Po třech společných večerech nemohu mlčet k tomu, co vidím v komentářích a zprávách našich čtenářek. Nedávno mi napsala paní, jejíž příběh mi vehnal slzy do očí. Rok léčila manžela zdravou stravou – zbavil se cukrovky, zhubl 20 kilo a začal sportovat. A ona sama? Odbývala se… až přišla zdrcující diagnóza.
Právě proto jsem se rozhodla otevřít téma, o kterém se málokdo odváží mluvit. Možná vás to, co následuje, rozruší. Možná vás to naštve. Ale věřím, že vás to probudí.
Skryté programy v našem podvědomí
Možná i ve vašem podvědomí běží program “ostatní jsou důležitější” – a možná ani netušíte, jak moc vám ubližuje. V hlavě si možná říkáte, že chcete být zdravá, plná energie, spokojená sama se sebou. Ale vaše tělo a duše dostávají z podvědomí úplně jinou zprávu:
“Nejste dost dobrá.” “Musíte se nejdřív postarat o všechny ostatní.” “Nesmíte být sobecká.” “Vaše potřeby počkají.”
Každé jídlo ve spěchu u dřezu, každá přeskočená snídaně, každé “až po dětech” je, jako byste sama sobě říkala “nezasloužím si víc”.
Čas na změnu je teď
Život je příliš křehký na to, abychom čekali na “správný čas”. Péče o sebe není sobectví. Je to ta nejvyšší forma zodpovědnosti.
PS: Pokud jste zdravá, šťastná a spokojená, máme velkou radost! Budeme moc rádi, když se nám ozvete a stanete se inspirací ostatním na Jíme Jinak.
Komentáře
Ahoj Evi. Dekuji za toto video, povinne jsem si ho naordinovala na kazdy den po dobu 20 dni. Jsem tu uz take asi 10 let. Prvni ocista mela obrovske uspechy, kila dolu, deti a ja zdravejsi. Ale i diky zmene mysleni se mi rozpadlo manzelstvi a mnoho let jsem se placala zivotem a JJ tak na 50-70%. Presto jsem mnohem zdravejsi, mladistvejsi a veselejsi nez moji vrstevnici a dnes uz vim, ze velka zmena v zivote byla treba.
Nyni mam jen par kilo navic, pokaslavam a drobne zdravotni komplikace…. Rada bych se s tim uz navzdy rozloucila. Podninky idealni, krasny vztah, otevreneho partnera, dalsi dite…a letos jsem rozhodnuta dat sebe na prvni misto. At si kazdy mysli co chce, zadne tajne cokolady, veci co mi nedelaji dobre. Sobe uz to delat proste nechci. Ja take na druhe umim byt laskava a pecujici, ale k sobe se uplne hezky nechovam.
Nastal cas zmeny. Kez se to vydari.. A nejen me!!!
Docela se mě ulevilo, když Eva řekla, že se nejedná o sobectví – protože někdy jsem si to i myslela, že jsem sobec. Na první místo ano, řadím sebe ale i mou rodinu, stejným způsobem. Jíst u linky, tomu snad ani nemůžu uvěřit a opravdu to člověka rozbrečí. Vůbec by mě nenapadlo, že to někdo dělá. Můj manžel jak psala Žakale, mě také podporuje v čemkoliv a určitě by mě nechtěl vidět a ani by to nepřipustil abych se nějak zanedbávala. S jídlem to máme každý podle sebe. Já si vařím vegansky, většinou jí se mnou. Ale pokud chce něco jiného, tak mu to klidně uvařím. Takže ráno sedíme u stolu, já s miso polévkou a manžel s kávou a sladkostmi. Ale proč ne, každý má právo se rozhodnout pro to co chce a vnucovat mu moje názory nemá smysl a on zase respektuje moje. Spíš bych se cítila zle kdybych mu násilím vnucovala můj styl. Nebo abych mu řekla, tak si uvař sám..To bycha asi byla opravdu velký sobec. Držím palce všem, kteří mají problémy se dopracovat na to první zasloužené místečko, které patří každému jedinci.