Přebývá vám nať z ředkviček? Víme, proč ji určitě nevyhodit, ale usušit!

Nenápadné lístky

Pro někoho je nať z ředkviček pouze odpad, pro jiného zdroj živin, který umí v kuchyni vhodně zpracovat a využít. Ať už patříte k jednomu nebo druhému táboru, naučte se přebytečné natě ředkviček sušit a skladovat, hned se podíváme, proč se to vyplatí.

Léčivá bomba

Věděli jste, že obsahem účinných látek listy ředkviček předčí podzemní část rostliny? Obsahují totiž železo, vitamín C, fosfor, vápník, ale také glukosinoláty – u těch se na chvíli zastavíme.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Glukosinoláty (hořčičné glykosidy, thioglykosidy) jsou sirné glykosidy, které chrání rostlinu proti škůdcům a způsobují  typické štiplavé aroma.

Nás v tuto chvíli zajímá především význam pro člověka: samotné glukosinoláty biologické účinky nemají, ale projeví se po mechanickém porušení rostliny, kdy dochází k hydrolýze. (1) Při té vznikají kromě jiného také isothiokyanáty, které jsou biologicky aktivní jako protinádorové. (2)

Některé zdroje zmiňují i další vlastnosti zelené části ředkvičky, a to detoxikační účinky nebo schopnost pomáhat při léčbě žloutenky nebo při snižování krevního tlaku.

Usušit a uskladnit

Příznivých účinků ředkvičkové natě je dost, zkuste tedy příště přebytečné listy důkladně usušit, nejlépe to půjde v sušičce, ale můžete využít třeba i obyčejný plech a zbytkové teplo v troubě s pootevřenými dvířky (nezapomeňte je občas trochu provzdušnit rukou). Sušit lze listy vcelku i nasekané.

Sušenou nať můžete uskladnit ve sklenici jako jednodruhovou ingredienci nebo smíchat s další sušenou zeleninou nebo bylinkami a používat třeba jako polévkové koření. Dávku prospěšných isothiokyanátů tak budete mít pořád po ruce.