Strach z nedostatku a jiné noční můry

Máte problém? A můžu ho vidět?

Určitě to znáte. Probudíte se uprostřed noci, vytřeštíte oči do tmy, srdce se vám rozbuší a říkáte si: „Už je to tady zase!“ A v hlavě se vám začne odvíjet stejný scénář, jako včera, předevčírem a ještě mnoho nocí před tím, bez známky jakéhokoliv posunu. Jste lapeni svým problémem a ráno vstáváte z postele s pocitem, že vás někdo přetáhl klackem po hlavě. A bude to tak i dnes a zítra, bude to tak, dokud si sami se sebou nesednete a nepoložíte si otázku: „Co se mi to teď děje? Pojď Maruško (Honzíku), řekni mi to, co to je, co ti nedá pokoje? A buď upřímný, protože pokud nebudeš, budeš lhát zase jen a pouze sobě. A to ničemu a nikomu nepomůže.“
Vezměte si list papíru, čím větší, tím lepší a tužku a začněte psát. Doprostřed toho papíru napište, co vás trápí, své aktuální téma, které vám bere klid.
Vlevo začněte psát svá přesvědčení, která vám vaše ego nabízí, a kterým jste ve spojitosti s tímto svým problémem uvěřili. Moc nepřemýšlejte, jak vám to přijde na mysl, tak pište. Až budete hotovi, přečtěte si to po sobě, hezky pomalu, bod po bodu a ptejte se, zda je to skutečně pravda.
Vpravo pak napište, jaká je skutečnost, to, co se opravdu v reálném čase ve vašem životě v této souvislosti děje, případně ještě další skutečnosti, které pomohou vaše stávající nahlížení rozbít.
Garantuji vám, že až skončíte, výrazně se vám uleví, protože pravděpodobně zjistíte, že minimálně polovina vašich tvrzení z levého sloupečku je nepravdivá. Možná také dojdete k uvědomění, že máte ještě mnoho možností, které jste zatím nevyzkoušeli, a které by mohly přispět k vašemu pocitu důvěry v sebe sama a v to, že téměř vše má více, než jedno řešení.

Nemám dost! Já nejsem dost…

A tak jsem dnes ráno vstala, vzala kus papíru a začala psát. Můj papír se jmenuje „NEMÁM DOST!“ – mapa mého domnělého nedostatku. Už dlouho pozoruji, jak neustále šířím atmosféru nedostatku, zaměřuji se na něj a tím si ho samozřejmě přivolávám. A bohužel už nejen ve své hlavě, ale i prostřednictvím čarovných vět, určených hlavně mým dětem. Noo, moc pěkné, kdepak jsem to asi viděla? A proč jsem teď v této situaci, s tímto svým krásným, nepořešeným tématem? Správně, u své maminky! To jen můj pradávný dětský příběh se mi přišel znovu ukázat. Protože u nás doma nebylo nikdy dost. Žili jsme od výplaty k výplatě, půjčka ze všech možných stran byla naše největší kámoška a NEMÁME viselo ve vzduchu od rána do večera, od pondělí do neděle, od jara do podzimu. Proč tomu tak bylo, není v tuto chvíli zas až tak podstatné. A tohle chceš pro své děti? No to tedy nechceš! Pojď to přetrhnout, hned, teď! Píšu doprostřed papíru NEMÁM DOST. A už to tam zleva sypu:

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

• Utrácím velké částky
• Aktuálně skoro nic nevydělávám
• Měla bych šetřit
• Peníze mi brzy dojdou
• Už nikdy nevydělám pořádné peníze
• Nebudu mít práci
• Peníze, co teď mám, jsou moje poslední, jiné nebudou
• O všechno přijdu s brzkým nástupem nového řádu (už se to děje, banky už krachují)

Uf, hustý!

Tak, a teď se pojď podívat, milá Gábinko, jak je to doopravdy. Doprava píšu:

• Mám nejvíc peněz, co jsem kdy měla (loni jsme prodali dům, mám miliony)
• Mám správce investičního portfolia, kterému věřím (skutečně je to tak, pracuje s mými penězi bravurně a proplouvá touto turbulentní dobou zatím na jedničku s hvězdičkou)
• Peníze mi v investicích velmi dobře fungují (na rozdíl od mnoha mých přátel, kteří si svého správce nevybrali dobře)
• Můžu zase kdykoliv nastoupit do práce (ačkoliv je mi 50, nabídky pořád jsou, na úrovni mého posledního zaměstnání, nadprůměrně ohodnocené)
• Můžu udělat nějakou změnu v životě, vedoucí k úspoře současných vysokých nákladů (mohu pustit drahé nájemní bydlení a konečně se odstěhovat na svůj milovaný Balkán, například, a první kroky už se vlastně dějí, nebo mimo Prahu, to by se mi také líbilo)
• Mám nejlepší podmínky, co jsem kdy měla (mám, můžu, co chci, posílena o předchozí lekce posledních dvou let)
• Mám několik schopností, které pomáhají druhým lidem, mohu je finančně ohodnotit
• Vždy, když hrozil v mém životě průšvih, stalo se něco, co to na poslední chvíli zvrátilo = je o mě vždy postaráno

A jak to po sobě čtu, najednou to tam vidím… „NEJSEM DOST!“. Já nejsem dost a nijak to nesouvisí s tím, kolik mám zrovna na účtu peněz. Lhala bych, kdybych říkala, že jsem to tak trochu netušila. Ono totiž každé pochybování, všechny naše strachy – a je jedno, čeho se týkají – vedou k témuž, jednomu jedinému, a to k našemu vědomí sebe sama čili sebevědomí. Pokud bych totiž měla toto dostatečně pořešené, věřila sama sobě, svým schopnostem, věděla bych, že nejde nemít, protože je všude všeho dost pro všechny a já si pro to mohu kdykoliv sáhnout, třeba prostřednictvím svých darů. Ale to jsme trochu odbočili a je to moc hezký námět na další povídání.

Udělej první krok, ten nejtěžší

Říká se, že nejtěžší je udělat první krok. Každý další už je snazší a snazší, jak postupně získáváme sebedůvěru prostřednictvím malých dílčích úspěchů, které se prostě musí dostavit, pokud to myslíme vážně. Řešíte aktuálně nějaký problém? Pak ho nenechávejte jen ve své hlavě, ale otiskněte ho na papír, už to je polovina úspěchu, protože v okamžiku, kdy budete po sobě své myšlenky moci číst, ledacos pochopíte a uvidíte i z jiného úhlu pohledu. Lze to aplikovat na jakoukoliv životní situaci – vztahy, práci, studium.

Tak co, zkusíte to?

Budu moc ráda, pokud se se mnou a s ostatními podělíte o svou zkušenost. Krásné jarní dny a klidné noci!