Lepší pozdě, nežli později aneb poděkování (Jajka)

Milá Evo, milý Romane, skvělí zakladatelé JJ!

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Udělali jste za nás tolik práce 

Jsou to tak 3-4 roky, co jsem našla vaše webovky a došlo mi, jakou jsem udělala chybu, že jsem vám za ně ještě ani jednou nepoděkovala, za tu práci, kterou jste „za mě“ odvedli, za ty knihy, které jste „za mě“ přečetli, za ty informace, které jste mi uspořádali a zpřístupnili a hlavně za ty recepty, které jste vyzkoušeli a vytvořili, protože ty jsou pro mě dnes nejdůležitější. Nemám talent na vaření, (ale určitě mám nějaký jiný), a tak by mi to vše výše popsané bylo bez těch stovek receptů a jasných návodů a postupů málo platné. Své nabyté vědění bych nikdy neuvedla v praxi. Takto učíme cokoli i naše děti. Ne že: “Já ti to vysvětlím,” “Já ti to ukážu”, ale “Pojď, já tě to naučím, dělej to se mnou nebo sám pod mým vedením.”

Tolik rad za cenu jízdenky

Ale nikdy není na nic pozdě, a proto to dělám teď. Prosím, nenechte si toto poděkování pro sebe a zveřejněte ho na svých stránkách. Jízdné na MHD v Praze, kde žiji, stojí na osobu ca 10 Kč za den pro 1 dospělého. A vy mně i mé rodině za cenu nižší poskytujete tolik vědění, orientace a souvislostí, hledáte nové věci, vysvětlujete pořád dokola stará a osvědčená pravidla, že já bych to za 10 Kč za den nikdy nedokázala.

Spoustu zbytečně utracených peněz

Utratila jsem spoustu peněz a udělala spoustu stravovacích chyb, hlavně na sobě samé, za knihy o stravovacích systémech a dietách či směrech jsem utratila několikero roční předplatné. Ale k tomu se ještě někdy vrátím, to není předmětem tohoto poděkování. Umím si představit (maličko), kolik času vás to všechno stojí – ty viditelné výsledky a kolik Romanovy neviditelné práce se za tím vším skrývá.

Celá naše rodina vám děkuje

Děkujeme vám celá naše pětičlenná rodina, protože jste nás pozvali do nového světa, otevřeli jsme dveře, které jsme ani nevěděli, že existují a je za nimi bezpečí, když vás následujeme, nemůžeme si ublížit a když nemusím hledat a pátrat (co jíst, co vařit), mám víc času na jednotlivé členy rodiny, protože jdeme po tutovce (ve stravě).

Jíme jinak a myslíme jinak

A co hlavně, vaříme dnes už všichni. Jídlo je jedna z pravidelných naprosto normálních a samozřejmých činností rodiny a trávíme u jeho přípravy společný čas. Děti (12, 15, 17) nejsou v hlavě omezené existencí receptů a tím, že „toto“ má chutnat „takto“. Chutná to podle toho, co je na talíři (jednotlivé potraviny) a jakou měla zrovna maminka náladu a jaké tam hodila koření.

A tato otevřenost v myšlení a schopnost přijmout zcela samozřejmě „jinakost“ se odráží ve všem ostatním, v každodenním životě, v situacích ve škole a jinde. Považují za normální, že jsme každý jiný, standardy pro ně téměř neexistují a „ustojí“ i svou jinakost, kterou považují za originalitu či výjimečnost, nechtějí se měnit podle toho, jaké je chce mít okolí (ale ani nechtějí změnit to okolí). Všichni víme, že jediné, co dokážeme v životě změnit, jsme my sami. Ale to je to největší a nejtěžší! Všechny ostatní změny s tím přijdou samy.

Děkujeme vám za to, že jste tady / tam a že trváte, přinášíte a dělíte se o to vše s námi.

Přejeme vám krásné pokojné Vánoce,  hodně vnitřní radosti a spokojenosti, trvalé zdraví a i nějaké to štěstí!

Jajka a spol.