Retro: Konec i začátek

Definitivně končím s podnikáním

Zaslechl jsem to někde v rozhlase, kde snad zástupce nějakého divadelního souboru oznámil, že spustili akci pod názvem: „Začínáme končit“. Na to jsem si vzpomněl, když jsem naposledy zamykal dveře od pronajatých kanceláří. Další můj pocit byla úleva doprovázená vědomím, že já už končím definitivně a podnikat už fakt nebudu, i když by se to mnohým líbilo. Těmi mnohými myslím finanční úřad (tam se divili snad nejvíc), kolegy v práci a snad i dodavatele a věřím, že i klienty, kteří si na naši reklamní agenturu zvykli a zůstali ji i dlouhá léta věrni.

Začínám s aktivním důchodem

Teď mi budou věrni asi jen „Šmejdi“, kteří si mě už pečlivě uložili do své databáze. Tohle vím určitě, protože se už párkrát ozvali a dokonce mě nedávno osobně navštívili. Jak oni to dělají? Asi mají kontakt někde v Evidenci obyvatelstva nebo co. Dám si ně pozor, ale hlavně se hodlám věnovat svým koníčkům.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Mám jich několik, ale pro náš účel je důležitý jen jeden: rád nakupuju, zejména potraviny, a pak vařím. Tohle už trvá dlouho, a tak moje nakupování, a tím i vaření, prošly změnami, na kterých by se daly psát novodobé dějiny naší republiky. Dovolte, abych se postupně s vámi o některé postřehy zejména z let 70. – 80., ale tak trochu i těch současných, podělil. Nečekejte kuchařku, tu psát nebudu, spíše mi jde o věci jako zásobování, stravování, ochrana spotřebitele apod. Prostě vzpomínání jak to všechno tenkrát bylo…

Ohlédnutí v čase

Nejsem historik, ale v obchodě jsem pracoval nejen jako vedoucí prodejny (tehdy tzv. elektro), ale dokonce, po vysoké škole, také na nejvyšším stupni! Zrovna jsem promoval, když se objevil zástupce ministerstva obchodu a nabídl mi místo. Jeden z jeho hlavních argumentů byl ten, že jim jako bývalý vedoucí prodejny mohu zprostředkovat to, co si o nejvyšším vedení obchodu myslí ti dole. Už tehdy jsem si říkal, že na to mě snad nepotřebují. Bylo to jednoduché – zboží na první pohled bylo, ale velká část žádaného sortimentu, a to prakticky ve všech oblastech, byla prostě nedostatková. To věděli všichni. Vzpomínám, jak jsem jednou čekal na někoho před vstupními vraty svého zaměstnavatele, když okolo šel nějaký pán s paní a ten pán při pohledu na nápis: Ministerstvo obchodu a CR ČR prohlásil: „Hele, tady ti blbci seděj“! Tak něco podobného si mysleli i pracovníci prodejen…Já už ovšem v té době věděl, že když se zboží nevyrobí nebo nedoveze, případně se vyveze, tak na vnitřním trhu prostě být nemůže.

Jak to bylo a jak to je

Dnes je to jiné a přece podobné. Na zboží a jeho nedostatek na trhu se už nenadává. Spíše se lidé diví, kolik některé zboží stojí, a jak to výrobci umějí šikovně načasovat, že hned po záruce se začnou projevovat na výrobku různé závady. Přitom se po záruční lhůtě téměř nic neopravuje, všechno se zahazuje. Lidé pracující ve službách jsou zase smutní při pohledu na své výplatní pásky. Ani to není nic nového. I v éře do roku 1989 měla tzv. terciální sféra nízké platy. Tenkrát měli vysoké příjmy hlavně horníci, slévači, prostě těžký průmysl. Samozřejmě se dobře měli zelináři, řezníci a další strategické profese. Dnes je vystřídali politici a nejrůznější tuneláři. Jsou ovšem takoví, kteří se trefili do ducha doby a zcela legálně a poctivě si hodně vydělají. To jsou třeba ajťáci. Současnost ale všichni známe.

Máme tu však nové generace, které si snad vzpomínky pamětníka rády přečtou… Alespoň tak se nám to s Evou zdálo, když jsme se po čase sešli a bylo pořád hodně o čem povídat a na co vzpomínat. “Tak to sepiš, ať se zasmějí i naši čtenáři, tohle už si dneska nikdo neumí představit,” pravila. A tak jsem souhlasil. Směle do toho! Dnes jsem se jen představil, příště zavzpomínáme na nedostatek zboží v Československu.