Svátek hojnosti – jak se slaví a jak může vypadat naše vnitřní sklizeň

Cítíte tu změnu?

Tak už je to tady. Také jste si toho všimli? Ta vůně….! Ta specifická barva zapadajícího slunce, která je tak jiná od té, kterou vídáme, když se s námi loučí poslední paprsky dne během června. Prostě se sem vkrádá….Kdo? Podzim. Ano! Že se sotva stačil rozjet srpen? To máte pravdu. Pár horkých upocených dní ještě bude. Ještě se jistojistě vykoupeme v rybníce. Posedíme s přáteli a rodinou na zahradě při tropické noci. Ano ano, to ještě vše zažijeme.

Jenže vím to já, víte to vy. Ráno, když otevřete okno, a díváte se do krajiny, když nasajete první tóny čerstvé vůně, je to tam. Zlaté obilí. Zlaté, obživy plné obilné klasy. A taková zvláštní syrovost. Já cítím i přes všechno to teplo vůni hlíny. Uznávám, že letos to vnímám velmi brzy, ale lidová moudrost nám dá za pravdu. Už jsme se v minulém článku o letním slunovratu dozvěděli, jak to je s tím létem a že i když se těšíme na dovolené u moře a pojídání třešní, tak příroda má svoje plány už zase trochu jiné.

💡TIP: Sada na letní hubnutí - stáhni si hned teď ZDARMA.

Léto je skutečně na svém absolutním vrcholu právě teď. Velkou většinu toho, co nám příroda chtěla darovat v létě, už nám dala. Jak už také víme, od doby letního slunovratu se pomaličku přibližujeme k té temnější části roku. 

Co znamenají všechny ty názvy v úvodu?

Lughnasadh (k vidění ve více variantách zápisu, také jako Lughnasad, Lúnastal či Lúnasa)

Svátek sahající do dob předkřesťanských. Jeden z 8 svátků Kola roku. O původu, správném zápisu a prvním výskytu tohoto slova se na sociálních sítích vedou ostré debaty, ale jedno je jisté – nikdo z nás u toho tenkrát nebyl a debaty o tom, zda je v názvu „h“ navíc, mi připadají bezpředmětné. Podstatné je, co nám tento svátek nese. Jakou energii. Jaké rozpoložení. Můžete si to zkontrolovat sami na sobě. Cítíte se stejně jako v červnu? Plni sil, v rozpuku, s nekonečnými plány? Nebo přišla první únava, první myšlenka na podzim a na to, co je potřeba sklidit? Ať už na poli nebo v našem životě.

Zvědomit si existenci nějakého Kola roku už pomohlo dlouhé řadě lidí, já jsem v té dlouhé řadě mezi prvními. Od dětství jsem vnímala, že je něco jinak, že tak, jak se nám to předkládá, tomu něco chybí. Lidé si často uleví, když do 4 ročních období zasadí další 4 období a vznikne jim tak 8 zastávek v běhu roku. 

Jsme Češi, takže pokud vám sedí více české názvy, chápu vás. Česká období se obyčejně nazývají jako předjaří, jaro, podletí, léto, polétí, podzimek, předzima a zima. Možná vás to osloví mnohem hlouběji. 

Zpět k našemu Lughnasadhu: Keltský Lugh, zářící bůh slunce, je také ochránce umění a bardů. Název svátku sice odkazuje na něj, ale Lugh svátek zavedl na počest jeho pěstounky jménem Taillte, bohyně plodnosti. Ta ztělesňovala Matku Zemi, která obětovala život, aby zúrodnila zemi.  

Tento svátek je oslavou první sklizně. Ano, sklizní je více. Druhým svátkem je potom den podzimní rovnodennosti a třetím svátek zvaný Samhain. Je znamením ukončení sklizně pšenice a ječmene a pomalým začátkem sklizně brambor. Víme, že plochy pro sklízení byly mnohem menší, sklízelo se v neúplné zralosti, aby zrnka nevypadávala z klasů a i počasí bylo jiné. Je tedy docela možné, že 1. srpna mohly být žně plně ukončeny.

Ptáte se na slovo Lammas? To poukazuje na to téměř stejné, jen nahlížené z jiné tradice. Té křesťanské. Původně je to svátek anglosaský a odkazuje na Chlebovou mši (loaf-mass). Svátek tedy můžeme vnímat podle našich hodnot někde na pomezí pečení chleba a vzdání díků za úrodu (pohanský pohled) a „lámáním chleba“ při mši (Lammas).  V různých pramenech se dá dočíst, že svátek Nanebevzetí Panny Marie, slavený dne 15. srpna může mít také základ ve svátku Lughnasadh.

Pokud byste přeci jen rádi něco českého tak Svatá Anna, chladná z rána, nám přináší nádherný přelom léta v podzim. Poděkování za úrodu v našich krajích nesou samozřejmě dožínky a také různé městské a vesnické poutě, kde se pekly chleby, koláče a lidé tančili, veselili se a děkovali za dary země a za hojnost, která jim byla dopřána.

Vnitřní sklizeň

Kromě té fyzické sklizně ale sklízíme i my sami v sobě to, co jsme si zaseli. Věnovali jsme se dostatečně „semínkům“ našich plánů, které v nás bublaly od počátku února? Jsme spokojeni se svou sklizní? Jsme spokojeni s výsledky naší práce?

Důležitým prvkem při sklizni je především vděčnost. Vděčnost za vše, co máme. Za to, co nám příroda dala. Za to vše, co v našich životech již je. Máme často sklon hledat to, co není, to, co právě chybí a často kvůli tomu přehlédneme, že to, co teď právě v našich životech máme, je něco, za čím jsme se hnali zase ty roky před tím. 

Máme dům? Možná jsme si ho postavili? Možná jsme konečně ušetřili na to auto, co jsme si tak přáli k realizaci rodinných výletů? Možná jsme chtěli předělat zahradu a konečně zvelebit či začít skleník? A když jsme těch našich velkolepých snů dosáhli, jak dlouho jsme z nich měli radost? Hodinu? Dvě? Týden? Rok? Nějaký chytrý výzkum zjistil, že člověk má po dosažení cíle radost hodinu a po dosažení opravdu velkého cíle (dostavění domů, narození dítěte, dokončení univerzity, svatba) radost 1 den. 1 den!!! To je síla. Když jste toho všeho dosáhli, užili jste si toho oslavujícího dne naplno? Že jste žádný takový neměli? To je velká chyba, ale dá se naštěstí snadno napravit.

Projděte svým bytem, domem a uvědomte si, kolik důvodů k vděčnosti ve svém životě máte. Na kolik zhmotněných snů se právě díváte. Není to nádhera? Pokud na to nechcete být sami, ani se vám nedivím.

Jak můžeme slavit

Lughnasadh byl odevždy komunitním svátkem. Sdílená radost je prostě ještě větší radost. Navíc na sklizeň člověk nikdy nebyl sám. A tak nás všechny pozývám k oslavě dožínek ve společnosti našich blízkých a přátel. Co můžeme dělat?

1. Jako první se samozřejmě nabízí pečení chleba. Pokud máte možnost, můžete se jít podívat na sklizeň obilí, zajímat se o to, jak se sklízí, kde pak skončí a jaký je celý proces. Můžete zkusit namlít mouku doma a zadělat na opravdu poctivý, vznešený a sváteční chleb, kterým uctíte celý proces, probíhající od momentu, kdy se vůbec rozhodneme zasít (s tím souvisí příprava půdy, péče o ni). To by nám mohlo ukázat, jak vše má svůj čas a jak často jsme na sebe extrémně přísní a chceme všechno hned. Ale vše má svůj čas, svoji přípravu, svoje zrání.
2. Krásné je vytvořit si takové zákoutí, roh či oltář hojnosti. Můžeme vybrat zlatavé, žluté barvy, položit tam pár klasů, květin, případně i svíčky, ovoce ze zahrádky, a klidně pár mincí jako symbol hojnosti.
3. Můžeme se vydat do přírody, nadýchat se toho změněného vzduchu, prohlédnout si barvy, třeba si udělat pár fotek. Doporučuji vyrazit potom na to stejné místo zase na rovnodennost a ty stejné záběry nafotit znovu.
4. Můžeme si z obilí uplést obilnou panenku, nebo z obilí a polních květů uvázat věnec na dveře. Bývá obzvláště krásný, moc doporučuji.
5. Pokud překypujeme hojností, můžeme probrat domácnost a vybrat věci, které už dále vídat nechceme a věnovat je na nějaký trh, blešák či třeba nakoupit pro potravinovou banku.

Nezapomínejme, že tento svátek není jen oslava 1. srpna, ale je to celé období, které nás přibližuje k podzimní rovnodennosti.

Tak krásné dožínky, krásný Lughnasadh a krásný Lammas nám všem!