Na půl cesty k docentovi (Pavel, 45 let)

Vyzkoušel jsem snad všechno

Titulek mě napadl letos v březnu, v době, kdy jsem vážil 112 kg. Vzhledem k mojí výšce téměř 2 metry už to není taková katastrofa, jako obézních 124, které jsem měl v srpnu 2020. Dvanáct kilo špeku bylo díky bohu pryč a zbývá ještě dalších dvanáct a něco, abych se znovu stal do-centem. Tak jako v první polovině mého dosavadního života.

Kolik faldů na břiše, tolik tlaku na míše

Nebudu vás obtěžovat tím, proč jsem tolik přibral anebo seznamem zdravotních potíží, které jsem si v uplynulých letech vypěstoval a raději se zaměřím na to, jak se mi to alespoň částečně podařilo překonat.
Všechno se změnilo v okamžiku, kdy jsem si řekl, že takhle už prostě dál nemůžu. Život s obezitou a bolavými zády není nic moc. Ono to spolu souvisí, ne nadarmo se říká: “Kolik faldů na břiše, tolik tlaku na míše.” Když na sobě zapracuju a zhubnu, bude mi líp fyzicky i psychicky. Ne že bych to v minulosti asi tak stokrát nezkusil, ale zdá se, že teprve teď za tím stálo OPRAVDOVÉ  ROZHODNUTÍ, ke kterému jsem byl mimo jiné donucen okolnostmi. Zní to jako klišé, ale není. Absolvováním mnoha neúspěšných pokusů v minulých letech jsem postupně získával neocenitelné zkušenosti, jak moje tělo reaguje například na jídlo 6x denně podle Břicháče Toma, na rostlinnou stravu podle Jímek Jinak, na půst, přerušovaný půst, čerstvé rostlinné šťávy, smoothies s velkým podílem listové zeleniny a planých rostlin apod. To všechno se mi ve výsledku hodilo k tomu, abych si našel svůj vlastní způsob, jak se vypořádat se špeky navíc. Vyzkoušel jsem skoro všechno a to nejlepší pro mě jsem si ponechal. Určitým urychlovačem byly nepochybně také stále častější a úpornější bolesti v bederní páteři, se kterými se potýkám doteď. Ale to je jiná kapitola. 

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Jak jsem zhubnul?

Z roviny obecných řečí se teď přesunu ke konkrétnímu. K tomu, co by vás mohlo zajímat – jak jsem teda zhubnul?  Bohužel neexistuje žádný univerzální návod vhodný pro každého. Ale vlastně existuje, stačí si v internetovém vyhledávači zadat: Jak snadno a rychle… cokoliv: zhubnout, přibrat, zbohatnout, každému podle vlastní chuti ☺ Až na to, že v drtivé většině tyhle návody nefungují. A teď konec legrace a já napíšu, co mně pomohlo nejvíc: 

1. Jídlo podle Jíme Jinak je na prvním místě pro to, abych udělal radost paní Evě Cikrytové, která mě k sepsání článku nakopla, ale hlavně abych z celého srdce poděkoval všem, kteří za tímto projektem stojí. Zařazení rostlinné stravy do jídelníčku má nepochybně velký vliv na snížení váhy, ozdravění organismu a na webu Jíme Jinak to všichni vědí. Není to žádná novinka. Cca jeden rok jsem byl členem Klubu Jíme Jinak, stahoval jsem návody, tiskl recepty a učil se podle nich kuchtit. S výsledkem byli kupodivu spokojení i ostatní členové rodiny, kteří ochutnali, s výjimkou mladšího synka, který je teď ve vývojové fázi masožravce. Faktem bohužel zůstává, že vaření mě nijak zvlášť nebaví, a proto se snažím udělat si to co nejjednodušší. Většinou všechny ingredience smíchám v jednom hrnci a světe div se, je to k jídlu.
2. Vyřadit nebo alespoň omezit junk food a jiné vydatné pochutiny. S rostoucím věkem klesá moje potřeba pojídat hranolky, smažák, brambůrky, tyčinky, hambáče, párky, klobásy, tlačenku, uzené a jiné podobné dobroty a zapíjet je něčím sladkým s bublinkama. Ne že bych si občas něco z toho nedal, ale je jisté, že po klasickém, chuťově vynikajícím a vydatném obědě u babičky se dostavuje pocit šutru v žaludku a poobědová demence. Moje trávící zařízení dává jasně najevo, že se tím, co je v břiše, nechce zabývat, ale že musí, protože jsem blbec, který se nechal ukecat a ještě si přidal. Naštěstí už to nebývá tak často ☺ Taky jsem měl problém s nezřízenou konzumací brambůrků, na kterých jsem si téměř vypěstoval závislost. Pořádně se najíst něčeho nezdravého totiž může být cesta, jak nevědomě a ne příliš inteligentně zvládat své emoce.
3. Přerušovaný půst. Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, o co jde. Návodů je plný internet. Nejvíc se mi osvědčil protokol 18:6, to znamená 18 hodin nejím a během zbývajících 6 hodin něco zbaštím. Obvykle se jedná o 2 jídla: snídaně kolem deváté hodiny a něco jako obědo-večeře mezi třetí a čtvrtou. Zpočátku jsem měl obavy, jestli vydržím bez jídla až do rána, ale zvykl jsem si a už to pro mě není problém. Tento režim jsem nějakou dobu poctivě dodržoval a výsledky se brzy dostavily. Teď už to tolik nehrotím, protože proces hubnutí se nastartoval a já ke snížení váhy používám i jiné metody. Vyzkoušel jsem i třídenní půst, při kterém zhubne úplně každý, ale nějak mně tento způsob nesedí a nehodlám se přemáhat.
4. A teď něco pro inženýry, nevěřící Tomáše a sisyfovce, čili příznivce Klubu českých skeptiků. Jídelníček na míru je velmi důležitý a stejný význam má i správně poštelovaná hlava. Je to už několik let, co se moje knihovna rozšířila o titul Vy jste placebo od dr. Joe Dispenzy, ze které si dovolím citovat: „ Je možné vyléčit se pouhou myšlenkou – bez léků či chirurgického zákroku? Pravda je taková, že k tomu dochází častěji než byste čekali. V této knize spojuje autor nejnovější výzkumy v oblasti neurovědy, biologie, psychologie a kvantové fyziky, aby nám ukázal, jak se může zdánlivě nemožné stát možným.“ Na konci knihy jsou přepisy meditací, které autor používá pro změnu názorů a vnímání. Moje zkušenost je taková, že s pomocí těchto meditací a vizualizací, které dělám každý den, se pomalu posouvám k dílčímu cíli – stát se znovu do-centem. To, o čem jsem ještě nedávno meditoval, se stává skutečností, přestože rozum říká, že to není možné. Pro ty, které nebaví číst vědecké pojednání o placebo efektu a chtějí jít ještě dál, doporučuji shlédnout na internetu pořad Duše K – setkání Jaroslava Duška s lidmi, kteří se uzdravili ze zdánlivě nevyléčitelných nemocí pomocí učení Bruno Gröninga anebo některou z besed s Jiřím Ledvinkou. Rozum opravdu zůstává stát (což je někdy to nejlepší, co může udělat), ale duše zaplesá radostí ☺

Docent je za dveřmi

Když jsem se nedávno postavil na váhu, příjemně mě překvapila cifra 101. To znamená mínus 19 kilo špeku. Vypadá to slibně, přestože už podle principů Jíme Jinak nejím na sto procent. Pevně věřím tomu, že za několik měsíců se znovu stanu do-centem a vykročím vstříc šťastné budoucnosti nezatížen třiceti kilogramy váhy navíc.

Díky za pozornost a mějte se krásně,

Pavel