Můj adventní mega velký zázrak (Magda)

“Nevím”, “Nestíhám”, “Nepovedlo se” už nemají šanci

Ahoj všem, kteří tady jste se mnou, s námi, jste úžasní, jsme úžasní… jupíííííííííííí a juchajdááááááááááá. Že se malé i větší zázraky dějí každý den, to moc dobře vím, stačí je jen vnímat a mít z nich radost, uvědomovat si je – to je to nejdůležitější. Prostě se naladit a všemi smysly je vnímat, zkuste to, je to nevýslovná radost. Pokud se naučíte je zaznamenávat, všímat si jich – prostě o nich vědět, tak potom nějaké nevím, nestíhám, nepovedlo se…. se začne scvrkávat do malé kuličky, a pak stačí jen prsty cvrknout a kuličku odpinknout ze svého života pryč. Jakékoliv “ne” před slovem je nám k ničemu, ubíjí nás, bere nám energii a drží nás při zemi. Pojďme pozitivně myslet, chvalme se za vše, co se nám povedlo, za pochvalu stojí každá pidimaličkost. Už jen to, že TADY PROSTĚ JSME (myslím na stránkách JJ nebo dokonce v tomhle úžasném kurzu) je toho důkazem – TAKŽE VELKÁ POCHVALA PRO VŠECHNY, KTEŘÍ TU JSTE a všem děkuji za energii, kterou vkládáte do svých komentářů. A nemyslete si, kdo nestihne napsat komentář, ale myslí na věci, které by rád napsal – i to se k nám všem nějakým způsobem dostane. Takže díky i všem, kteří nás podporují svými myšlenkami. A nezapomeňte se i za tyto myšlenky pochválit. Prostě chválit, chválit, chválit….. Když jsem se učila pozitivnímu myšlení (prostě jsem to na základě přečtených knih a článků zkoušela), tak jsem vůbec neuměla vymyslet větu bez toho protivného NE. Teď už je to lepší, ale automatika to prostě zatím není, naučené mechanismy zkrátka nemizí lusknutím prstů, ale vynaložená energie na změnu se vám vrátí v podobě radosti, lásky a neskonalého štěstí. Tak s chutí do toho, děvčata!

Můj letošní mega velký zázrak

No, to jsem ale hodně odbočila, nejdřív jsem měla v úmyslu psát o těch zázracích. Takže malé a větší, ano. Jenže tenhle mega velký zázrak – tak to je síla, neuvěřitelné, neslýchané – nevídané… Před pár dny jsem přišla domů a starší syn Martin (19) má vyházenou celou skříň, roztříděné hromádky – vyhodit, poslat dál a třetí hromádka – „ať rozhodne maminka“. Stojím v úžasu ve dveřích pokoje, překvapením pusu dokořán a zírám (naštěstí mě nikdo nevyfotil – i když na druhou stranu, nesmírně bych vás tou fotkou pobavila – to můžu odpřisáhnout). Náš devatenáctiletý syn si sám od sebe uklízí, ba dokonce vyklízí svoje věci. Tak to je síla!!!! Někde se praštil do hlavy, či co???? Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Je to nádhera, nádhera nádherná… Ano, ano… souvislosti, za vším hledejme souvislosti. Náš Martin nesnáší uklízení, vadí mu i když uklízím já, je to prostě zbytečnost, zbytečně vynaložená energie, nesmysl všech nesmyslů… a teď bum ho prásk ho, tohle. Minulý týden jsem s mladším synem Kubíkem (11) uklízela, vyklízela, vyhazovala a třídila jeho věci, o věci staršího syna jsem ani okem nezavadila – to už jsme vzdala, je dospělý – jeho věc. Mladší syn po mém mohutném řádění v minulém vánočním kurzu už dostatečně nasál atmosféru a vyhazování rozbitých hraček, či předávání věcí a hraček dál mu letos šlo jako po másle, nestačila jsem se divit. Ani já sama bych se neodvážila po něm chtít tolikeré zbavení se věcí. To, že minulý rok si manžel (také jen na základě mého příkladu) vyklidil skříňku plnou CD a DVD, která vyházel, to byl taky šok a minulý rok jsem o tom též psala. Ale Martin??? Vážení, ničeho se nebojte, všechno dříve nebo později bude k obrazu vašemu. Protože, když se nechal nakazit náš Martin, který je úžasný, ale prostě SVŮJ, opravdu svůj s velkým S, tak už věřím všemu. Je to paráda a je to jízda. Všem vám přeji malé i velké předvánoční, teď už pomalu adventní zázraky.

🎁 Dárkové poukazy 🎁
Co takhle recept na štíhlejší já? Dárkový poukaz na kurzy zdravého vaření - jediný dárek, po kterém váha jde dolů a nálada nahoru!
Prohlédnout

Advent u nás

Jinak nám všem (a hlavně sobě) připomínám, že v neděli začíná ADVENT, takže se všichni hezky zklidníme, zvolníme tempo a vymyslíme pohodový víkendový program pro celou rodinu – třeba i lenošení na gauči, prostě buďme s těmi, které máme rádi. Naslouchejme dětem, manželovi, rodičům… a splňme jim drobná přání. Můj manžel si se mnou rád posedí u dobrého vína, já mám ve skleničce nalito jen trochu, symbolicky si s manželem přiťuknu a smočím rty, on si zobe svoje sýry a já nějaké oříšky či mandle. Před ukončením romantického večera vypije moji skleničku a má radost, že jsme spolu poseděli. Aby bylo jasno, nikdy jsem moc nepila, většinou jsem na dotaz zda si dám víno či něco ostřejšího měla pádnou odpověď – jsem těhotná, kojím, jsem znovu těhotná, kojím… řídím… Při společných večerech s manželem jsem zkoušela si do skleničky nalít džus (dříve), nyní vodu s ovocenkou nebo vodu, ale to pro manžela nebylo přijatelné, prostě to nebylo ono, tak jsme to vymysleli, jak výše uvedeno a moc si to užíváme. Jsem na nás pyšná, protože jsme to dokázali vyřešit k oboustranné spokojenosti. Takže to bude náš program na první adventní večer. A přes den půjdeme celá rodina na procházku do lesa a potom si uvaříme čaj a zahrajeme si nějakou stolní či vědomostní hru.

Velké rodinné pečení

 Když dnes stihnu zadělat těsto na perníčky, tak v sobotu bude velké rodinné pečení – a nejvíc si to pak užijeme při následném zdobení, každý si nazdobí pár perníčků – manžel si tam třeba píše názvy oblíbených hudebních skupin (AC/DC – to se mu tam krásně vejde) nebo svého oblíbeného fotbalového klubu (Viktoria Plzeň) a většinou tam najdu nějaké srdíčko s nápisem: „S láskou Magdičce.“ Nejdřív nechtěl mít se zdobením perníčků nic společného, ale již několik let se zapojuje. Jestli se mně chcete zeptat na recept zdravých perníčků, tak to máte smůlu. Prostě bude klasika a já to neřeším (zatím). Moji tři chlapi budou navýsost spokojení a obdarovaní, kterým jdeme s větvičkou ozdobenou upečeným perníčkem popřát krásné Vánoce, taky. Jestli mi to časově vyjde, tak zkusím zdravé perníčky (malou dávku), to ale musím najít recept jedné účastnice kurzu z minulého roku…). Možná všechny plány nevyjdou, nestihnu je, ale některý určitě ano a já se na tento víkend moc těším.

Včera jsem spolu s manželem nazdobili dva adventní věnce – pro dceru a pro nás. Dnes budeme pokračovat a uděláme věnec na dveře. Máme koupené slaměné věnce, které každoročně zdobíme přírodně (na zahradě máme tůji, buxus a mahon, dále natrhané jeřabiny, šípky… nasušené citróny, pomeranče… nachystané skořápky z ořechů, skořici, badyán…). Takže domov už nám začíná vonět vánočně.

 S úctou vaše Magda