U zvířat to chápeme líp

Sloní mládě potřebuje být kojené

Nedávno jsme v rádiu zaslechli reportáž o tom, že sloní mládě, které se narodilo před rokem v ostravské ZOO, je stále naživu navzdory předpokladům. „Není totiž nikde doloženo, že by se slůně, které se nikdy nenapilo mateřského mléka, podařilo odchovat do dospělosti,“ říkali v rádiu. Malá sloní holčička neměla sací reflex, a tak chvíli trvalo než ji vůbec naučili pít alespoň náhražku mateřského mléka. “Nyní pomalu přechází na tuhou stravu“, říkali. Dostává rozmixovanou zeleninu přimíchanou do mléčné náhražky a pomalu se učí jíst kousky ovoce.  Zoologové navzdory tomu, že mládě má “tabulkovou váhu” a dobře žere, stále nemají vyhráno. Ze záznamů či zkušeností jiných zoologických zahrad po celém světě se dozvěděli o třiceti slůňatech odchovaných na náhražce mateřského mléka, ale žádné se nedožilo dospělého věku. Přitom každé z nich bylo alespoň určitý čas kojeno matkou nebo dostávalo nadojené mléko od jiné slonice. Někdo v rádiu vysvětloval, jak je to důležité pro získání ochranných látek a jak se v ZOO obávají momentu, kdy slůně onemocní. Bez ochranných látek z mateřského mléka je prý totiž velmi ohrožené například sloním herpesem. Takže tahle sloní holčička je velmi ohrožená, protože sloní mateřské mléko nikdy neměla.

Znělo to naprosto jasně a pochopitelně. Mládě potřebuje mateřské mléko. Mládě v roce začíná jíst tuhou stravu. Z hlasu moderátora i lidí ze ZOO byla slyšet beznaděj a vážnost situace. O stavu sloního mláděte už média informují rok. Když bylo po zprávách, jen jsme se na sebe podívali a bylo nám hned jasné, na co oba s manželem myslíme. Jak je možné, že široká veřejnost, moderátoři v rádiu i lidé ze ZOO chápou, jak je mateřské mléko důležité pro malé slůně, ale lidem jako by význam kojení mateřským mlékem nedocházel. Chápu, že slon není člověk, ale je snad lidské miminko o tolik odolnější než sloní mládě?

🎁 Dárkové poukazy 🎁
Co takhle recept na štíhlejší já? Dárkový poukaz na kurzy zdravého vaření - jediný dárek, po kterém váha jde dolů a nálada nahoru!
Prohlédnout

Jak to, že tolika lidským lékařům přijde v pořádku zařadit místo kojení umělou výživu. Tolik z nich to radilo tolika z nás a stále se to děje. Jak to mohou maminkám doporučit, když mohou normálně kojit? Jak to, že tolik lidských maminek kojit ani nezvažuje a bez zaváhání míchá mléko z prášku do lahvičky? Jasně, naprosto chápu, že když všechno selže a kojení není, je lepší umělá výživa než nic. Ale přeci to vůbec není adekvátní náhrada. My lidi to o sobě nevíme a u slonu to je jasné? Zrovna tak nás zaujalo, s jakou samozřejmostí se vedla řeč o tom, že to obří chodící sloní mimino teprve začíná s pevnou stravou. A maličkým čtyřměsíčním miminkům se na radu pediatrů snaží maminky v leže na zádech nacpat do pusy rozmixovaný brambor s kuřecím masem a mrkví…

Trpěli by, kdybychom je oddělili

Ono to není jen o jídle. To se tady u nás na stránkách řeší nejvíc. Ale kdo nás zná osobně, nebo sleduje nějaký čas naše články, ví, že nás zajímají širší souvislosti a celý člověk i se svou duší. Před pár dny jsem našla zajímavý postřeh v mé oblíbené knize “S kým mě bavil svět”. Režisérka Marie Poledňáková v ní  popisuje situace z natáčení seriálu “Dva lidi v ZOO”. Třeba jak ji překvapilo, když jí na natáčení přivedli ošetřovatelé místo jednoho objednaného leopardího mláděte hned tři. Když se divila, proč jich vedou tolik, s naprostou jistotou jí odpověděli, že jsou to sourozenci a jsou zvyklí být spolu. “Trpěli by, kdybychom je oddělili”, říkali. Podobně tomu bylo při natáčení s malými šimpanzi, kdy taky dorazili na plac dvě zvířata místo jednoho. Opět byla odpověď, že jsou tihle dva na sebe zvyklí a jeden bez druhého nedá ránu. Šimpanzí chlapeček natáčel seriál s herci a šimpanzí holčičku držela ošetřovatelka v ruce za kamerou, aby drobečci byli psychicky v pohodě. Sama Marie Poledňáková to komentovala tak, že se ošetřovatelé k mláďatům v ZOO chovají lépe než my lidé k vlastním dětem. Sama pak zažila dojemnou scénu, když jí jedno ze zvířat z natáčení po mnoha letech poznalo při návštěvě v ZOO. I ošetřovatelé si to všimli, protože ono zvíře nebylo zrovna přátelské a nadšené z návštěvníků. Ale k Marii Poledňákové se hned hnalo. “Má vás rád,” říkali, “byla jste vůdce smečky při natáčení.”

Zajímavé že? Málokdo se pozastaví nad tím, jak naše děti trpí, když je oddělíme. Když jde jeden do školky a druhý je doma s maminkou. (Tuhle příšernou křivdu jsem měla řadu let hodně pod kůží). Když jde jeden do školy a druhý je ještě ve školce. Já vím, já vím, takhle je společnost nastavená, takhle to tu funguje. Já nikoho nekritizuji. Taky žiji na téhle planetě v této době a musím čelit současnému způsobu života. Ale je to tak pro děti dobré?