Sedíme na zemi, nemáme televizi a Vánoce slavíme po svém

Žijeme v kuchyni

Děti nemají v pokojíčku pracovní stůl a židli. Všichni sedíme tolik (obecně my lidé), jako kdybychom se v sedě už narodili, tak jsme se rozhodli to zrušit. Chtějí-li být děti samy, pracují na zemi nebo na posteli, ale obvykle žijeme všichni pořád v kuchyni (propojené s obývákem). Sedíme na zemi na futonech (na turka a v jiných příjemných pozicích), máme malé nízké stolky, (vysokým jsme uřezali nohy) a sedíme u nich do čtverce. Když někdo některý potřebuje jinde, prostě si ho odnese.

Taneční sál, jídelna, ložnice a tělocvična v jednom

Na fotce vidíte 4 dřevěné stolky z IKEA, které mají uříznuté nožky. Obsah dekoračního podnosu měníme podle období. Futon je matrace na sedačku (stejný obchod). Vpravo kouká postel, s manželem momentálně spíme v obýváku, vyhovuje nám to a vznikl pokoj pro návštěvy, které už nemusí spát v obýváku. Soukromí máme zajištěno přenosným dřevěným paravánem. Hlavně už máme tak velké děti, že už začínají chodit spát později, než my. Už jsme se párkrát stěhovali – i o tom napíši jedno téma – domov jsou lidé, nelpíme na budově – no a takový nábytek to velmi ulehčuje.
A navíc, když tu chceme mít taneční sál, jde to raz dva. Pravidelně zde cvičíme s kamarády jógu v 6 lidech, manžel je cvičitel jógy a všichni se tím odreagujeme od svých povolání. Výtěžek z jógy společně pošleme na nějakou pomoc, pokaždé někdo vybere na co to půjde. To jsou radosti! 

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Děláme si kino, čteme a posloucháme hudbu

Nemáme sedačku (jen velký futon na povalování a pro přespání návštěv) ani televizi, na kterou bychom se z ní koukali. Kdysi jsme měli televizi a zapínali ji na kouzelnou školku a studio kamarád. A pouštěli jsme si na DVD, co jsme chtěli a kdy jsme chtěli. Už jsme několik let bez televize a nechápeme, kdy a kde jsme na ni brali čas.
Teprve, když jsme se obojího zbavili, došlo nám, jak moc určuje sedačka před  televizí prostor, charakter místnosti i činnost.
Čteme si dostatečně knížky. Říká se, že děti nečtou, ale když malým dětem čtete denně večer pohádky, přejde to postupně automaticky do jejich vlastní četby. Nebo i vlastní tvorby, do vlastního psaní knížky. Prostě jsme dětem četli a zpívali, dokud si nezačali číst před spaním  samy, protože jim to uspořádá a uklidní myšlenky po celém dni. Naučit děti číst si před spaním je stejné, jako je naučit jíst příborem, tak dlouho je krmíte a vedete, až se naučí jíst příborem samy.
Také kupujeme CD s muzikou a audio-knihami, děláme si doma kino (filmy si pouštíme na plátně) a rozhodně nám nic nechybí. Jsme pány svého volného času, svých myšlenek i přání, nikdo nám neříká, co máme chtít, čeho se máme bát.
Zajímavé bylo, že v roce, kdy jsme definitivně zrušili televizi, nevěděly děti vůbec, oč si napsat Ježíškovi. I přes to málo, co jsme sledovali, k nim před vánocemi pronikala reklama a chtěly (dřív) to, co viděly v TV, ale od té doby už ne. Chtějí, co opravdu chtějí, co si pro sebe opravdu přejí.

Sezení na židli je pasivní, sezení na zemi je aktivní

To sezení na zemi má ještě jednu vééélkou výhodu. Děti prosedí neskutečných hodin ve škole. Znáte to, jak sebou u stolu doma šijí? Máte rostoucí židli a na ní máte čočku (balanční polštářek), máte i rostoucí stůl a sedí se na balóně (třeba u psacího stolu), ale stejně, ta energie musí ven, prostě sebou u stolu šijí a furt mění pozici. Já z toho rostla.
To sezení na zemi je z počátku takové trápení, že sebou šijete všichni, takže to také u každého tolerujete. Máme míče (nejen na sezení u PC), máme i jeden vysoký stůl na stání u PC, to je také super, při stání strávíte čas u PC velmi efektivně, jen ten nezbytně nutný – udělat práci a jít. No a dnes už, když chci něco sepisovat déle, beru si notebook na nízký stůl a sedím na zemi.
Z počátku každého něco bolí, ať kolena nebo nárty a kotníky. Nebo zjistíte, že „na turka“ máte kolena pod bradou a nebo padáte dozadu. Vše ale postupně povolí a musíte i zapojit pánevní dno a stehna, jinak to prostě nefunguje. Nemůžete se zhroutit jako do opěradla židle, ten sed je spousta práce. A sezení na židli začne být čím dál protivnější, protože vám začne docházet, jak to vyřazuje z aktivity svalové skupiny, které jsou při sezení na zemi přirozeně aktivní. Sezení na židli je velmi pasivní, sezení na zemi je aktivní.
Výhody sezení na zemi dokresluje čerstvá historka i s fotkou. Po obědě se holky svalily a řekly: “Stejně je tohle na tom sezení na zemi to nejlepší!” Jak vidíte na fotce, válí se tam i učení – není na to potřeba klid a vlastní pokoj. Všichni jsou odmalička při učení spolu, víc se toho naučí, poradí si.

Zrušení televize přineslo vědomé a společné zážitky

Zrušení TV neznamenalo, že jsme chudáci a na nic se nedíváme, ale že si musíme vyndat velký monitor a DVD přehrávač nebo dokonce plátno, když se chceme na něco podívat. A čas strávený před tím (plátnem či monitorem) je společný zážitek. Ale zase je to práce, vědomě si to „kino“ a zážitek nachystáme, vybíráme si filmy, které si koupíme, které si pustíme, mnohem častěji saháme po starých filmech, protože prostě máme období muzikálů, nebo westernů, nebo českých filmů určitého zaměření.
Díváme se na to všechno všichni, protože pak si o tom můžeme povídat, máme doma hlášky z oblíbených filmů mezi sebou, je to krásný a obohacující proces. Nečekáme, co nám někdo nabídne (TV kanál). Když se nám něco líbí, pídíme se po tom -proč? Je to režií nebo scénářem? Nebo herci? Hledáme další příbuznou tvorbu, pátráme po událostech, které jsou v tom zmíněny, u nejoblíbenějších filmů jsme i navštívili místa, v nichž se odehrávají. K filmům přistupujeme jako ke knihám, vybíráme si. Většinou i knihy čteme ne všichni, ale 2-3 z nás čtou totéž, právě proto, že si o tom chceme popovídat.

Vánoce slavíme v klidu a pomalu

Ježíšek nám nosí dárky až 25.ráno, jako v Americe. 24.12. si dáváme pozornosti mezi sebou, které si hned užijeme (aroma lampa, CD s hezkou muzikou atp.). Tím je ten den mnohem hezčí, klidnější a nikdo nepokukuje pod stromek, nikdo nespěchá s večeří. A pak začnete ráno stále ještě v pyžamu s dárky a zjistíte, že tím strávíte celý den, v klidu, pomalu, v pyžamu, bez velkého vaření (po štědrovečerní večeři). Prostě jsme se tak jednou všichni dohodli, že to zkusíme a zalíbilo se nám to. Ježíšek k nám od té doby chodí 25.ráno. A až to budeme chtít změnit, tak mu to zase dáme vědět.

Každý chvilku tahá pilku

Vám je to jasné, protože jste na těchto webovkách a každý svou měrou jíte jinak a myslíte jinak, ale musím to i napsat. Takto to je, protože mám skvělého manžela (četl si to a tuto větu chtěl vymazat, ale píšu to já :-). Tohle všechno by nebylo možné, pokud bychom se s manželem názorově neshodli. Každý chvilku tahá pilku, to je naprosto přesné. Nejen umět táhnout, ale také umět netáhnout, aby mohl táhnout ten druhý a netlačit, abychom mu to nekomplikovali. Zde na webu je také jeden článek (Nebojujte, ženy) o tom, že manželství – partnerství není boj, je to spolupráce. Je třeba nedělat vlny, když je dělá ten druhý. V partnerství, není vítězů ani poražených, jsme na jedné lodi a v rodičovství je to ještě důležitější. Kdysi syn ještě malý řekl: “Táta je nejlepší máma a máma je nejlepší táta.” Kdysi dcera, ještě malá, řekla: “Vy nejste máma a táta, vy jste dva rodiče.”

Taky to u nás není dokonalé

Než tento článek vyšel, holky ho připomínkovaly. A ta mladší povídá s pohrdáním: “Začínám si připadat jako spořádaná americká rodina.” Tak jsem jí řekla, že napříště vyfotím jejich (dívčí) pokoj (a skříně), abyste ztratili iluze a růžové brýle. Ještě štěstí (pro nás s manželem), že mají plné dveře a ty můžou být celých 24 hod zavřené, to doopravdy. Nic není dokonalé. A taky můžu vyfotit svůj pracovní stůl. Když hledám mobil, musím se často vytočit (vyvolat) z jiného telefonu.

PS: Úklid dětského pokoje. Jak je to s těmi zavřenými dveřmi? Hodně jsem po holkách vyjížděla kvůli nepořádku v pokoji. Opravdu jako na obrázku “Nerušit, dospívám”. Ostatním to nevadilo. Tak holky řešily, proč mi vadí jejich binec a synův ne? Protože má zavřené dveře a já to nevidím. Ale s holkama bydlí naše kočka a kvůli ní zůstávalo trvale pootevřeno. Tak jsme koupili nejlacinější plné dveře a vyřezali otvor a do něj osadili vchod pro kočku. A dveře jsou trvale zavřené a já nevyžaduji po dcerách, aby si v pokoji uklízely, je to jejich věc, jejich království.