Plevel na talíři

Jak začít sbírat jedlý plevel?

Rostliny, které chceme zařadit do jídelníčku, bychom měli být schopni spolehlivě určit. Do začátků je dobré se vybavit patřičnou literaturou, například knihou Plané rostliny k jídlu (autora D. Henschel). Začátečníci by pro jistotu měli dát ruce pryč zejména od všech okoličnatých (mrkvovitých) rostlin – jedlé a tradičně konzumované druhy jako mrkev obecná, kerblík lesní, čechřice vonná apod. lze snadno zaměnit s prudce jedovatými rostlinami jako rozpuk jízlivý anebo tetlucha kozí pysk.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Co lze z jedlého plevele připravit?

Téměř každou jedlou rostlinu vyrostlou v čistém prostředí a nasbíranou s láskou můžete obohatit svůj jídelníček. Jak?

• Připravte si z ní salát
• Poduste jí na oleji.
• Přidejte jí do polévky, karbanátků, pirohů nebo palačinek.
• Chutné závitky můžete připravit tak, že libovolnou náplň stačí zabalit do vámi vybraných listů (například podbělu) dostatečné velikosti.
• Opravdoví nadšenci si mohou vyrobit i mouku: kořeny (oddenky, hlízy) vybrané rostliny vyhrabeme ze země, opereme, rozdělíme, rozkrájíme na kousky a dáme sušit. Semena odstraníme z plodu (vyloupeme je) a usušíme. Potom vše rozemeleme mlýnkem.

Z gastronomického hlediska je většina rostlin nejlepší na jaře před prvním květem.

Chystáme se na sběr

Bršlice kozí noha

Mladé, ale i starší listy můžeme upravit jako špenát, zvláště na jaře. Z mladých lístků v kombinaci například s pampeliškou vytvoříme chutný salát. Čím jsou listy starší, tím výrazněji chutnají po petrželi a jsou tvrdší. Konzumovat můžeme i lodyhy (jsou-li už příliš staré, je lepší je povařit). Více o bršlici v článku 10 tipů jak bršlici využít v kuchyni.

Buk lesní

Mladé listy chutnají nakysle a jsou dobré do salátu. Bukvice upražíme, umeleme a nakonec minutu povaříme – podle stupně pražení je káva mírně až velmi hořká. Bukvice jsou však výborné hlavně za syrova pro svou oříškovou chuť, ale syrové jsou mírně toxické, proto si jen zobneme a zbytek upražíme. Popelem z bukového dřeva lze údajně barvit vlasy na blond.

Čekanka obecná

Mladé listy se hodí do salátu, můžeme také dusit na oleji. Starší velmi rychle hořknou. Od dob napoleonské kontinentální blokády se čekanka vždy ve válečných dobách používá jako náhražka kávy (cikorka). Kořeny se rozkrájejí na menší kousky, usuší a umelou.

Černý bez

Smažená květenství obalíme v řídkém těstíčku/hrašce a smažíme na kosmatici.

Česnek medvědí

Kdo neokusil, neuvěří. Roste zejména v listnatých a lužních lesích, již od časného jara na sebe upozorňuje svou vůní. Svou česnekovou chutí výtečně okoření saláty, polévky, rybí i zeleninová jídla. Vedle listů se dají jíst i jeho cibulky. Prosolené listy, stonky a cibulky můžeme naložit do sklenic. Více o medvědím česneku v článku Toto jste o medvědím česneku nevěděli.

Devětsil lékařský

Podobný lopuchu. Velmi mladá květenství zprudka opečeme na minimálním množství oleje (lahůdka pro ty, kdo si libují ve zvláště hořké chuti). V Japonsku se na trzích tato květenství prodávají za vysoké ceny.

Hluchavka bílá

Mladé výhonky a listy můžeme připravovat jako zeleninu, případně je přidávat do polévek. Celé rostlinky lze „protáhnout“ těstíčkem a usmažit. Květy s obsahem nektaru lze cucat jako přírodní bonbon. Jak rozeznat a využívat jednotlivé druhy se dočtete v článku Jak se vyznat v hluchavkách.

Jehličnany

Syrové mladé výhonky, čerstvě sklizené ze stromu, jsou velice osvěžující, protože mají s ohledem na obsah vitaminu C kyselou příchuť. Můžete si naložit výhonky (recept). Semena lze konzumovat syrová, pražená či nasolená, ovšem málokomu to stojí za to. Tipy, jak využít jehličnany v kuchyni, najdete v článku Jehličnany v kuchyni.

Jitrocel

Všechny druhy lze přidávat do míchaných salátů a smažit na oleji. Mírně oříšková chuť. Jak můžete s jitrocelem kouzlit v kuchyni a v lékárničce se dočtete v článku Jitrocel na rány i do těla.

Lopuch větší

Kořen na podzim vyhrabeme, vykopeme, vyrveme či jinak dobudeme ze země, nakrájíme či nastrouháme a dusíme s mrkví a cibulí na oleji (kinpira). Mladé výhony a řapíky chutnají lépe než vařený chřest. Více o lopuchu v tomto článku.

Kokoška pastuší tobolka

Listy a/nebo dosud mladé listové růžice mají v závislosti na ročním období hořkou až ostře kořeněnou či křenově hořčičnou chuť. Lze je přidávat do míchaných salátů anebo můžeme připravit salát jen z nich. Sušené, na prášek drcené listy poslouží jako hořčičné koření. Více o kokošce v tomto článku.

Kopřiva dvoudomá

Vhodná jako polévka, připravená jako špenát tvoří výbornou náplň do palačinek apod. Více o zázračném plevelu se dočtete v článku Zázračné kopřiva.

Mateřídouška

Výborně okoření každý salát, lze ji použít jako koření do chleba. Bylinku je ovšem nejprve třeba dobře rozdrtit v moždíři – nedrcené listy jsou poměrně tvrdé a nezměknou ani pečením.

Orobinec

Zelené špičky květenství vaříme 2–3 minuty a stejně dlouho prudce opékáme na oleji. Okusují se jako kukuřičné palice. Tmavé dolní samičí části palic lze vařit či dusit i později v roce – nejsou však již tak dobré a „člověk má trochu pocit, jako by žvýkal kus koberce“.

Pampeliška

Jedlý je kořen, listy, poupata i květy. Kořen je chutný nadrobno nasekaný a opečený na oleji. Má nasládlou až hořkou příchuť. Pokud chceme z kořene připravit kávu, kořen sušíme na slunci, jemně nasekáme a asi 15 minut pražíme. Nakonec umeleme. Čím déle pražíme, tím větší je výsledná hořkost nápoje. Mladé listy (ještě ne příliš hořké) jsou výborné do salátu, smíchané s pórkem či brokolicí poslouží jako náplň do závinu. Více o pampelišce v tomto článku.

Pelyněk černobýl

Jen pro zajímavost uvádíme, že v Japonsku se tato rostlina dodnes zpracovává do náplní rýžových koláčků, v lékařské praxi Dálného východu se sušený pelyněk spaluje nad nervovými uzlinami (moxování). Ve větším množství je rostlina jedovatá, i v malém množství po ní kojícím matkám hořkne mléko.

Prvosenka jarní

Její listy jsou poněkud nahořklé, ale ve Skandinávii se tradičně upravovaly do salátů nebo se vařily jako listová kapusta. Nejchutnější jsou listy mladé, sklízené před rozkvětem a připravované jako salát.

Pupava bezlodyžná

Její květní lůžka jídávaly děti za syrova (nezapomeňte vypreparovat z květního úboru a zbavit zbytků lodyh), případně je můžeme vařit deset minut v osolené vodě (a teprve potom vypreparovat).

Ptačinec žabinec

Tato salátová rostlina provází člověka již po 3000 let. Lze jíst zasyrova v salátech i vařené v zeleninových polévkách. Výborně chutná nasekaný a uvařený s trochou medvědího česneku, oleje a soli jako špenát. Podle nejnovějších výzkumů prý rostlina obsahuje saponiny (D. Henschel uvádí, že jí v životě snědl spousty, ale že by se mu přitom v ústech tvořila pěna, to nepozoroval). Více o ptačinci v tomto článku.

Řebříček

Jemně nasekané listy propůjčí svou pepřovou chuť leckterému salátu či eintopfu. S řebříčkem namísto chmelu se prý dříve vařilo pivo. Co s ním můžete udělat v kuchyni a jak ho využít na léčení se dočtete v tomto článku.

Sedmikráska chudobka

Listy se hodí do salátů, její květy jsou nahořklé, ale za syrova jsou ozdobou každého jídla, sedmikrásková poupata můžeme zavařovat jako kapary.

Svízel přítula

Zvláště příjemnou chutí nevyniká, ale v těžkých časech zasytí. Jeho chuťové vlastnosti patrně příliš neoceňovali ani naši předkové, vzhledem k tomu, že rostlinou raději vycpávali matrace. Z jejích kořenů se dříve získávalo červené barvivo. Rozdrcený svízel je prý i dobrý deodorant!

Vratič obecný

Jedovatý. Před vynálezem chladniček se do listů vratiče balilo maso a ryby pro delší trvanlivost – rostlina totiž odpuzuje hmyz, čehož lze využít i dnes. Čerstvá i sušená bylina vyžene dotěrný hmyz ze stanu i z místnosti. Při pečení se vratičem nahrazovala drahá skořice.

Autor: Katka Ulmanová-Kotěrová, redakčně upraveno.