Pochvala a prosba:)

Dobrý den oběma, psala jsem vám už 2x pochvalný e-mail, ale nedorazil, asi spadl do spamu. Takže to zkusím takhle. Moc díky za tenhle web, za klub Soyabella a klub Jíme jinak. Snažím se vařit podle vašich rad a receptů, zdaleka ještě nemůžu říct, že jím jinak. Ale snídaně už mám OK a jsou dokonalé – začínala jsem s kaší, v těchhle horkách se těšívám na polévku:) Pro miminko (v říjnu mu bude rok) vařím podle vašeho jídelníčku, jen jsem vás našla pozdě a dávám mu i ovoce (ale je pravda, že jsem to omezila, dostává ho, když jsou velká vedra – a jen tuzemské). Prostě jsem vám chtěla říct, že jsem ráda, že jsem narazila na vaše stránky a věřím, že malá bude pro mne dostatečná motivace, abych se ve vaření jinak zlepšovala (zatím se někdy vymlouvám, že malá to nevidí, že mám zmrzlinu a čokošku, že nevidí, že mám tohle a tohle jídlo…. Ale za chvilinku to neutajím a v ten okamžik se budu muset vzmužit. Co budu muset, CHCI!). A ta prosba. Vlastně prosby. Přimlouvám se za prosby ostatních – prosím také o jídelníček pro díťátko od 1 roku. Pak vás chci poprosit o recept na sushi rolky, na internetu je toho sice spoustu, jenže ty vaše recepty jsou takové polopatické:-D A pak věc, která s jídlem nesouvisí… Ale většina maminek, co JJ, praktikuje kontaktní rodičovství, tak se zkusím optat. Teď vnitřně bojuji s uspáváním a nočním buzením. Malá (teď 10 měsíců) neusne sama – držím ji v náručí a pohupuji se na míči. Někdy od 7. do 9. měsíce si mi dařilo, že když jsem s ní ležela na posteli, tak se malá propovídala a prokoulela do spánku. Usínala zhruba kolem 20. – 21. hodiny, pak kojení kolem 1 – 2. hodiny, pak kolem 4. – 5. hodiny a pak probuzení kolem 8. – 9. hodiny. Před 2 týdny začaly trápit zoubky. Buzení s pláčem po hodině, uklidní ji jen prso. Někdy jen žužlá, někdy i pije. A první usínání jen v náručí a s houpáním (pokud neusne rovnou u prsa). První zoubek je venku, čekají další. Nepřijde mi teď, že by ji to bolelo, ale to usínání a buzení je pořád nastejno. Jasně, že na 100 % nevím, jestli ji to bolí nebo ne. Okolí (není moc zastáncem už jen toho, že s malou spím v posteli) do mne hučí, že to není normální, že ji musím nechat být, aby si zvykla. Mně se do toho moc nechce, nechat ji plakat, protože na druhou stranu ji ty zoubky vážně můžou bolet, nebo to může být prostě nepříjemné, když ne přímo bolestivé (když si vzpomenu, jak mi rostly moudráky…). Ale taky jsem z toho ponocování K.O. Tak jsem se chtěla zeptat na názor nebo zkušenosti vás. Jakpak byste to řešily? Já ji tedy stejně nezvládnu nechat plakat, ale váš názor mne moc zajímá.
Mějte se krásně a držím palce do další práce a Helče přeju porod přesně podle jejích představ.

Shari

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Autor: Šárka Tomanová