Měla jsem ty nejčernější myšlenky, Pavlína (40 let)

Buď psychiatrická léčebna nebo psychiatr

Před šesti lety jsem se dostala do složité situace (nechci zabíhat do podrobností) a moje tělo to psychicky ani fyzicky nezvládalo. Jediná možnost, jak to řešit, byla psychofarmaka. Vím, že to není ideální řešení, ale tenkrát jsem dostala na výběr: buď psychiatrická léčebna nebo ambulantní léčba u psychiatra. Měla jsem doma pětiletého kluka a nechtělo se mi od něj, takže volba byla jasná. Léky mě vrátily zpátky do reálného života, ale také s sebou přinesly nějaká ta negativa.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Cítila jsem se opravdu mizerně

Přestala jsem menstruovat a hodně jsem přibrala. Vážila jsem skoro devadesát kilo při výšce 165 cm. Měla jsem velké břicho, spousta lidí si myslela, že čekáme rodinu, byla jsem oteklá, sotva jsem chodila, těžko jsem dýchala. Cítila jsem se opravdu mizerně. Z těchto důvodů jsem chtěla změnit léky, ale nepovedlo se najít takový, který by mi vyhovoval. A tak jsem to riskla a úplně je vysadila. Nebylo to lehké, ale zvládala jsem fungovat i bez nich. Kila začala sama pomalu ubývat a já se cítila o něco lépe. Což bylo fajn, dokud nepřišla nespavost. Nejprve to bylo občas, pak stále častěji, až jsem se dostala k tomu, že jsem nespala vůbec. Tím myslím, že jsem spala 0 – 2 hodiny denně.

Dnes nechápu, jak jsem to přežila

Byla jsem zoufalá a tak vyčerpaná! Měla jsem černé, ty nejčernější myšlenky. Ráno jsem vstávala z postele úplně zničená, nohy se mi třásly, nedokázala jsem přemýšlet ani se soustředit. Bylo pro mě vyčerpávající vyjít schody do prvního patra, dopravit syna do školy, bylo unavující uvařit, najíst se. Vyčerpávalo mě úplně všechno. Vyzkoušela jsem kdeco. Bylinné čaje, sirupy, kapky, volně dostupné léky na spaní, homeopatika, audio programy, procházky, masáže, dodržovala jsem dokonalou spánkovou hygienu…Nepomáhalo nic. Takhle jsem “fungovala” asi dva roky.

Začala jsem vařit jídla podle Jíme Jinak

Až na mě jednou v komoře vypadl zapomenutý pytlík cizrny. Luštěniny jsem nikdy neměla ráda, nebyla jsem na ně zvyklá a neuměla je uvařit, ale chtěla jsem dát cizrně šanci, přišlo mi škoda ji vyhodit. Sedla jsem k internetu a našla recept na cizrnovou pomazánku na stránkách Jíme jinak. A moc mě překvapilo, jak byla dobrá. Začala jsem občas zkoušet další recepty. Narazila jsem také na miso polévku. Dlouho jsem se k ní odhodlávala, ale když jsem ji konečně vyzkoušela, zjistila jsem, že se po ní cítím méně unavená a snáz přežiji celý den. Jídla podle Jíme jinak jsem vařila stále častěji. Asi po třech měsících jsem si uvědomila, že už nejsem tak unavená a hlavně, že se v noci i víc vyspím, že probdělých nocí je stále méně, a dnes spím úplně normálně – jako špalek! Díky Bohu za to.

Shodila jsem 20 kg, spím, nebolí mě hlava, už nemám dráždivý tračník

To mě samozřejmě motivovalo k tomu, abych si podle Jíme jinak nevařila jen obědy, ale zkusila tak jíst celý den. Takže dnes se stravuji úplně podle Jíme jinak ( s plánovanými drobnými úlety). Spím jako dřevo, menstruace se pomalu vrací, shodila jsem 20 kilo bez sportu a cvičení, z velikosti 46 mám velikost 40, přestaly mi otékat nohy, lépe zvládám letní vedra, už nemám studené ruce a nohy, mám kupu energie, vyčistila se mi pleť, zmírnily se projevy seboroické dermatitidy, výrazně se zlepšila celulitida, přestala mě věčně bolet hlava, celou zimu jsme nebyli nemocní, a v podstatě úplně zmizel dlouholetý úporný problém s dráždivým tračníkem, i to je pro mě obrovská úleva.

Nevěřila jsem, že strava má tak obrovský vliv na psychiku

Když jsem tak brouzdala na stránkách Jíme jinak a četla články, co všechno změna stravy tímto směrem s lidmi dokáže, přiznávám se, že jsem všemu zdaleka nevěřila. Ano, věděla jsem, že po fyzické stránce jídlo dokáže hodně, přece jen jsem stravu řešila od počátků své puberty a ledacos si vyzkoušela (to by bylo na další dlouhé povídání). Že má ale jídlo tak velký vliv i na psychiku, tomu jsem nevěřila, dokud jsem to sama nezažila. Jsem klidnější, vyrovnanější, lépe odolávám stresu, jsem sama se sebou spokojená, přestože jsem si vědomá svých nedostatků, což je pro mě velký objev, ujasnila jsem si, kdo jsem a co je pro mě důležité.

Co na to moje rodina a okolí?

Synovi bohužel naše jídlo většinou nechutná (ale nevzdávám se naděje :-)). Mamce jsem občas dala něco ochutnat a dnes si vaří sama podle receptů JJ a dokonce sama nová jídla i vytváří. Nejvíc mě překvapil můj muž. Můj muž, který dřív nesnědl ani rajskou a jediná zelenina, kterou pozřel, byla klasická svíčková z masa a se smetanou od jeho maminky, dnes snídá jáhly se zeleninou, obědvá zeleninu s tempehem a s rýží a večeří pohankové palačinky s cizrnovou pomazánkou. Ještě před rokem bych tomu nevěřila a dnes je to realita. Shodil 25 kg a přestal chrápat. :-) Širší okolí až na pár výjimek naše změny v jídle nechápe, ale mě to neodradí. Všechno, co nám změna v jídelníčku přinesla, stojí za to. Naše jídlo je teď neuvěřitelně pestré, dosyta se najíme, lépe se cítíme i vypadáme, a paradoxně oproti mému očekávání i ušetříme. 

Dívám se na svět jinak

A co říci závěrem? Neříkám, že vše je zalité sluncem, že se vyřešily všechny naše problémy a starosti. Jen se teď na svět dívám jinak a hlavně – cítím se teď nejlíp za posledních dvacet let, po fyzické i psychické stránce. A jsem přesvědčená, že změna stravy na tom má obrovský podíl.

Děkuji, Evo a Heleno.