je samozřejně důležité dbát na své potřeby a pocity. A hlavně, nepospíchat a netlačit na pilu. 

Zničehonic jsem přibrala 15 kg

Asi do 5 let jsem měla “normální” zdravou váhu. Normální dávám do uvozovek,  protože je to těžko definovatelné a pro každého to může znamenat něco jiného. Abych ale neodbíhala od tématu, byla jsem spíš drobnější postavy. Je úsměvné,  že učitelky v mateřské škole navrhovaly,  abych navštěvovala hodiny baletu – milovala jsem totiž tanec a často chodila po špičkách jako baletka. Nemohli jsme si ale tyto lekce dovolit, a tak zůstalo jen u přání. Během tří let jsem tzv. “zničehonic” přibrala asi 15 kg a to zneklidnilo mou tehdejší obvodní lékařku. Nechala mi tedy udělat vyšetření štítné žlázy a výsledky ukázaly,  že trpím sníženou funkcí. Nutno podotknout, že se také začal projevovat nezdravý životní styl v kombinaci s genetickými dispozicemi. 

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Diety a hladovky

S přibývajícím věkem stoupala také váha a já byla čím dál více nespokojená. Asi v 16 letech, při váze 98 kg jsem začala experimentovat s různými dietami, dnes bych to nazvala spíše hladovkami. Byla například období, kdy jsem celý týden pila jen čistou vodu. Hlad ve mně vyvolával pocit uspokojení a toho, že pro svou změnu dělám maximum. Jindy jsem zase jedla jen jednou za tři dny a to mrkev nebo grep. K tomu jsem připojila několikakilometrové procházky a lekce zumby. Změny nastaly poměrně rychle. Nemusím asi zmiňovat, že kromě změn se objevovaly také závratě, noční křeče v žaludku, které jsem ve 3 ráno zajídala, abych vůbec mohla spát. Okolí si změn začalo všímat a sklízela jsem pozitivní ohlasy. Nikdo z nich ale netušil, co je za tím. Jasně, koho by taky napadlo, že téměř stokilová holka hladoví. 

Sebeláska

Mně ale postupně čím dál více docházelo, že tudy cesta nevede. Někdy ve 21 letech, jsem shodou okolností narazila na literaturu zabývající se sebeláskou. Postupně, čím více knih na toto téma jsem přečetla, tím víc mi docházelo, že už si dál nechci ubližovat. V té době jsem taky objevila skupinu na facebooku zabývající se veganským stravováním. Vše mi krásně zapadalo do sebe – sebeláska, láska ke druhým a co nejméně ubližovat všem, včetně sebe. Nějakou dobu jsem tyto skupiny vyhledávala, abych se dozvěděla co nejvíce. A pak jsem se jednoho letního rána probudila a šla nakoupit zdravé veganské potraviny. 

Začala jsem si jídlo užívat

Ze začátku se má jídla skládala především z čerstvého ovoce, zeleniny, luštěnin a naprostého minima náhražek. K snídani jsem měla třeba půl kila ovoce – buďto několik druhů (mango, banán maliny) nebo jen jeden druh. Jídlo jsem si vychutnávala a seděla nad ním třeba hodinu a půl. Je jasné,  že pro pracujícího člověka je toto nereálné, já měla to štěstí,  že byly prázdniny.

Upravil se tlak, cholesterol a chuť na sladké

Díky dostatečnému přísunu ovoce jsem nepociťovala chuť na sladké, a tak jsem neměla potřebu jíst sladkosti. Jinak jsem jedla vše, co bylo veganské, včetně různých zeleninových placiček (tedy sem tam i nezdravé smažené) a váha šla sama dolů. Upravil se také cholesterol a snížil krevní tlak. Cítila jsem se skvěle a plná energie.

Pozitivní i negativní reakce mého okolí

Okolí si znova začalo všímat změny a mé výsledky chválili. Bohužel jsem se setkala i s negativními reakcemi, a to ze strany mé rodiny, podle které jsem velmi zestárla v obličeji. Já tento názor nesdílím, ale i kdyby to tak bylo, vnímám to jako daň za hezčí, a především zdravější, tělo. 

Padesát kilo dole

Během jednoho a půl roku, jsem jen tímto stravováním zhubla 50 kg. Při tak velkém váhovém úbytku mi samozřejmě zůstala přebytečná kůže, ale věřím, že tento nedostatek se upraví cvičením a navíc mi připomíná, jak velký kus cesty jsem ušla. Kdybych měla celý proces shrnout, mohu říci, že to pro mě bylo jednoduché. Nijak jsem nestrádala ani netrpěla,  právě naopak, jídlo jsem si užívala a pořád užívám, stal se z toho takový rituál. Za tu dobu se veganství posunulo o něco dál, a tak se i má skladba jídelníčku trochu změnila. Přidala jsem “vymoženosti”, jako jsou veganské sýry, které v začátku mé cesty alespoň u nás ve městě nebyly k sehnání. Sem tam si koupím rostlinnou pomazánku, ale stále většinový podíl mé stravy tvoří čerstvé ovoce, zelenina a luštěniny. 

Co je nejdůležitější

Bude to znít jako klišé, ale nejdůležitější roli zde hraje sebeláska, prostě milovat sám sebe a proto si dopřávat to nejlepší.  Neškodit si nezdravým jídlem,  mít úctu a respekt sám k sobě.

Kvalita raději než kvantita

Žijeme v době, kdy je nepřeberné množství zdravých alternativních potravin, pochutin, dezertů. Ano, za dezerty si člověk připlatí, ale je důležité si uvědomit, že si tyto věci nedopřáváme každý den nebo několikrát týdně, ale jednou za čas,  proto si troufám říci, že finančně to nikoho nezruinuje. Myslím, že v tomto případě je vhodné dát přednost kvalitě před kvantitou. 

Jsme lidé, ne stroje

Tohle je asi vše,  co můžu k mé změně napsat.  Nenabízím zaručený návod, pouze to, co fungovalo mně. Důležité je taky nenaletět žádným zázračným přípravkům, mohou být nápomocné, ale práci za vás neodvedou. Zachovat si zdravý rozum,  nadhled a nestresovat se, pokud to nevyjde hned na poprvé, to je klíčem k úspěchu. Každé nezdravé jídlo si místo trestání se, pořádně vychutnat, pak zase pokračovat tam, kde jste začali, jsme jen lidé a ne stroje.

Přidávám pár fotek mých jídel, toho, jak vypadají mé Vánoce a fotky před změnou a po změně.  Doufám, že můj článek někoho alespoň trochu inspiruje a ukáže, že nic není nemožné. 

Mějte se krásně a hodně štěstí za vaší proměnou, 

Jana <3