Shozených 11,5 kg jako začátek mého nového příběhu (Petra, 49 let)

Proč tloustnu, když skoro nejím?

Předminulý rok jsem začala poprvé v životě doopravdy řešit stravu, jelikož jsem si vždy myslela (domněnky), že nic řešit nemusím, protože jím zdravě (mléko z mlékárny, maso od uzenáře, občas lehčí dort, ale ne nějak často). Když nevyhledávám fastfoody a McDonaldy, to samo o sobě je přeci dosti pádný důkaz toho, že jím zdravě. Protože nám vždy říkali jezte sýry, mléko, jogurty jsou zdravé. Letos na jaře jsem se naučila dělat svůj první kváskový chléb. Luštěniny jsem dělávala jednou do měsíce pravidelně. Ale té kávy, co jsem do sebe lila? Protože mne zasytila a nemusela jsem dlouho jíst.

Tak když skoro nejím, proč tedy tloustnu a po čem? Jedla jsem maso, většinou smažené se zeleninou, mléko, ranní kaše, jogurty, popíjela jsem kávu, a nic než kávu. Bez kávy nežiju. Ráda jsem si občas zašla do kavárny na kávu a dortík a tak podobně.

Sada na podzimní detox
Stáhni si ZDARMA

Vysoký tlak mě přiměl ke změně

Předminulý rok mi můj obvodní lékař na preventivní prohlídce změřil jen tak orientačně tlak a zjistil, že je vysoký. Řekl mi, že musím okamžitě, (včera už bylo pozdě), něco honem udělat s tou svou váhou. A tak mi dal nějaký čas na zhubnutí. “Příště, když dorazíte a budete to mít stejně vysoké, už vás pošlu na to kolečko: Kardio, Holter atd.” Ale dal mi ČAS, povšimněte si kvality tohoto lékaře! Je to asi tím, že je starší a zkušený člověk. Vždy ke všemu přistupoval trochu jinak než většina lékařů, tak mi dal naději a čas něco s tím udělat.
Já jsem takový ten člověk, který, než aby jedl léky, tak udělá všechno proto, aby se tomu vyhnul.

Také mi poradil, co jemu pomohlo, když shazoval kila dolů. Dal mi pár dobrých tipů. Ale prakticky, zpětně to dnes vidím tak, že to byl vlastně popis stránek Jíme Jinak. Možná mluvil o makrobiotice, možná ani Jíme Jinak neznal? V té době to pro mne všechno byla stejně španělská vesnice, nevyznala jsem se ve výživových směrech. Ale měla jsem ten zlomek času jako dar od něj. Tak jsem nasadila všechny svoje páky a hledala na internetu, nakupovala ve zdravém obchůdku a snažila se o cosi, co ještě nemělo jasné kontury Jíme Jinak, ale už se to pozvolna rýsovalo. Někdo z mých facebookových přátel měl sdílený nějaký odkaz z Jíme Jinak. Tak jsem se k tomu dostala. Protože nemáme 10 let televizi, tak nemám šanci vidět jakýkoli rozhovor s kýmkoli, natož s Evou Cikrytovou. Ale i když ty rozhovory nesleduji z TV, dají se dohledat zpětně. Totiž všimla jsem si, že na zemi funguje nepsaný zákon, že všechny informace, které má člověk mít, se k němu dostanou a přesně v ten čas, až když bude připravený se tomu věnovat.

Začala jsem vynechávat kávu

Dokud se mi tlak nezvýšil, neřešila jsem svou velkou spotřebu kávy (5 – 7 x denně). Začala jsem jí pozvolna ze svého denního programu vynechávat a přecházet na nejprve bezkofeinovou, potom Karo a Meltu. Nejprve mi nechutnala vůbec, potom jsem si na ní zvykla, pomalu. Vařila jsem si Karo do menších hrníčků, než jsem byla zvyklá. A vyvolávalo to ve mně dojem, že jsem na návštěvě a popíjím jen svátečně. A nahrazovala jsem mezičas vodou. Občas jsem sklouzla, ale nijak jsem se kvůli tomu na sebe nezlobila. Potřebuji pocitově mít něco jako kávu. A čaj mi to tak úplně nenahradí. Takže zkrátka a dobře, jsem už dva roky bez kofeinu a Karo mi připadá, aspoň pro mne, ta nejlepší adekvátní náhrada, nahradila jsem postupně mléko živočišné za rostlinné. Vajíčka mi nikdy nechyběla. Maso si občas (1 za týden) trochu dám, ale dávám přednost rybímu. Dříve jsem smažila nějaké maso každý den a přistihla jsem se, že se mi z toho mírně zvedal žaludek. A prosila jsem rodinu, ať ho tak často nechtějí. Jak bych raději ocenila něco lehčího, ale uměla jsem dělat jenom šopský salát. To bylo veškeré mé salátové umění.

Dnes už je to u nás jinak, každý něco navaříme a vzájemně si zasdílíme. Protože přišli na to, že existuje cizrnový dip, mungo kaše, shoyu omáčka a v rostlině variantě je to všechno mnohem lehčí. Chtějí ochutnávat zapečené krusty na tofu, saláty a všimli si brzy, že jim to jejich obyčejné jídlo pozvedá do vyšších kulinářských levelů.

Zbavila jsem se jedenáctikilového rance

Nejprve jsem narazila na kalorické tabulky, ty jsem dodržovala od srpna minulého roku do února tohoto roku a zhubla jsem na nich 7 kg, potom jsem narazila někdy v dubnu na stránky Jíme Jinak, zkoušela jsem podle nich dělat nějaké recepty, ty co byly zdarma. Potom jsem si koupila roční předplatné v Klubu Jíme Jinak a nakonec jsem se přihlásila do kurzu Hubneme do plavek. Tam se mi podařilo zhubnout zatím 4,5 kg. Celkem se mi podařilo shodit za celou dobu, co se na to soustředím a zapisuji si to, 11,5 kg. Určitě se cítím lépe, ale jelikož shazuji ze 104 kg, není zatím znát moc váhový úbytek. Ani moje rodina mi nevěří, že jsem něco shodila. Dcera akorát tvrdí, že jsem se trochu scvrkla. Nedávno jsem si vzala do batohu 11,5 kg. Toto jsem ještě minulý rok nosila na sobě a bylo to pěkně zbytečné závaží. Jen tak pro názornou ukázku. Občas někomu ze svých známých řeknu, že se mi podařilo shodit – 11,5 kg a hned na mne nevěřícně vyvalí oči a zeptají se: “A kde?” Zřejmě to vidět není, ale pocitově pro mne je to velká změna. Nějak se začít musí. Začíná se vždy prvním krokem. Hlavně, že to vím já a teď vy. To stačí, i tak je to hromada lidu.

Chci vědět, jak ten příběh bude pokračovat

Do nedávna jsem si ani neuměla představit, že bych vůbec kdy, něco shodila, ke všemu v mém věku (49 let). Nikdy jsem nic neshodila, takže mi to přišlo marné se snažit. Umím ale zato perfektně nabírat:-). A mě se po zkušenostech s Jíme Jinak najednou poprvé v životě podařilo sundat hned takový velký ranec. Myslím, že jsem na sebe hrdá, ale tím to nekončí. Ono se to občas rádo zastavuje a stagnuje. Protože se tělo vyrovnává a balancuje a potřebuje trochu času, co jsem tak pochopila i ze zkušenosti jiných lidí. Když to teď člověk zabalí, tak se nikdy nedozví, jak by ten příběh byl dál. A to já zrovna chci vědět, jak to bude dál, stejně tak, jako jsem četla příběh Katky, která shodila 31 kg. První žena, která shodila větší inspirativní kila. Pro ty z nás, co jsou obézní, to zní jako balzám, že to existuje, celých 31 kg (týýý jooo, to bych také brala). Nebo příběh Evy, který mne fakt dostal. Snoubí se tady totiž více faktorů: hubnutí a zdraví. Jedno bez druhého nefunguje, aby se nastartovalo hubnutí, musí se něco podít se zdravím.

Už nehodlám testovat, co moje tělo vydrží

Mám štěstí, že mám zřejmě tuhý kořínek, ale toto už svému tělu fakt dělat nechci, že ho budu testovat, kolik vydrží. Teď, když jsem si to konečně uvědomila a pochopila to. Takovou zátěž si moje tělo nezaslouží. Potřebuji mu to všechno vynahradit, jak léta strádalo. Dělala jsem v té době to nejlepší, co jsem v dané chvíli dělat mohla, takže si to nevyčítám. Nejlépe se tělu odvděčím tím, že mu dám kompletní talíř. Navracím se k sobě, pořádně koušu a jím pomalu. Takto jsem to měla jako dítě, jedla jsem v klidu, pomalu. Na mateřské jsem pořád pospíchala, a tak jsem si zvykla to vše do sebe házet. (jenže to přešlo do návyku). Stejně tak, jako to bylo s tou kávou, tak se přeučím i jíst pomalu (a opět je to jen návyk a ten jde změnit). Mně stačí ukázat směr a ostatní už si pomalu pořeším sama. Děkuji všem ze stránek Jíme Jinak, že naznačují směr kudy. Lidé potřebují jen trochu popostrčit, vidět příklady, kdy to šlo, jak to funguje a to bohatě stačí. A nejvíce táhnou příběhy, proto jsem to všechno sepsala. Pokud zase něco shodím, dám vědět do dalšího příběhu.

Děkuji všem těm, kdo byli přede mnou a vyšlápli nám cestu. V době, kdy všichni říkali, že to nejde, aniž by s tím měli dopředu jakoukoli zkušenost.

Petra