Roadtrip Švédskem – díl 1.

Splněný sen

K severské atmosféře jsem poprvé naživo přičichla před více než 20 lety, při cestě do Thajska s mezipřistáním v Helsinkách, kde jsme neplánovaně strávili noc kvůli odložení letu z technických důvodů. Myslím, že tam moje touha po severu zakořenila a nikdy mě nepustila. Hltala jsem všechny dokumenty, knihy a podcasty na toto téma a mám to tak dodnes. Když za mnou jednoho dne přišel kamarád David se svou přítelkyní Míšou s návrhem, jestli bych s nimi nechtěla vyrazit na týden do Švédska, jednoduše nešlo říct ne.

Plánování cesty

Cestu jsme pojali jako roadtrip autem z autopůjčovny. Protože jsme měli v úmyslu spát hlavně venku v přírodě, museli jsme k letenkám, v jejichž ceně byla klasicky jen příruční zavazadla, dokoupit velká zavazadla do 23 kg, kam jsme potřebovali sbalit stan, spacáky, karimatky, ešusy, nějaké jídlo a další nezbytnosti pro pobyt v přírodě. Ve snaze co nejvíce ušetřit jsme pro nás 3 koupili 2 velká zavazadla a naštěstí jsme se vešli.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Trasu jsme zčásti naplánovali už před odletem, určili jsme si několik míst, která jsme chtěli vidět. Chtěli jsme strávit co nejvíce času v přírodě a podle toho vznikl přibližný plán cesty. Nejvíce nás lákal úplný sever Švédska, oblasti za polárním kruhem, ale ty jsou od Stockhlolmu vzdálené asi 1200 km a to by bylo na týden cestování příliš daleko a strávili bychom většinu času v autě, proto jsme směřovali do středního Švédska. I tak jsme za ten týden najezdili celkem 1800 km.

Místa, která nás okouzlila

Úterý

První den jsme hned po příletu úspěšně našli kancelář autopůjčovny, kde jsme měli zarezervované auto a zamířili na sever od Stockholmu. Našim cílem byl národní park Skuleskogen, kde David našel v mapy.cz místo pro první přespání.
Cestou jsme se stavili v univerzitním městě Uppsala a prohlédli si jeho historické centrum s nádhernou katedrálou, která je se svou výškou 119 metrů nejvyšším kostelem ve Skandinávii.

Pak už jsme pádili dál na sever. Zastavili jsme se ještě u jednoho jezera na koupačku a kafe u benzínky, pak na vyhlídce visutý most Högakustenbron, jehož délka je 1.867 m a je tím pádem pouze o pár metrů kratší než slavný Golden Gate. Výhled korunovaný západem slunce byl úžasný. Ale právě proto, že slunce už se pomalu chystalo spát, museli jsme spěchat na místo našeho prvního noclehu. Cestou jsme obdivovali krajinu, která zde už měla typický severský ráz a já byla v sedmém nebi. Konečně jsem tu!! Mé nadšení ještě podtrhla losice, kterou jsme viděli z auta. Byla sice dost daleko, ale i tak bylo vidět, jak obrovské zvíře to je. Bohužel to bylo naše první a poslední setkání s losem. Možná bohudík, protože potkat v lese tváří v tvář zvíře, jehož krk začíná zhruba u horního okraje dveří, nevím nevím … :-D

Zaparkovali jsme na parkovišti, odkud jsme to měli cca 1,2 km k místu, kde jsme chtěli přespat. Daleko to nebylo, ale cesta vedla do prudkého kopce, byla plná velkých kamenů a po vstávání v 5 hodin ráno, letu a celodenním cestování, nám to dalo zabrat. Ale to, co jsme hledali a naštěstí i našli, stálo za to. Ocitli jsme se na skále s úžasným výhledem na moře i most Högakustenbron, kde byla umístěna volně přístupná turistická chatka. Byli jsme tímto místem úplně nadšeni. Kolem chatky bylo asi 5 míst s lavicemi a stolem, uvnitř chaty další stůl a lavice, kamna, nějaké nádobí, lékárnička, místo pro nabíjení elektroniky s USB napájené solárním panelem a další vychytávky. V útulné čisté kadibudce byl toaletní papír, dezinfekce na ruce a co mě dostalo, polystyrenové prkýnko, aby vás v zimě nestudil zadek. Na to jsme pak na naší cestě narazili ještě mockrát. Spalo se nám tu krásně, i když já jsem docela dlouho nemohla zabrat, jak jsem byla plná dojmů a dojetí z toho, že tu vážně jsem a plním si svůj sen, a že je to tu opravdu takové, jako jsem si představovala. Ráno jsme ještě popovídali s mladým Švédem, který tu taky nocoval, ale večer, když jsme dorazili, už spal.

Středa

Následovalo dalších pár set kilometrů v autě k našemu dalšímu cíli, kterým bylo jedno z jezer v přírodním parku Välädalen. Tady jsme měli vyhlídnuté další místo s přístřeškem, kde jsme chtěli spát. Cestou jsme občas zastavili na místech, která nás zaujala, abychom se trochu prošli a protáhli a užili si tu úžasnou severskou přírodu. Když jsme dorazili k jezeru, byly zde jen 2 stany, každý cca 50 metrů na každou stranu od místa, kde jsme se rozhodli postavit ten náš. Krátce jsme pohovořili se starším švédským párem, od nichž jsme se dozvěděli, že o víkendu to tady bylo jako Riviéře, protože bylo nezvykle teplo a zamířila sem spousta lidí z okolních vesnic. Byli jsme šťastní, že jsme tu ve všední den a můžeme si užívat klidu, za kterým jsme na sever, mimo jiné, jeli. Bylo tady několik ohnišť a přístřešek s naštípaným dřevem připraveným na oheň. Luxus. V noci trochu pršelo, ale ráno už jsme vstávali do příjemného počasí bez deště.

Čtvrtek

Rozhodli jsme se pro procházku místem vzdáleným jen pár km autem odtud, kde jsme měli za cíl další vyhlídku, tentokrát nad řekou. Stan jsme nechali na místě i se spacáky a karimatkami. Na vyhlídce měl podle mapy.cz být i přístřešek, tak jsme to tu chtěli obhlédnout a případně se sem vrátit na přespání. Výhled byl úžasný a protože okolní krajina byla úchvatná, procházku jsme si o pár kilometrů prodloužili.

Na cestě jsme se pokochali pohledem na jezero s průzračnou tyrkysovou vodou a taky jsme se poprvé setkali se sobem. Zahlédli jsme ho v křoví kousek od nás a plížili jsme se, abychom ho nevyplašili a mohli si ho pořádně prohlédnout. K našemu překvapení si z nás celkem nic nedělal, dokonce se vydal naším směrem a v klidu prošel asi 2 metry od nás. Byli jsme z té možnosti setkat se s tímhle nádherným divokým zvířetem ve volné přírodě úplně na větvi.

Původně jsme měli v úmyslu přesunout se na dnešní noc právě na tu vyhlídku, kterou jsme ten den navštívili, ale protože jsme byli unaveni a nechtělo se nám absolvovat cestu zpátky pro stan, všechno sbalit a pak zase autem a ještě kus pěšky se všemi věcmi zpět na vyhlídku, shodli jsme se, že zůstaneme ještě jednu noc u „našeho“ jezera. Přijet tam a mít už postavený stan bylo moooc příjemné a tak jsme u jezera strávili další příjemný večer s koupáním a posezením u ohně. V noci poměrně dost pršelo a foukal silný vítr, ale stan vydržel a všechno bylo fajn. Ráno foukal už jen slabý vítr a po dešti nebylo ani památky.

Pátek

Další den jsme vše sbalili a vydali se na cestu dál na západ přes město Östersund s úmyslem navštívit vodopád Tännforsen. Byli jsme opět úplně u vytržení, vodopád předčil naše očekávání. Počasí bylo na naší straně a slunce nám dopřálo pohled na krásnou duhu, která se u vodopádu tvořila.

Protože ženská část našeho osazenstva už toužila po teplé sprše, dohodli jsme se, že na tuto noc si najdeme ubytování. Přes Airbnb jsme si našli prima ubytování v chatě ve vesnici Överberg , kde jsme se dali do kupy, vyprali si pár kousků oblečení a krásně se vyspali.