Mezi našimi čtenáři, kteří se stravují jinak, se nadváha u dětí nevyskytuje. Paradoxně mají často obavu, zda jejich děti nejsou příliš hubené. Možná je to dáno právě tím, že tloustne naše okolí a dětí “samá ruka, samá noha” ubývá. Když tedy rodiče pozorují své dítě na hřišti mezi ostatními, srovnávají ho nevědomky s částečně již nemocnou, nadváhou trpící populací dnešních dětí. Zní to přehnaně? Zas tak zlé vám to nepřipadá? Víme, že váha dětí je velmi citlivé téma a že drnkáme na tenkou strunu. Ale podívejme se na fakta.
Nadváhou v ČR trpí každé čtvrté dítě
Léčba jednoho dítěte s nadváhou vyjde náš zdravotnický systém přibližně na 170 tisíc korun (1).
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to
Za posledních 20 let se výskyt dětské obezity u nás zpětinásobil. V současné době trpí nadváhou každé čtvrté dítě, obezitou každé sedmé a monstrózní obezitou 4 děti ze sta. 2/3 dětí trpí nadváhou i v dospělosti. Jedná se tedy zhruba o 154 tisíc obézních dětí do 16 let, 85 tisíc z nich má komplexní metabolické poruchy a 34 tisíc z nich trpí extrémní obezitou (4).
V grafu níže můžete shlédnou procentuální porovnání počtů chlapců a dívek od roku 1976 – 2016. Graf jasně ukazuje, že počet obézních dětí kriticky roste (zejména chlapců).
Dítě je zrcadlem rodinných návyků
Kolik stojí kilo nadváhy?
Každý kilogram a i kilogram navíc se musí zakoupit a představuje reálnou částku 2000 až 3 000 Kč na 1 kg tuku (6).
Na výskyt obezity a nadváhy u dětí má vliv zejména životospráva a návyky, které panují v rodině – jak se rodina stravuje, jak je aktivní a jak funguje. Význam toho, co dítě jí, je opravdu obrovský. U 90 – 95 % dětí je původ jejich obezity nebo nadváhy ve vnějších faktorech (strava, pohyb). Budoucí život výrazně předurčuje již strava matky v těhotenství a výživa dítěte v raném dětství. Málokteré dítě z obezity vyroste. Naopak – z obézního dítěte se stává obézní dospělý (1). Pokud je jeden z rodičů obézní, má dítě 50% šanci, že bude také obézní. Pokud jsou oba rodiče obézní, pravděpodobnost se zvyšuje až na 80 % (2). Nejvíce riziková období v životě dítěte jsou první půlrok, 3. – 4. rok a 6. – 7. rok života dítěte (3). Klíčovým preventivním opatřením je dle pediatrů zejména zdravé stravování (52 %), zdravý životní styl (15 %) a omezení cukru a sladkostí (10 %) (4).
Jak dítě naučit správně jíst?
Je třeba začít u nás – rodičů. Pokud se rodiče s dítětem odmalička stravují pravidelně, zdravě a společně sportují, dítě je bude přirozeně napodobovat. Důležité je také nechat dítě pomáhat s vařením, chodit s ním nakupovat a informovat ho, co které potraviny způsobují za nemoci a problémy. Pokud je dítě již obézní, je třeba změnit stravovací režim u celé rodiny, nejen u dítěte.
Obezita zkracuje dětství
Tuková tkáň je největším endokrinním orgánem v těle produkující spoustu hormonů. U dětí urychluje růst a má za následek spuštění předčasné puberty a u dívek brzkou menstruaci (dívka s obezitou má pubertu o rok dříve, dívka se závažnou obezitou až o dva roky dříve). U chlapců tuková tkáň způsobuje přeměnu testosteronu na estrogen. Chlapcům tedy místo vousů a hrubšího hlasu rostou prsa. Jsou kulatí, velicí, neohrabaní a často nevypadají ani jako kluk, ani jako holka. Tyto děti nemají připravený kardiovaskulární a motorický systém na takovou hmotnost. Dochází k zátěži metabolického systému a přetěžování celého organismu. Tyto děti mají nastartováno k rozvoji cukrovky, selhání jaterního a ledvinového systému a zkrácení délky života (5).
Zdraví dětí je v ohrožení!
Nadměrná tuková zásoba je u dětí zodpovědná za vznik a rozvoj inzulinové rezistence a později cukrovky 2. typu, vyššího krevního tlaku, který ničí srdce a cévy a dochází k ateroskleróze. Tělo je vystaveno vyššímu oxidačnímu stresu a chronickému zánětu. Poškozen je také pohybový aparát kvůli přetížení kloubů vysokou hmotností, endokrinní, reprodukční a dýchací systém. Kvůli špatnému jídelníčku (typu hamburgery, hranolky, sladkosti, limonády, coca coly) často obézním dětem chybí esenciální živiny, vitamíny a minerály.
Rodiče trpí “obezitogenní slepotou”
Obezita v Česku je již tak rozšířená, že ji vytěsňujeme a vnímáme ji jako denní standard. Rodiče si často nepřipouští, že je dítě obézní a jsou přesvědčeni, že z toho dítě vyroste. Obezita je ale nemoc, ze které se nedá vyrůst. Pokud je dítě obezitě vystaveno déle jak rok a půl, už nemá šanci přirozeně normalizovat svou váhu. Dochází totiž ke změně nastavení v hypotalamu na zvládnutí vyšší hmotnosti.
Žijeme v toxickém obezitogenním prostředí
Naši předkové hodně fyzicky pracovali a trochu jedli. My hodně jíme a málo fyzicky pracujeme. Ovlivňuje nás vše – okolí, rodina, kamarádi, hmotnost matky při otěhotnění (pokud je matka obézní, dítě má 4x větší riziko obezity), jak trávíme volný čas, jak se stravujeme a mnoho dalších faktorů. Některé máme ale v rukách my a můžeme je snadno ovlivnit.
Jak to vidíte vy?
Všimli jste si, jak nám české děti tloustnou? Máte i vy doma tlouštíka? Tušíte, proč je vaše dítě obézní? Řešíte to nějak? Konzultovali jste váhu dítěte s lékařem? Co vám poradil? Podařilo se vám dostat váhu dítěte do normálních mezí? Byli jste vy sami jako děti spíše štíhlí nebo jste trpěli nadváhou?
zdroj některých obrázků: google.com
PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !
Komentáře
Sladká pitíčka jsme ve školce vyřešili tím, že jsme nahlásili, že jsou alergici a že nejjeistější nápoj je čistá voda:) – dostali jsme štempl od doktorky, takže to prošlo.
Ale ta motivace bonbónama mě taky strašně štve. Děti dostávaly bonbón za to, že pěkně jedly, za to, že uklidili pár hraček apod. A pak se člověk diví, že doma se jim uklízet nechce:(
Dobrý den,
dnes jsem se prvně setkala s vaším webem a k obezitě dětí si dovolím přidat svoji poznámku. Snažím se své dítě vyvarovat sladkostí a cukrovinek. A to ne jen z důvodů zdravé stravy, ale také z důvodu zhoršení výskytu ekzému v souvislosti s užíváním cukru.
Jenže má snaha vychází na prázdno z důvodu (ne)spolupráce různých předškolních zařízení, ale také OSPODU. Pro objasnění. Již v jeslích personál motivuje děti sladkostmi. Ve školce dostávají k pití čaj slazený Redmaxem. Pokud se vám to rodiče nelíbí, nestěžujte si. Je to sladidlo schválené hygienou, tak není důvod ho dětem nedávat. Přece chudinky děti nebudou pít vodu. My doma pijeme živočišné mléko normálně, byť asi nebudete souhlasit. Ale aby děti ve školce pily mléko, musí jim dát krabičkové, oslazené a obarvené mléko. Uvážíte-li, kolik času tráví děti jídlem doma a kolik ve školním/předškolním zařízení, jednoznačně se dobereme k závěru, že nestačí zdravá strava pouze v rodině, ale měla by být zajištěna i v době školní a předškolní docházky.
Vrátím-li se zpět k otázce motivace dětí sladkostmi, pak se není čemu divit, že jsme všeobecně závislí na jídle. Jen se podívejte, jak to ve škole i školce vypadá za různých situací. Spolužák oslavuje jmeniny nebo narozeniny – přinese bonbóny, ty jsi dnes ale hodná holka/kluk – za odměnu dostaneš bonbón. Máme soutěž v recitaci/sběru/matematice/…. co je odměnou pro vítěze? … no přece sladkosti v různých podobách. A pak se divíme, že v pubertě děti trpí různými poruchami příjmu potravy. Vždyť už od malinka se učí, že odměnou jim bude jídlo nebo sladkosti. To přece stojí za námahu a nic jiného je nemusí motivovat.
Z uvedeného mi plyne, že člověk musí začít u sebe a snažit se komunikovat i ve svém sociálním okolí. Jen si občas připadám jako Don Quijote při boji s větrnými mlýny.
Martina