Objímání stromů není pro cvoky

Potřebuju odpočinek!

V práci stres, doma starosti, kamarádka na kafe nemůže, knížku už jsem dočetla, koloběžku nemám seřízenou… Jenže já chci odpočinek! Potřebuju se trochu uvolnit, nebo mi praskne hlava a to, co v ní nosím, by zasypalo minimálně naši čtvrť. Les, to je správná volba. Půjdu do lesa.

Dojedu si do lesa

Závidím všem, kteří mají les za domem, nebo to mají do lesa pár kroků. Z města abych se dostávala MHD tak dvacet minut určitě, a pak spolu se skupinkou lidí, kteří mají evidentně stejný zájem jako já, kráčela směrem k lesu. Takhle si odpočinek nepředstavuji. Naštěstí se skupinka návštěvníků lesa začíná dělit na rychlejší chodce, na ty, kterým tempo udává chlupatec na vodítku a na lidi na procházce. Zpomalím a nechám je všechny odejít. Z cesty uhnu přímo do lesa a procházím se po neuvěřitelném mechovém koberci. Kdo mě zná nebo četl mé předchozí články ví, že bosa, v horším počasí v barefootových (bosých) botkách.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Procházet se po lese je balzám

Když se nohy dotýkají země, různého povrchu a s různou teplotou, jsem u toho „dalšího rozměru“, který mi odkryla chůze naboso a o kterém jsem vám minule slíbila, že napíšu.
Samotnou mě to překvapilo. Říkala jsem si, že když se vyzuju, tak se prostě vyzuju a nic dalšího v tom nehledám. Jenže to přišlo tak nějak samo. Člověk začne nejen víc vnímat, co má pod nohama, ale i co je okolo něho a taky nad ním.

Další rozměr

Někdy se položím v lese na mech, trávu nebo měkké jehličí a nasávám vůni, poslouchám život lesa, dotýkám se rukama všeho kolem sebe a užívám si ten „další rozměr“. A můžu vám říct, že i když jsem knihomol a na kafe s kamarádkou chodím ráda, nic moji hlavu nevyčistí tak, jako pobyt v lese.
Nedávno jsem četla knihu o životě stromů, jak je to s jejich růstem, místem, které si musí mnohdy uchránit a taky s jejich komunikací, kdo v lese škodí a jak fungují různé mechanismy, které my považujeme za samozřejmé, normální, anebo o nich nevíme. A uvědomovat si tohle všechno při pobytu v lese, i to je součást onoho „dalšího rozměru“.

V objetí s panem smrkem a panem dubem

V alternativní literatuře se často setkáme s tím, jak dobré je objímat stromy a co to znamená pro nás i pro ně. Objímat stromy? No, zkusit bych to mohla. Než jsem objala svůj první strom, pořád jsem se dívala, jestli nejde někdo kolem. Opravdu mě nikdo nevidí? Objala jsem strom a čekala jsem. Co mám jako cítit? A co se má jako stát? Začala jsem se nahlas smát sama sobě při představě, že se vidím, jak tam stojím v objetí s panem smrkem.

Na druhé objetí jsem si vybrala nádherný mohutný dub. Samozřejmě nejsem žádná Saxána a tak mi ruce na objetí nestačily. Ale stála jsem v lese, „naplácnutá“ na strom. Bylo to jinde, kde moc lidí nechodí, a to bylo mnohem lepší. Nic a nikoho jsem nehlídala, jen jsem byla. A? Kdo čeká, že mnou projela vlna energie, až jsem zajiskřila, toho zklamu. Nic extra se nestalo. Bylo mi dobře, měla jsem příjemný pocit, protože kůra nebyla hrubá a strom byl veliký, takže se dostavil i pocit jakéhosi bezpečí.

Mám své oblíbené stromy

Při jedné návštěvě kamarádky jsme zabrousily na téma les, stromy a ona mi říká: „Možná se mi budeš smát, ale já mám oblíbený strom a když jsem v lese, vždycky ho obejmu. Nejsem cvok?“ No jasně, že cvok není. To je přirozené, ať si lidé, vychovaní podle norem a předpisů, myslí něco jiného. Někdo stromy neobjímá, ale někdo se u toho cítí moc dobře, a tak to dělá.
Vzala mě do onoho lesa, ke svému oblíbenému stromu a dala mi pokyn, ať ho obejmu. Prý jestli něco ucítím. A já to cítila. Normálně jsem cítila, jak jím proudí míza. To byl tak silný zážitek, který rozšířil můj „další rozměr“.

Teď mám v lese své oblíbené stromy. A na návštěvě v jiných lesích tu strom pohladím a někdy objevím i takový, která mám chuť obejmout. Jen tak. V Japonsku je to součást terapie, v Čechách je to pro mnohé pokyn volat doktora Chocholouška. Nu, nejsme na to zvyklí.

Takže až půjdete příště do lesa, odhoďte konvence a stud, zujte si boty, lehněte si v pohodlí pod nějakou borovici, nebo objímejte stromy, jak je libo. I váš „další rozměr“ čeká, až ho objevíte!