Nemučte prdelky v plenkách

Kdo z nás by to vydržel?

Uvažte, jak velká je plena ve srovnání s tělíčkem dítěte. Umíte si představit, že byste byli od klína do pasu zabaleni do neprodyšné umělé pleny? Každá žena, která si někdy vyzkoušela klasické vložky, ví, jak je nepříjemné mít  byť jen malou část těla  v kontaktu s touhle papírovo-plastovou hmotou.  Potí to, svědí to, nechcete to na sobě mít. A to se jedná o pár dnů v měsíci.  A teď se podívejte na ty prcky, co běhají venku u vody nebo na hřišti. Ti úplně nejmenší naháčkové tu lezou po zemi s plenou přes půl zad a přes půl bříška. Prdelky nepromokavě zabalené do pleny. Ven se nic nedostane. Ale dovnitř taky ne.

Nejlepší je koupání na Adama

Většina dospělých se shodne, že nejpříjemnější je zaplavat si jen tak, zcela nazí, jak se říká na Adama. Nikde nic neškrtí, nic po koupání nestudí, je to ohromná svoboda. I nám je příjemné, když naše celé tělo omývá voda a ovívá vzduch.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Dopřejte to pohodlí i dětem

Malé děti, které ještě nemluví, nám nedovedou říct, jak moc je plenka škrtí, jak moc je zadeček svědí. Tak jen bezradně pláčou a jsou protivné. Co jim zbývá? Než je budete konejšit, nabízet jim hračku nebo jídlo, zkuste jim sundat plenku! Většinou se po batolecí tvářičce rozlije blažený úsměv. Děti vnímají celým tělem, všemi smysly. A tak i kontakt zadečku s trávou, pískem nebo vodu je pro ně důležitý a více či méně příjemný zážitek. Umožněte jim to. Tolikrát jsem pozorovala malé naháčky, jak stojí na břehu a pomaličku pokrčují kolínka a zkoušejí si namočit zadeček. Zastudí to, tak se honem narovnají. A zase to zkusí znovu. Nakonec si do vody třeba sednou. Nebo si sednou do teplého písku. Zkoumají svět. I sedínkou.

Fandím prckům

Celé léto pozoruji stále se opakující situaci. Mamka přijede s kočárkem, vyndá prcka a sundá mu plenu, aby ho přebalila, protože cestou spal. Navíc mu chce dát místo normální papírové pleny tu extra odolnou, co se s ní může do vody. Prcek, když už leze nebo chodí, zdrhne a výská radostí. Jednak asi díky znovu nabité svobodě pohybu, jednak kvůli libým pocitům kolem zadničky. Maminka ho uloví, povalí na deku a snaží se ho zabalit do čisté pleny. A prcek křičí na celé kolo. Mamka ho tam nakonec nějak nasouká, ale prcek za plenu tahá. „Nech si to!“ volá nešťastná máma,  odstrkuje prckovi ruce od pleny  a snaží se ho zaujmout nějakou hračku nebo dobrotou. Já fandím prckovi. „Nedej se,“ říkám mu v duchu. „Já bych to na sobě taky nesnesla.“ Některé se to podaří dříve, některé později, k mé velké radosti to sem tam některá máma nakonec vzdá a nechá prcka běhat, jak byl stvořen. Takové dítko je pak úplně spokojené, hrabe se v písečku lopatičkou, zadničku mu hřeje sluníčko.

Co by se mohlo stát?

Kanadští vědci měřili obsah moči ve veřejných bazénech (1) a zjistili, že v bazénu o délce 50 metr s obsahem 830 tis. litrů vody se běžně vyskytuje 75 litrů lidské moči (taková střední popelnice pro představu). V polovičních bazénech naměřili 30 litrů.

Vlastně si říkám, k čemu tu plenu děti mají? Co by se mohlo stát? Že by se dítě na travičku vyčůralo nebo vykakalo? Nebo do vody? Jasně, chápu, že někde u bazénu v hotelu je nepřípustné, aby se tam dítě vykakalo. Ale my jezdíme k řece, k přehradě, k rybníkům, všude příroda, keříčky, travička a všichni prckové kolem zabalení do plen. Mě osobně nějaké to učůrnutí na travičku u řeky nepřijde jako potíž. Chápu, že bezdětní se teď asi tváří pohoršeně, pokud dočetli až sem. Ale ruku na srdce. Kolik z vás čůralo do vody, když jste byli malí? A víte, kolik lidí to dělá i v dospělosti? No asi mi nikdo neodpoví, ale všichni víme své. Kam asi chodí lidé, co leží od rána na pláži a široko daleko není keříček ani restaurace? Do vody podle mě močí malí i velcí, takže jedno batolecí vyčůrání navíc někde v řece nebo na přehradě asi nebude problém. A ten případný bobek? Na pláži se dá snadno uklidit, když je dítě zdravé a má normální stolici. Po pejskovi to taky umíme.

Omezte pleny na minimum

Zkrátka, s tím, co dnes už vím o složení plen a jejich vlivu na zdraví, se mi těžko kouká na roztomilá batolátka zabalená do konvenčních plen. O odpadu, který tak vzniká, ani nemluvě. Existují sice eko plenky, ale pořád jje tu zátěž z výroby a trochu lepší forma odpadu (některé jsou kompostovatelné). Hlavně je to ale pro děti nepříjemné mít zejména v tomhle počasí plenku na sobě.

Látkové pleny a přirozená hygiena

Já jsem zastánce plen látkových a přirozené hygieny nemluvňat. Někdy se tomu říká ne zcela chytře bezplenková metoda. Je to příjemné a zdravé pro dítě, ušetří to spoustu zbytečně vyhozených použitých plen a rodičům hromadu peněz. Že nevíte, jak to funguje? Jednoduše.

Dítě se dává čůrat a kakat od miminka mimo plenu. Rodiče se naučí vysledovat, jak si dítko o vykonání potřeby říká a tuto potřebu mu pomohou vykonat tím, že ho podrží nad nočníkem nebo na travičce, kde ji může bezpečně vykonat. Plenka se dává jako pojistka. Látková má mnoho výhod, ale není to podmínka. Je to spíše zodpovědný přístup.

Mám s tím osobní zkušenost. Takto jsme fungovali k velké spokojenosti nás i našich obou dcer (viz fota) a nepamatuji se, že by nám někdy u vody udělaly hromádku. Jako kontaktní rodiče jsme už věděli, kdy budou potřebovat na velkou (obvykle hned po jídle nebo po probuzení) a taky jsme znali signály, kterými se blížící se potřebu daly holky znát. Neříkám, že se nikde nevyčuraly na travičku nebo nikdy do vody, ale většinu potřeb jít na malou jsme zachytili včas, děti jsme odnesli patřičně daleko od společnosti a tam je na bobečku přidrželi na vyčůrání.

Dejte prdelkám svobodu

Ať už tedy používáte pleny látkové, ekologické nebo klasické, myslete na prdelky svých miláčků a dejte jim svobodu. Mimochodem nejekologičtější je žádná plena.