Nechtěla jsem vypadat jak tlustá troska, Jana (53 let)

Shodila jsem přes 30 kg

Holky, sleduji vás, jste úžasné. Potvrzuje se mi hodně věcí v souvislostí se zdravým hubnutím. Já sama dala dolů před před 8 lety přes 30 kg a 106 cm na obvodech. Váhu si trvale plus mínus držím, a mohu potvrdit, jak je skvělé cítit se dobře.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Přišla jsem si na to, že když nebudu jíst určité potraviny a dopřeji tělu vodu, kvalitní živiny a jiné nutrienty, tak je to normální. Vařím si mňamky podobné těm vašim. Pořád je ale potřeba se zdokonalovat. Děkuji za to, že mě utvrzujete v tom, že to dělám správně.

Na fotce jsem zboku před změnou jídelníčku v roce 2010 a pak po roce. Nechtěla jsem se moc fotit, tak z té starší doby ani moc fotek nemám. Ostatní fotky jsou už ze současnosti.

Jak jsem shodila

Vy to víte a já už to taky chápu, že konvenční stravou se ty kila dolů nedostanou. Se mnou to bylo tak. Koncem roku 2009 jsem začala přemýšlet, co se sebou. V té době mi zemřela maminka, pár let předtím odešel i tatínek. A blížily se Vánoce. Nechtěla jsem vypadat jak tlustá troska.

Zkoumala jsem, co je na trhu za vhodnou stravu. Zdravá výživa byla u nás v plenkách nebo vůbec. Přemýšlela jsem už tehdy, že nebudu jíst rohlíky a jiné věci z bílé mouky a začala jsem vyřazovat cukr. Jelikož jsem se sebou chtěla začít něco dělat, hledala jsem nějaké řešení. Dcera přišla s návrhem, že má kamarádku, která dělá koučink. Tak jsem to začala zkoušet, učila mě, co kdy a jak jíst, podporovala mě a zapojila jsem se do programu Herbalife, kdy pomocí úpravy stravy a produktů jsem začala chápat zákonitosti.

Pak jsem se koncem roku 2012 dostala do psychických problémů, díky nepodpoře rodiny a jiných okolností. Nebyl nikdo na blízku, kdo by mi poradil. V té době se poznají kamarádi. Někteří jdou pryč, protože je člověk jiný, a oni to nechápou.Tak jsem hledala ještě jiné alternativy, které by mi pomáhaly, až jsem se dostala k té stravě podobné té vaší. A umí hodně, jsem sama překvapená. Od dubna letošního roku jsem po 5 letech už i bez léků na psychiku a já zkoumám, co to s tělem dělá za divy. Tělo se mění, byla jsem ovlivněna i těmi léky. Někdo mi psal na facebooku, že není možné si stravou pomoci od léků. Já neoponovala, protože vím své.

Jsem vděčná za to, kam jsem se dostala

Jsem ráda, že jím teď takhle, jak jím. Dává mi to sílu, logiku a chuť do života. Ráda vařím a ráda jím. Večer jsem třeba zkoušela tu buchtu pro lenochy a jsem s ní spokojená. Rychlé, chytré, zábavné.

Jsem vděčná za to, co umím a kam jsem se dostala. Těším se na každý den, co pěkného budu tvořit s jídlem. Do konvenčních obchodů skoro vůbec nechodím, jen se občas zajdu podívat do Lidlu.  

Do života nám před měsícem vstoupila vnučka Anetka, tak mám další krásnou náplň života. 

Rodina a okolí

Mám dvě děti, dcera má 30 let a syn 29. Přátel mám jen pár, protože ostatní většinou nechápou, věří radši doktorům (nic proti nim) a zaměstnávají farmaceutický průmysl. Já vyhledávám lidi, s kterými je mi dobře a souzní se mnou. Mám takových pár.

Mám rodinu, manžela, a ti se mně samozřejmě také snaží ovlivňovat. Jim se třeba zdá, že jsem shodila hodně, že při výšce 164 cm je 64 kg málo. Já měla původně 86,5 kg a jsem teď na sebe pyšná a cítím se ve svém těle lépe. Teď se pohybuji mezi 57 až 60 kily. Nejnižší byla 54 kg. Dnes už se nenechám nikým ovlivňovat. Mám své hranice, své vědomosti a zkušenosti. Znám své tělo, vím co potřebuje.

Komu není rady, tomu není pomoci

Už před 2 lety jsem nemocnému příbuznému ukazovala možnost, jak se může stravovat, protože měl určité problémy. Kdysi se léčil s játry, prý mu pracují na 20%, pak mu vzali kus střeva, a přišly další navazující problémy. Nabízela jsem jeho ženě, že bych i chodila k nim domů a ukázala jim, jak by mohly vařit, péct a jak odlehčit tělu. Bylo to zcela marné, byly z toho jen rozbroje. Připadá mi někdy , že se lidé zasekli v době před 10 až 20 lety a podle toho se chovají. Třeba o krabicovém mléku jsem jim říkala nesčetněkrát. Vždy jsem se snažila jim donést něco na ochutnání, vysvětlila, co to dělá, donesla buchty bez cukru…prý jsou málo sladké. Jenže on tím sladkým živil rakovinu, která propukla, a nevypadá to s ním dobře. Poučila jsem se. Komu není rady, tomu není pomoci. Na jídlo chodil do nemocnice, kde si myslel , že vaří nějak dietně. Na vánoce jsem pekla cukroví, které mohu i já a nosila jsem vzorky různých buchet, dezertů. Ukázala jsem jeho ženě cestu. Ona to vždy dala bokem. Ani jsem kolikrát neměla odezvu, jaké to bylo. Vždy se to dalo do lednice, ani jsem se nedozvěděla, kde to skončilo. To by bylo povídání na dlouho, asi se s tím setkal každý, kdo se stravuje jinak a chtěl by pomoci ostatním. Já už jsem přestala plýtvat svou energií.

Jdu správnou cestou

Jste obě úžasné v tom, jak učíte lidi měnit životy pomocí jídla. Díky za to, že jste. Jsem ráda, že lidi už přichází na to, jak je důležité se o sebe starat po všech stránkách. Jen tak dál, holky. Děkuji za vaše nápady a inspirace a utvrzování v tom, že jdu správnou cestou.

S velkými díky 

Jana Chalupová