Ruku v ruce s tradicemi aneb posvícení a hody

Ztracené tradice

Jako malá holka jsem milovala všechny tyhle tradiční záležitosti. Ale vyrůstala jsem ve městě v paneláku za socialismu. Moc se toho nekonalo a když, tak to mělo úplně jiný nádech než duchovní. Víc jsem se k tradicím dostala až díky účinkování ve folklorním souboru. Šněrovačka, bílý čepeček s křidélky, zástěrka na sukni se spodničkami. To bylo moje. Někdy jsem si připadala, že do současnosti vůbec nepatřím, že v téhle krojované době by mi bylo lépe. O posvícení jsme tančili na návsích viz foto vpravo a hráli k tomu lidové písničky, zatímco holky od sousedů se chystaly na diskotéku. 

S narozením dětí moje touha žít více tradičně, víc v souladu s přírodou, ještě vzrostla. Když jsem opustila korporátní svět, když jsme začali jíst jinak a když jsme odešli z města do přírody, přišlo to samo. Život v přírodě nám dal úplně jiný řád. Děti tradice milují, a tak jsme se k nim začali přirozeně vracet. S hrůzou jsem zjistila, jak o nich nic nevím. Kdy se co slaví a proč vlastně. A tak je postupně studujeme a bavíme se tím, jak to všechno dává smysl a je to přirozené.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Něco málo o posvícení

Pojďme si ve zkratce říct, co to bylo posvícení a jak probíhalo. Býval to jeden z nejoblíbenějších svátků. V době posvícení byl všeho dostatek. Zralého ovoce na povidla, máku do náplní, vajec, obilí i zvěře. Nadělaly se posvícenské koláče, upekla se sváteční husa, kachna nebo kuřata a hodovalo se. A to ne jeden den, ale hned několik. Někde od soboty do úterního rána, jinde od neděle do neděle. K posvícení patřilo mnoho tradičních pokrmů jako jahelná kaše s mandlemi a rozinkami, kaldoun, polévka s knedlíčky, knedlíky, region od regionu trochu jiné. Slavnostní klasika je naše vepřo-knedlo-zelo. Zelí totiž také bylo součástí posvícení. Dávalo se k masu, když došlo maso, jedlo se k chlebu. 

Na posvícení se lidé připravovali několik týdnů předem – čistil se dům i chlévy. A také se konaly zásnuby a svatby. O posvícení se scházela celá rodina. Rozdávaly se výslužky, koláče se posílaly známým na ochutnání. Dopoledne se chodilo do místního kostela, koneckonců posvícení původně oslavovalo zasvěcení toho místního, přes den probíhaly průvody s maskami, večer se chodilo k muzice.

Kdy se posvícení slaví

Různě. Vesnice ho většinou slavily první neděli po svátku, jehož jménem je zasvěcený místní kostel. Jinde se slavilo šest týdnů po pouti. Co se dnes už také moc neví je, že poutě byly v podstatě církevní nebo duchovní záležitostí, protože to byla pouť k patronu nebo do farního kostela. Jelikož ale hody bývaly v očích církve v osmnáctém století příliš okázalé, snažili se jejich představení dát oslavám trochu řád a sjednotit jejich průběh. Tehdy císař vyhlásil posvícení na třetí říjnovou neděli po svatém Havlu. Proto také můžete někde ještě vidět, že se slaví havelské hody nebo tzv. císařská. Lidé si ale stejně svoje tradice dlouho drželi po svém, a tak posvícení probíhá na různých místech v různou dobu. Od konce srpna až do začátku listopadu.

Celoroční půst

Co modernímu člověku uniká, je fakt, že lidé slavili a hodovali několik dní, ale pak následoval dlouhý půst. Bylo potřeba se sklizenými zásobami vydržet do dalšího roku, do další úrody. Byla životní nutnost se uskrovnit, přirozeně přišel prostý jídelníček, v listopadu pak adventní půst. Na Vánoce se opět krátce slavilo, ale až do únorového Masopustu byl jídelníček opět velmi prostý. Během Masopustu se oslavil příchod jara a do Velikonoc se lidé zase postili.
Region od regionu, náboženství od náboženství a v různých dobách jinak, ale v zásadě to bývala strava s omezením masa, které se nechávalo na svátky, v bohatších rodinách na neděle, šetřilo se s vejci, máslem, mlékem, sladkostmi. Jídelníček sestával zejména z obilných jídel, luštěnin a sezónního ovoce a zeleniny. Ačkoliv se na svátky slavilo a hodovalo, dalo by se říct, že větší část roku se lidé přirozeně postili. Mělo to duchovní i zdravotní význam, ale hlavně – dělo se to zcela přirozeně, protože jinak by nebylo co jíst. Nikdo o tom nemusel psát knihy, pořádat přednášky nebo zakládat web.

Co vy a posvícení?

A jak je to u vás? Probíhá ve vašem regionu posvícení? Sházíte se jako rodina na podzim k oslavě úrody? Pečete svatomartinskou husu nebo posvícenské koláče? Vnímáte posvícenská jídla, např. vepřo-knedlo-zelo, jako sváteční nebo je míváte často v průběhu roku?

Příští týden začínáme

Sice u nás v současnosti už běžně neprobíhají několikadenní hody jako dříve, ale jídelníček se lidem díky letním dovoleným, setkávání s přáteli a večerním grilovačkám vždycky tak nějak rozvolní. Začneme si užívat víc než je zdrávo, rozjíme se a následky na sebe nenechají dlouho čekat. Podzimní migrény, deprese, kašle a nachlazení,… Kdo četl podzimní seriál, ten ví, co a proč.

No a my na Jíme Jinak pěkně v duchu tradic startujeme příští týden podzimní program. Tam si dáme jídelníček do pořádku, vyčistíme si tělo a naladíme se na blížící se Advent. Zdá se vám, že předbíháme? Kdepak, jdeme ruku v ruce s tradicemi :-)