Proč jsem tady mezi vámi

Co nás spojuje

Nežiju v ČR, to mnozí víte. Přijela jsem do Itálie v roce 1988, provdala jsem se a žiju své šťastné manželství už 36 let (2024). Žiju v Riccione, městě plném turistů a narvaných pláží. Jo, bydlím u moře, kam chodím v zimě, když tam není nikdo. Nemám ráda rušno. Proč to píšu? V mých receptech možná najdete zeleninu a ingredience, které pro ČR nejsou až tak běžné, i pěstování, sezónnost se můžou lehce měnit. Ale to přece vůbec nevadí, to co nás spojuje, je snaha něco v našem životě změnit k lepšímu – ať jsme kde jsme. A jídlo přeci spojuje, nebo ne?

Co pro mě znamená veganská strava

Jak dobře víte, stránky Jíme Jinak nejsou veganským blogem, ale blogem, který vede lidi ke změně nejen stravy, ale i celého životního stylu. Ze mě se stal vegan teprve v roce 2014, strašně pozdě a každý den lituji toho, jak dlouho mi to trvalo. Toho roku jsem změnila svůj život a provedla v něm velkou revoluci.
Nechci psát znovu to co jsem už psala v mém prvním článku pro stránky. Veškeré zdravotní plusy a bonusy, které jsem touto stravou získala, jsou už zde popsány (Nepotřebuji léky na bolest ani na železo)

3denní “Podzimní detox výzva”
Imunita + Jídelníček + Antistres
Tři nabité webináře!
Rezervovat místo zdarma

Střed světa nebo zvíře

Veganská strava je vlastně jen nevyhnutelným odvozením, které vzniká z politické a filozofické vůle dosáhnout toho, co v roce 1976 definoval Peter Singer jako „osvobození zvířat“. Toto je úvaha, která se opírá o další důležitý, skutečně zásadní předpoklad: anti-speciesismus. Myšlenka je taková, že člověk vůbec není středem světa, ale spíše zvířetem (s velmi zvláštními vlastnostmi) mezi ostatními zvířaty (se stejně zvláštními vlastnostmi). Z toho vyplývá, že člověk nemá právo věznit, mučit, týrat a porušovat těla jiných zvířat za účelem, který není spojen s čistým přežitím, jako by to udělal tygr nebo medvěd s námi. Stručně řečeno: velká část způsobu, jakým se můžeme politicky rozhodnout, že již nebudeme součástí tohoto systému, spočívá ve změně stravy, způsobu oblékání a způsobu nákupu. Síla, kterou máme ve svých rukách, spočívá v tom, že nedáváme své peníze těm, kteří produkují vykořisťováním zvířat. Je to tak strašně jednoduché a i přes to to tak jednoduché není. Lidé se nechtějí vzdát několikaminutového požitku z masa, je jim prakticky jedno, že to maso patřilo živé bytosti, která za ten náš požitek draze zaplatila svým životem. A touto myšlenkou to vlastně začalo. Nechci být součástí tohoto systému, a proto i já Jím Jinak.

Proč jsem s vámi na Jíme Jinak

Když mě Eva oslovila ke spolupráci, hned jsem to odmítla. Jak by moje jídlo mohlo někoho zajímat? Moje recepty jsou někdy komplikované. Používám ingredience, co mnoho lidí nezná a bojí se jich. Ale věřte, každý začátek je těžký a já na tom byla stejně. Neznala jsem ani bezlepkové obiloviny…No a pak ta naše Eva…jeto, jak se říká, moje krevní skupina, jsem daleko, osobně se neznáme, ale já přesto cítím, jak jsme na tom stejně a jak jsme si blízké. Máme stejnou touhu – šířit s nadšením co máme na srdci, ke zlepšení nejen našeho zdraví, ale zdraví naší planety a všech tvorů na ní. A tak jsme si plácly, že zkusím pro vás psát. Tohle jsou recepty, které jsem uvařila a dala na Jíme Jinak. 

Moje heslo zní: Člověk sám nemůže změnit svět, ale každý člověk může šířit poselství, které ten svět změní. A já tady na stránkách trošku toho poselství bych ráda s vámi sdílela.

Není to jen o jídle

Změna stravy se promítla i jinak v mém životě. Začala jsem se o jídlo zajímat trochu víc a dala se do pěstování (Moje zahrada). O potravinové soběstačnosti jste určitě slyšeli. A není to žádná utopie. Jasně, na sto procent to nejde, ale když si pomyslím, co bych utratila za zeleninu a ovoce kdybych jí měla denně kupovat, myslím, že bych utratila mnohem víc než investicí do zahrady. My si pěstujeme zeleninu hlavně pro její kvalitu. To se vůbec nedá srovnávat s tou kupovanou. Na naší zahradě chci druhovou biodiversitu, chci mít na zahradě život, hmyz, ptáky, stromy, keře, květiny…No jasně, že někdy se dělím třeba i nerada se slimáky a jinými “škůdci”, ale i oni chtějí, jako já, jíst. A když vám taková krasavice jako vidíte na fotce, sežere celou rostlinu, no jak se na ní můžu zlobit. Naopak jásám, že jí tam mám…

Moje desatero

Mám takové svoje zásady, které se promítají do mých receptů, které na stránkách Jíme Jinak vídáte každý týden už třetím rokem:

1. Jsem vegan, vařím vegansky.
2. V kuchyni se nechci nudit, proto vařím pestře.
3. Stále se učím, i když je mi 55 let. Chci poznávat nové ingredience, nové potraviny a chutě.
4. Používám UFO ingredience (tak to někdo nazval, že jsou neznámé, tedy jako UFO) :-). Kdo se bojí, nesmí do lesa.
5. Dbám na kvalitu potravin. To nejlepší, co si můžu dovolit, v bio kvalitě, pokud to je možné. Na jídle rozhodně nešetřím. Nechci jíst chemii, jedy, pesticidy, hormony, barviva, aromata.
6. Vařím a jím sezónně.
7. Co můžu, to si vypěstuji. Baví mě to a vím, co jím.
8. Vařím pro mě a pro rodinu. Musí to chutnat nám a popřípadě mým blízkým. Je mi jedno, co si o mém jídle myslí ostatní na Facebooku, Instagramu a jiných sociálních sítích. Tam se díky nevychovanosti některých lidí dokonce dokážu pěkně rozčílit…a tak jsem FB raději opustila.
9. Vařím pro radost, ne z povinnosti. Fantazie a zábava je ingrediencí číslo jedna.
10. Inspiruje mě ajurvéda, makrobiotika, asijské weby, ale hlavně moje hlava.

Děkuji všem, kteří ochutnali

No a nakonec velké poděkování všem, kdo se pustili do mých receptů, komu chutnali. Všem, kdo se třeba naučili něco, co neznali. Všem, komu jsem veganství trošku více přiblížila. Je to pro mě velká čest být tady s vámi a sdílet to, co jsem se za několik let naučila. Vaše komentáře a zprávy zde na stránkách mě stále těší, obohacují a nadšeně se pak pouštím do nových receptů, které najdete na tomto webu.

Z mých receptů mívá občas někdo zbytečně strach, zdají se být složité a plné neznámého. Ale kdo zkusil, ví, že to nic těžkého není a že to stojí za to. A navíc, na webu je plno jiných receptů, tak klidně začni s recepty od Evy, pokud patříš do této kategorie.