Plastová brčka – ekologický strašák ale i nutná pomůcka

Brčko nebo slámka?

V dnešní době je to jen rozdíl v názvu. Slámka to byla kdysi, protože se vyráběla z dlouhých stébel žitné slámy. Tak proto slámka. Dnes už je slámka i brčko to samé. Jelikož slámky ze slámy se velice rychle ničily, tak na řadu přišla brčka z plastu. A my lidé z Jižní Moravy jsme si jen ponechali ten původní název – slámka. Pořád je to ta samá,nejčastěji plastová trubička, kterou pijete ze sklenice. A právě plast je ten problém. Ekologové celého světa proti brčkům z plastu bojují. A proč je to vlastně takový problém?

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

1) Rozložení – Příroda plastům nerozumí

Obyčejnému plastovému brčku trvá zhruba 200 let, než se rozloží (1). Představte si, že jste dnes šli do fastfoodu a dali si tam třeba kolu. To brčko, z kterého jste dnes srkali, tady bude ještě v roce 2218. A rozloží se úplně? Ono, kdyby se to brčko rozložilo stoprocentně, tak by to možná nebyl takový problém. Jenže ono se úplně nerozloží. Za 200 let se z něj stane mikroplast. Způsob, jakým je takovýto plast vyroben, je totiž velice nepřirozený. Organismy, které mají rozklad organických částek na svědomí, nepoznávají plastovou strukturu a tím pádem se nemohou postarat o kompletní rozložení.

Mikroplasty jsou úlomky plastu, které mohou dosahovat velikosti až 5 milimetrů. Vyskytují se ve vodě, ve vzduchu a v půdě. Takže jsou vlastně všude. Takže dnes už i potravinách a tedy i v nás lidech. Následně se hromadí do oceánu. Čím víc jich je, tím víc ohrožují ovzduší a vodní životní prostředí..

2) Četnost používání – miliardy a miliardy denně

Kdybychom plasty používali jen příležitostně,v menším, možná bychom to jednou zvládli. Ale v ročních statistikách se objevují ohromná čísla. A ty značí hodně velký problém.

Taková Amerika třeba použije 500 milionů brček denně (2). Ano, denně! To se mi ani nechce počítat, kolik je to ročně. Možná by mi vybuchla kalkulačka. Na druhé straně oceánu v Evropě máme třeba Velkou Británii. Ti ročně použijí 8,5 miliard brček. Naši Němečtí sousedé ročně použijí 4,8 miliard. Poláci se pohybují ročně kolem 1,2 miliard brček ročně. A co Česká republika? My jsme zemička okolo 10 milionů lidí. My stihneme ročně použít 300 milionů brček ročně. Evropa ročně celkově použije kolem 23 miliard brček. Teď k tomu přičtěte těch 200 let, než se každičké brčko rozloží a kolik za těch 200 let dalších brček přihodíme na tu obrovskou hromadu. Mně vychází jediný výsledek: Katastrofa. Pokud nesnížíme spotřebu, jednou nás to tu doslova zavalí a udusí.

Statistka použití plastových brček ročně v Evropě (3), *Eu země, kde McDonald’s ovládá trh.

3) Velké korporace – Fastfoody na každém rohu

Největším producentem, výdejcem těchto brček, jsou fastfoody. V čele vede McDonald’s. Ve Velké Británii tento řetězec vydá denně svým konzumentům 3,5 milionů brček. Já nevím, jak vy, ale já vidím Mekáč na každém rohu. Takže celosvětově to číslo musí být astronomické. K tomu přihoďte další fastfoody jako KFC, Starbucks a jim podobné a nedopočítáme se. A to se bavíme jen o brčkách. Ale plastových výrobků je na světě takové kvantum, že finální čísla jsou neskutečná. Tolik snad kalkulačka ani nemá políček.

A nejsou to samozřejmě jen fastfoody. Brčka se nejvíce používají ve stravovacích zařízeních, ale i lidé v domácnosti jich ročně také použijí spoustu jen na domácí potřebu. Také nemocniční zařízení a jiné podniky. Brčka jsou prostě všude.

Co s tím?

Ti, kdo se plastových jednorázových výrobků mohou zbavit, prosím udělejte to. Až příště půjdete do restaurace nebo baru, vzpomeňte si, že to brčko tu s námi bude prakticky navždy. Odmítněte ho. Prostě obsluze řekněte předem, že nechcete brčko. Je to jeden malý krůček, ale když to takhle udělá několik milionů lidí po celém světě, už to něco změní. Nikdo neříká, že má hned celý svět přejít na zerowaste. Pro začátek stačí si být vědomi, co znamená brčko v nápoji. Co znamená plastová taška v obchodě. Co znamená PET láhev vody. A popřemýšlet, jestli to můžete změnit. Já jsem si pro svoji příležitostnou potřebu koupila papírová brčka. Občas mě zlobí zuby, tak se mi lépe pije přes brčko. Jinak ho ale vůbec nepotřebuji. Dokud se můžete napít ze sklenice, brčko nepotřebujete. Láhev na vodu mám tritonovou, omyvatelnou a balenou vodu vůbec nekupuji, mám domácí vodní filtr. Tašky na nákup ušila babička ze starých látek, co se nám tu válely. Příští krok – látkové pytlíky na potraviny.

Pro nemocné lidi je brčko někdy záchranou

To mě ale přivedlo k zamyšlení. Podnět na tento článek jsem vlastně dostala od youtuberky Jessicy Kellgren-Fozard (4), která je chronicky nemocná a plastová brčka pro ni představují možnost, jak se bezpečně napít. Ve světě se totiž teď rozmohly velké zákazy, tzv. “bany”, brček. Třeba v Americe už je několik oblastí, kde jsou plastová brčka kompletně zakázaná. Všechno to trochu vyvolalo hysterii, když se mezi lidi dostalo povědomí o škodlivosti plastových brček, a tak lidé začali celoplošně zakazovat. Ale zapomněli, že existuje určité procento lidí, které se bez těch plastových brček neobejde.

Někteří lidé na vozíku, po mrtvici, lidé s různými druhy postižení a nemocí, které mohou zapříčinit, že se ze sklenice prostě nenapijí. Ano, existují jiné alternativy brček. Máme tu kokové, bambusové, silikonové, papírové, dokonce i z těstovin nebo rýže. Asi si teď říkáte, vždy jich je tolik, že si určitě vyberou. Bohužel nevyberou. Všechny tyto náhrady jsou skvělé pro lidi zdravé, kteří nemají potíž se napít, jen prostě chtějí cucat slámku a nechtějí použít ty plastové. Ano, jsou nemocní lidé, kteří si samozřejmě vyberou, ale pro spoustu z nich jsou ty plastová brčka prostě vítězem.

Proč to bez plastových brček nejde úplně?

Třeba papírové – naprosto nevhodné na teplé nápoje. A když je necháte v nápoji dlouho stát, rozmočí se.  U kovových hrozí alergie, udušení nebo šance poranění. Zároveň se nedají nijak ohnout. A jsou opravdu drahé. Co třeba silikonové? Alergie. Na rozdíl od kovových jsou zase až moc ohebné a neudrží požadovaný tvar. A těžko se čistí. Bambus? Alergie, udušení, poranění, nehodí se k horkým nápojům. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Takže nakonec pro většinu je jednodušší to obyčejné plastové brčko na jedno použití. Ohnete ho, je levné, trošku pevnější plast přežije i teplé a studené nápoje, nerozmočí se. Samozřejmě i zde existuje riziko třeba alergie nebo vdechnutí. Ale suma sumárum vyjde z těch brček jako to nejvhodnější pro nemocné, postižené lidi. Já mám třeba dědečka po mrtvici. Naprostý ležák. Pohne jenom pravou rukou a i ta se mu třese. A neodhadne sílu, jemná motorika neexistuje. Aby se napil, jediná jemu vyhovující láhev je ta malá se “sosáčkem” od vody Rajec. Nic jiného nefunguje. Buď se polije nebo se mu to ve středu lahve promáčkne. Nebo to má tvar tak, že to prostě do té ruky nechytí a neudrží to. Takže se mu pravidelně kupuje tato plastová láhev. To je taky obyčejný plast. Ale když nic jiného nefunguje, žíznit ho nenecháme. Stejně tak plastový kelímek, který má na teplé nápoje a další tekutiny. Hrnek do ruky nevezme a cokoliv jiného nepřežije horkost třeba kávy. Takže vítězí obyčejný plastový kelímek, který je tak akorát.

Každý chce být soběstačný

Možná si někdo říkáte, no tak tomu člověku někdo pomůže a je to. Jenomže lidé, kteří jsou chronicky nemocní nebo postižení z jakéhokoliv důvodu, všichni jsou to pořád lidi a chtějí mít aspoň kousek soběstačnosti. A zároveň to trochu uleví tomu, kdo se o nemocného stará. Ono starat se třeba o člověka jako je můj dědeček není jen tak. Museli jsme přijít na spoustu fíglů a pomůcek, aby to s ním doma fungovalo. A bohužel některé jsou prostě obyčejně plastové. Ale u kompletního ležáka se hlavně ohlížíte na funkčnost, ne na ekologii. Na to vám často prostě ani nezbývá energie.

Takže když takovým lidem sebereme plastová brčka nebo láhve, sebereme jim kus soběstačnosti. A to není fér, když už to mají v životě tak nelehké. Můj dědeček soběstačnosti moc nemá, ale to, že si dovede podat pití a napít se sám, je pro něj velká věc. Takže opatrně se zákazy. Sice by nám na světě bez toho plastu bylo lépe, ale bohužel to není tak černobílé, aby to šlo tak “lehce” vyřešit.

Jak to máte s brčky vy?

Kdyby plasty používali jen ti, co se bez nich ze zdravotních důvodů opravdu neobejdou, hned by ta čísla podstatně klesla. A třeba v mezičase vědci přijdou na jinou metodu. Nebo někdo chytrý vymyslí brčko, které splní všechny požadavky na použití, ale zároveň půjde kompletně rozložit. Mezitím bychom se ale opravdu měli snažit naši potřebu snížit. Na světě jsou pořád ještě horší plastové výrobky než brčka. Ale brčka přibývají každým rokem miliardovými čísly. Takže co dnes není největší problém, možná za pár let bude. Tak se společně snažme tomu trochu pomoci. Zrovna ta brčka se dají pro většinu světové populace opravdu lehce nahradit a nebo prostě vůbec nepoužívat. Já si tu kolu v restauraci bez problémů vypiji i bez brčka. Vlastně vůbec náhradu nepotřebuji. A vy?