Rodinné konstelace

Všechno souvisí se vším

Teoreticky řečeno jsou rodinné neboli systemické konstelace psychologická metoda, používaná v oblasti poradenství, osobnostního rozvoje či terapie a dalších oblastech. Vychází ze systemicko-fenomenologického přístupu a z holistického pohledu na svět. Všechno souvisí se vším. Každý jsme součástí nějakých systémů a v nich jsme provázáni vztahy. Jádrem dění je interakce, vzájemné působení jednotlivých částí systému. Toto působení může být v různých rovinách, např. mezi orgány, částmi osobnosti, příslušníky rodiny, národa, politických či církevních organizací nebo národy mezi sebou. Aktivita jednoho člena systému působí na všechny ostatní členy systému. Obrácení pozornosti na naše vztahy nám pomáhá vidět „život v životě“ a prohlubuje také vnímání úcty k němu.
Zakladatelem a autorem této metody byl Bert Hellinger. U nás ji vyučuje a praktikuje Bhagat J. Zeilhofer. V zahraničí patří mezi odborníky Daan van Kampenhout, Wilfried Nelles, Marianne Franke-Gricksch, Franze Ruppert.

Je poměrně obtížné tuto novou metodu vysvětlit tomu, kdo seminář konstelací nezažil, protože se pracuje především na základě osobního prožitku. Ale pokusíme se o to:

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Základní teoretická východiska

1. Všichni jsme členové nějakých systémů – celků (rodina, partnerský či přátelský vztah, kolektiv v práci. Pracuje se na základě poznání a pochopení, že na věci a konkrétní situace je nutné se dívat jako na celek a nikoliv je pojímat jako oddělené a individuální problémy vytržené z kontextu. Konstelace jsou pohled na celek.
2. Každý z nás vnímá subjektivně realitu vlastního života. Na základě sociálního konstruktivismu si vytváříme vnitřní obrazy, které nás pak buď pohánějí k cíli nebo brzdí, dávají sílu nebo oslabují. V konstelacích se pracuje s těmito obrazy; dáváme jim jiný prostor a možnost náhledu pro další vývoj. Když změníme obraz vlastní reality, reaguje také naše okolí jinak. Tím můžeme ovlivnit i věci, které leží mimo nás.
3. Zabýváme se rovnováhou mezi dáváním a braním ve vztazích. Každý z nás pochází z určitého rodinného systému, který má svůj přirozený řád. Ten není vidět, ale ovlivňuje všechny členy. Tyto skryté síly mnohdy sahají až do třetí, čtvrté generace a při práci v konstelacích mohou být vyneseny na povrch a uvolněny. S tím přichází vnitřní svoboda, ohromný pocit oproštění, kdy přestáváme nevědomě opakovat osudy svých předků a dostáváme možnost a sílu žít svůj vlastní život.
4. Na hluboké a nevědomé úrovni jsme všichni propleteni a vetkáni do své rodiny jako osudového společenství. Toto propojení se projevuje v našich vztazích k rodičům, sourozencům, prarodičům, strýcům i tetám. V rámci rodinných konstelací cítíme, jak milujeme, sloužíme své rodině, často se nevědomě snažíme svým životem vyrovnat vinu a trápení rodičů nebo příbuzných z předchozích generací. Někdy jsme dokonce ochotni převzít místo člena rodiny, který tragicky zahynul nebo zemřel v dětském věku. Díky tomu někdy lidé nežijí svůj vlastní život a cítí se odcizeni sami sobě. Součástí této práce je dát patřičnou úctu tomu, kdo byl z rodiny vyřazen či zapomenut, kdo zemřel mladý nebo kdo měl těžký osud. Je třeba uznat nevydařené vztahy a potraty. Často je potřeba podívat se na ztracenou či tajnou lásku, na pocit bolesti a smutku. Důležitými tématy jsou přijetí svých rodičů, odkrytí rodinných tajemství a vrácení viny tam, kam patří. Konstelace osvobozují budoucí generace od těchto břemen. Stojí-li naši předkové a rodiče za námi, posiluje nás to a dává svobodu jít vlastní cestou. Je-li však vztah s rodiči a jejich předky v nepořádku, stěžuje nám to realizaci našich možností.
5. Konstelace jsou ve spojení se z životem. Moderní přístup vědy k základům naší existence nás učí, že nic neexistuje nezávisle. Vše je se vším vzájemně propojené – od subatomárních částic přes molekuly, prvoky, rostliny až k člověku a složitým sociálním strukturám naší planety. Konstelace nám dávají možnost spojení a pocit sounáležitosti. Tím se dostáváme k sobě, ke své vnitřní podstatě.

Jak konstelace fungují

Na kognitivně-racionální úrovni pochopíme, co se v našem systému stalo či stále děje. Člověk získá vhled a nadhled skrze roli nezávislého pozorovatele. Tento odstup umožní vidět situaci shůry a vžít se do role zainteresovaných blízkých osob. Laicky řečeno; pochopíme, že se daný člověk ve své situaci ani jinak zachovat nemohl a de facto hrál jen svou příslušnou roli.

Na emocionálně-prožitkové rovině spatříme a akceptujeme skutečnost takovou, jaká je, objevíme v sobě sílu jít dál, pokračovat v započaté cestě bez iluzí, bez růžových, ale i zamlžujících brýlí.

Další možnost, kterou nám konstelace nabízí, je prožitek nové změny a pozitivní alternativy k dosavadnímu vnitřnímu obrazu reality. Tím, že pozorujeme změny v systému během jeho přeskupování, zažijeme poslední vidinu konstelace, tj. stav, kdy má konstelace největší jasnost, sílu a účinek, dáme průchod tomu, co je nové, nečekané a možné. Tato úroveň konstelací nám pomáhá překonávat problémy, harmonizuje a poskytuje sílu jednat jinak v obtížných situacích.

V konstelacích se stále setkáváme ještě s jinou, racionálně těžko vysvětlitelnou úrovní působení. Nejlépe se dá tento účinek přirovnat k tomu, co šamani a rituální léčitelé nazývají působením v paralelním světě. Často se stává, že účastníci konstelací hlásí, že provedená konstelace měla pozitivní účinek i na ty příslušníky systému, kteří nebyli vůbec přítomni a ani o konstelaci nevěděli. Toto působení konstelací není zatím akademickou vědou vysvětleno a uznáváno a může být důvodem skeptického pohledu na celou metodu.

Jak konstelace probíhají

Nejčastěji se pracuje ve skupině 5-10 osob v kruhu spoluúčastníků semináře. Klient nejprve krátce představí svoji “zakázku” –  definuje problém a vybere ze spoluúčastníků zástupce pro důležité členy svého systému.

Tyto zástupce postaví do prostoru podle svého vnitřního obrazu tak, jak to cítí. Důležité je, aby tento obraz systému vycházel z toho, jak klient svůj systém vnímá, důraz leží na tom, co je, nikoli jak by to mělo být.

Na základě vnímání rolí, prožití nadhledu a emoční abreakce klient získá náhled situace, vidí příčiny jednání blízkých osob a může reinterpretovat celou situaci a zažít nový stav celého systému.

Ten, kdo konstelace vede, pomůže provést klienta jeho situací, pochopit ji a uzdravit ji. Z konstelací odcházejí účastníci nadšení, s hlubokým vděkem za prožitek, zbavení tíživého břemene.

Autor: Jan Jícha, redakčně upraveno