Srí Lanka kari

Děti často vycítí a reagují na energii vloženou do vaření a servírování, pozor na to – někdy s láskou např. 1x týdně něco ne úplně zdravého je lepší než s upjatostí, strachem v očích a tzv. “v nervech” navařené vše “top zdravě” a se zákazy vystrašené dítě naprogramované např. větou “když tohle sníš, zkazí se ti všechny zuby” apod. (navíc později i zakázané ovoce nejlíp chutná a děti pravděpodobně někdy zatouží ochutnat, co jedí ostatní, pokud jim to nebude přímo smrdět). Pokud vaříme opravdu správně, pak jen cca 30% tvoří původní energie surovin, a těch 70% naše energie do jídla vložená :) Oční vada je většinou v překladu “nechci to vidět”, předávaná v ženské linii – nejspíš se čekalo, až to konečně některá žena z rodu “bude chtít vidět a uvidí” :) U nás je to tak, že doma ode mě dostanou děti vždy “to nejlepší” a pokud 1x za týden přijela návštěva a dovezla “něco šustivého” s dobrým úmyslem, děti to zpravidla ani nechtěly a onu návštěvu jsem pak instruovala, aby příště obdarovali děti raději nějakým ovocem, že je to i vyjde levněji :) na delší návštěvy jsme si vždy vozili své jídlo a časem se nám přizpůsobili s vařením – začátky nebývají lehké, také jsme byli za podivíny, ale nakonec to i ty návštěvy přijmou, pokud o nás stojí :) Se školkou a školou zatím zkušenosti nemám, zaím poctivě odkládám, asi je třeba větší počet “chodících” rodičů žádajících změnu a pak se něco změní i tam, takže děkuji všem rodičům, kteří jsou aktivní i když už mají děti ve školce či škole :) Děkuji za Váš příběh, zajímalo by mě, jak to máte nyní, když už jsou děti starší, jestli prošla nějaká puberta a vzdor i ve stravování, zda se inspirovalo i okolí…

Prada dobrá, ale můj srdcový film jsou Medisonské mosty – to mi bylo tak málo, když jsem ho viděla! A tolik jsem se bála, abych nemusela dělat někdy v životě podobné rozhodnutí! 😂😂😂 Naštěstí to můj první muž vyřešil za mě – to dilema měl on 😉
Už nekoroptvičkující Eva

Rádo se děje, Soni, tak ať chutná 😍