Stěhování – dobuďte Vídeň

Žijeme tam, kde je to výhodné

Možná je to proto, že jsme krevní skupina B (pastevci), možná proto, že nás baví aktuální bydlení vždy předělat a zrekonstruovat a znovu odzkoušet a jít zase jinam, anebo proto, že žijeme tam, kde je to pro všechny členy rodiny zrovna nejvýhodnější. Také to pomáhá pamatovat si, kdy se co stalo. Kdysi jsem si pamatovala podle toho, které to bylo těhotenství a teď už spíš říkám, to jsme bydleli tam a tam…

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Když byly naše děti velmi malými dětmi, bydleli jsme v satelitu v domku se zahradou, což bylo skvělé (moc jsme si to tak přáli a tak jsme si to splnili). Když jsou všichni školáci, již dvakrát jsme se stěhovali blíž ke školám, teď už jsou všichni v jednom areálu, takže bydlíme v bytě 10 min pěšky od školy. A opět to vše vyhovuje nám všem. A jak mládež začíná maturovat, už si s manželem v hlavě tvoříme místo, kam se přesuneme příště.

Dokonce žijeme ekologičtěji, než v satelitu, protože nám stačí 1 auto a používáme ho tak 1x týdně. A moci chodit do školy a ze školy pěšky, to je radost, říkají naše velké děti. S manželem jsme si šli s nadšením koupit roční legitku na MHD a všem jsme se s ní chlubili (po letech strávených v autě pracovně nebo rodinným taxikařením).

Neukládáme “naněkdy” a “cokdyby”

Stěhování má navíc výhody, že nehromadíme žádné zbytečnosti. Příští domácnost už bude asi menší, než ta dnešní (zase už budeme jen my dva), tak opravdu zvažuji každý další hrnec nebo hrníček, jestli to budeme ještě opravdu potřebovat a jiným starým věcem se snažím dát nové využití. Úklid, který se na JJ děje v rámci podzimní či jarní očisty jsem zvyklá dělat 2x ročně na jaře a v září, protože právě již recyklujeme a posíláme dál (menším dětem) věci, které nepoužíváme, nic dlouhodobě neukládáme „naněkdy a cokdyby“.
Jako pevný bod však jsou u nás postele dětí, to je jejich ráj, mají je rádi a jdou (stěhují se) s námi. Dokonce všichni prohlašují, že postele si vezmou do svého prvního samostatného bydlení. Neočekávají, že budeme mít doma „jejich pokoje“ napořád.

Domov je tam, kde je rodina

Nám změna nevadí, možná ji dokonce potřebujeme. Víme, že v cizině jsou lidé zvyklí bydlet v nájemních bytech a domech podle potřeb a velikosti rodiny a konkrétně pro nás je to dobrá volba. Pro nás je domov tam, kde je rodina (nás 5), nezapouštíme kořeny, radujeme se z toho, co je právě kolem nás, protože víme, že to je dočasné. Každodenní život je pro nás nejdůležitější, důležitější než společná dovolená nebo kariéra, proto se stěhujeme, abychom netrávili čas v autě či dopravě, každý zvlášť a sám, takto jsme rychle a hodně spolu. Přestěhovaní jsme cobydup, když je potřeba. Je to takový závan něčeho nového, ještě si pleteme vypínače, zapomínám, do které skříně jsem co uložila, je to skvělý trénink flexibility i v myšlení. I když jsme bydleli na jednom místě, měla jsem vždy potřebu „stěhovat“ a měnit pokoje a pravidelně jsem to dělala. Tento pohyb k našemu životu prostě patří. Návrat z domku v satelitu do bytu ve městě byl mezi našimi přesuny pro většinu přihlížejících asi nejméně pochopitelný. Už nám to přestávalo vyhovovat a přestávali jsme být šťastní a radostní. Manžel už hledal byt na internetu pár týdnů. Najednou mi poslal odkaz s ideálním bytem a otázkou, co já na to? Odepsala jsem mu: „Dobyj Vídeň!“
Zrovna jsme četli oba dva knížku Drž mě pevně, miluj mě zlehka od Roberta Fulghuma a ten psal pár řádků o rozhodnutích se pro něco a vzpomněl při tom na Napoleona, který říkal: Neříkejte, dobyji Vídeň, ale Dobyjte Vídeň! Bylo únor, čas pro nová rozhodnutí (jaro). A my jsme dobyli Vídeň. O jarních prázdninách jsme se přestěhovali. A za rok jsme se stěhovali znovu (v květnu), ujasnilo se, na které školy chtějí děti chodit, a tak jsme se přesunuli o pár kilometrů a 40 min MHD blíž ke škole. Abych našla tentokrát já ideální byt, musela jsem si zlomit nohu, abych musela sedět doma a surfovat po internetu a pochopit, že fakt bydlíme daleko a potřebujeme, aby i nejmladší dítě chodilo samo bezpečně do školy a na kroužky, když to vyžaduje situace (nebo zlomená noha).

P.S. Dobuďte Vídeň! (Tu svou!)