Proč si vozíte vlastní jídlo???

Jídlo na akcích nemusíme řešit

Pořád se vzděláváme, chodíme po různých seminářích, přednáškách apod. A díky tomu si uvědomuju, jak se přístup ke stravě mění a zlepšuje. Kam se totiž hneme, tam se vaří přinejmenším vegetariánsky, velmi často i vegansky a nezřídka vcelku podobně jako na Jíme Jinak. Takovou stravu poskytují na svých akcích hlavně lektoři, kteří chápou, jak moc silně nás jídlo ovlivňuje a že když potřebují s lidmi pracovat fyzicky nebo emočně, nemohou je nacpat vepřo-knedlo-zelem. Nebo ji vyžadují majitelé nemovitostí, kde se akce konají, kteří si zásadně nepřejí, aby jejich prostor znehodnotila nevhodná energie z nevhodného jídla. Jasně, je to opět bublina lidí, kteří už znají souvislosti, není to celonárodní standard, ale je to obrovský posun a já to vnímám jako velký pokrok.
A tak se různě na akcích, festivalech a seminářích radujeme, že se čím dál tím víc máme kde najíst po našem, že stravu nemusíme řešit a že jíst jinak je čím dál tím normálnější. Na fotce držím na letním festivalu rýžovou kaši s teplou zeleninou a zálivkou z tofu, ozdobená je semínky. Jsem nadšená, protože jsem noc předtím nespala a vidina dobré snídaně mě postavila na nohy.

Snídaňový raut potěšil oko, ale…

Na posledních seminářích jsme byli opět potěšeni pestrým rautem čistě rostlinných jídel. Když jsme se sešli u první snídaně, ozývaly se nadšené hlasy a juchání nad překrásnou nabídkou. Ozývaly se věty jako: “No to je nádhera, tohle si doma nenachystám” apod. Kolegové se vrhli na stůl a začali si nandávat od každého kousek. Já jsem se nadšeně rozhlížela a pak jsme se s Romanem potkali u hrnců s obilnou kaší. V jednom byla ovesná s rozinkami, ve druhém rýžová s kakaem. Hm, dobře, to přežiju. Nandala jsem si kaši a rozhlížela se po stole, co bych si na ni dala. Ve džbáncích byla ovocná smoothíčka neskutečných barev – růžová, fialová, žlutá, modrá (asi se spirulinou). Na talířích spousta ovoce včetně exotických kousků, na dalších talířích čerstvá zelenina (hlavně okurky, rajčata, řapíkatý celer, rukola a mrkev). Mističky se semínky, oříšky, skořicí, kakaem, kokosem, v dalších pak pomazánky z tofu a cizrny, extrudované chlebíčky nebo tmavé pečivo. Vypadalo to prostě báječně! Ale přistihla jsem se, že hledám teplou zeleninu. Ta tam nebyla. Tak jsem si kaši obložila syrovou zeleninou, ozdobila klíčky a posypala semínky. I tak je to přeci skvělé. Roman to udělal podobně, přidal si ke kaši ještě pomazánku a kousek chleba.

Jarní únava? Potíže s trávením?
V naší 3denní jarní výzvě ti ukážeme jak probudit svou energii a využít sílu jara naplno!
Registrace zdarma

Balzám pro žaludek

Dva dny jsme takto snídali a kdekdo se podivoval nad skladbou našeho talíře. Ostatní se nadšeně vrhali na mísy s ovocem, kuchař nestíhal míchat smoothies a já se vůbec nedivila, že při cvičení je místnost řádně zaprděná. Omlouvám se za ten výraz, ale je to prostě tak.
No třetí den už nám ukrutně chyběla polévka a kaše se syrovou zeleninou nebyla už zrovna uspokojivým řešením. Ještě že jsem vždy připravená a vozím si s sebou své vlastní snídaňové minimum (viz foto níže). Teplé snídaně stále ještě nejsou běžné (tedy v hotelech většinou nabízejí teplý párek, míchaná vajíčka či klobásu, ale to bych si stejně nedala) a když už někde náhodou dělají k snídani obilné kaše, tak je podávají zásadně s ovocem. A to není dobrá volba viz vaše zkušenosti a video o zdravotních souvislostech.

Takže já s sebou všude beru miso polévky od Kojibakers (klubáci mají 30% slevu na většinu sortimentu od Kojibakers!) a na některé akce i instantní kaši a opražená semínka nebo mandle, když se potřebuju víc nasytit a nemám po ruce ledničku a vařič, kde bych mohla skladovat už uvařené obilí nebo si ho uvařit.
Na polévku tedy došlo i tentokrát. Rychlovka zalitá horkou vodou byla jako balzám pro náš žaludek. Vzala jsem si sebou hned dva druhy – oblíbenou verzi s řasami a se shiitake (no málem se mnou jela i cibulová a houbová), a tak jsem si je hezky střídala po celou dobu. Mnohem lépe se mi pak trávila kaše se syrovou zeleninou a celé dopoledne bylo pro příjemnější.

Budili jsme zvědavost

Už samotné talíře s kaší a zeleninou budily u ostatních účastníků zvědavost, ale polévka je donutila se zeptat, proč si nosíme vlastní jídlo. Naprosto chápu, že při pohledu na tu nabídku se to jevilo zbytečné. Ale kdo ochutnal, ten nám dal za pravdu, že polévka po ránu je dobrá volba. A kdo si nechal poradit, ať ovoce nechá na svačinu, ten si liboval, že má mnohem příjemnější pocit v břiše.

Zkusila jsem ovoce…

Já jsem jeden horký den neodolala a po rozcvičce, která nás pořádně zahřála, jsem si řekla, že si pro změnu po sto letech dám lehkou ovocnou snídani. Však jsem zdravá a už to roky nesnídám, je teplo, jsem zahřátá…a to krásné barevné ovoce tak láká….navíc mě už kaše se syrovou zeleninou lezly po pěti dnech i ušima. No s chutí jsem vypila sklenici barevného smoothie, lahodně se olízla a dorazila se hrstičkou syrového ovoce. Další dvě hodiny mi byla zima a nemohla jsem se zahřát, dokud nepřišlo další fyzické cvičení. Celé dopoledne jsem seděla v meditárně v mikině a v dece. S povzdechem jsem si vzpomněla na to, jak jsem se takto stravovala celé roky v domnění, že jím zdravě. Snídala jsem jogurty, ovoce, obědvala saláty….A celé roky mě trápily mě záněty močového měchýře, gynekologické problémy a byla mi pořáááááád zima!

No není nad to si jednou za pár let vyzkoušet termické působení potravin na vlastní kůži, že? :-)