Užívám si útlumeček

Přátelé, chci se s vámi podělit o svoje jedno životní poznání, ke kterému jsem se propracovala se změnou jídelníčku a teď už mám snad i věk na to, abychom mohla rozdávat nějaké to moudro :-) Co jsem změnila jídelníček, vnímám sezónnost úplně jinak. Dávají mi smysl spíše biologicky pojatá roční období než ta kalendářní. Hlavně skutečně vnímám změnu energií v přírodě a tedy i v mém těle. A nejen že to vnímám, já to i po letech teorie prakticky respektuju a poslední roky si to dokonce i velmi užívám.

Naše dlouhé zimní večery

Jak se venku začne brzy stmívat, přijdou ledové vichry a přestane se dát pracovat na zahradě, přijde slastné období dlouhých zimních večerů. Čas mého každoročního útlumu. Náš dům začne vonět aroma olejíčky, v konvičce je pořád horká čaj a v termosce nekáva a u každého jídla svítí na stole svíčka. Topí se v krbu a já často pracuju zabořená do polštářů tváří v tvář blikajícím plamenům. Nasávám teplo a nemůžu se toho nabažit. Když se udělá prima počasí a napadne sníh, tak vyběhneme na běžky nebo si dáme velkou procházku, a pak se tuze rádi vracíme do tepla k horkém čaji a zpátky ke krbu. Jsme příjemně unavení, té energie prostě není tolik, takže výlet nebo sport nás příjemně unaví. Dnes už vím, že je to v pořádku, že je to jediný způsob, jak člověka donutit k odpočinku. Nebo teda aspoň mě. A tím, že už dávno nejedu na zeleném čaji ani na kafi, tak nematu tělo falešnými povzbuzovači a jsem příjemně utlumená, jak přírodní zákon káže. Za dlouhých zimních večerů hrajeme v kuchyni stolní hry, což si nesmírně užívám. Někdy dokonce sedím s knížkou na gauči, což se mi v průběhu roku nedaří ani omylem. Často u toho mívám na klíně kočku, která v teplých měsících domů chodí jen na žrádlo, kdežto v zimě se z ní stane velká chlupatá koule, která se neustále válí na pohovce viz foto níže a je velmi přítulná. V tyhle zimní dny je víc časů koukat s rodinou na vybrané filmy a pak o nich filozofovat. A taky chodíme dobrovolně dřív spát! Naprosto chápu, že dříve lidé při svíčkách drali peří a vyprávěli si příběhy. Dospěla jsem k podobnému stavu, jen nedereme to peří.

Nafouklá po Vánocích?
Pojďte si dát 14 denní restart. Spravíme trávení a dáme tělo do kupy po svátcích!
Chci lednový restart

Vždycky to tak ale nebývalo

Když jsem byla zaměstnaná manažerka nebo podnikatelka ve své maličké firmičce, byla pro mě zima jedno velké utrpení. Jednak jsem v období citlivých ledvin a močového měchýře zažívala vrcholné potíže přesně v této oblasti, aniž bych tušila, jak to souvisí, jednak jsem pracovala na nejvyšší výkon, protože byl konec roku, takže uzávěrky, Vánoce, návštěvy, Silvestr… a všechno se to muselo stihnout, dotáhnout, odevzdat, zpracovat…no bylo to přenáročné.. Já byla unavená celoročně, natož pak v zimě v tom šílené shonu na konci roku! Do toho nového jsem vždycky upadla vyčerpaná, s kily navíc, ještě uhrovatější, ještě zahleněnější a se spoustou předsevzetí, která se mi vůbec nedařilo plnit. Hlavně ta o dietách a sportu.
A do toho všeho ta věčná zmrzlost! Nastydla jsem už jen při pohledu z okna. Usmrkaná jsem taky byla celý rok, ale ty odřeniny pod nosem v zimě, to bylo fakt peklo. V každé kapse tyčinku na rozpraskané rty a tu část mezi nosem a horním rtem. Běhala jsem na záchod smrkat a odskakovat si na malou každou hodinu i častěji. Bylo mi pořád zima a záda mě bolela k zbláznění. Do toho věčně dutiny, zalehlé ucho, bolení v krku, bolení v podbřišku, výtok…no prostě hrůza.

Jídelníček mi pomohl přežívat zimu ve zdraví

Že už nejsem zimní troska, to jsem si uvědomila velmi záhy po změně jídelníčku. To vám je taková úleva, když nemusíte mít na každou sebemenší cestu mimo domov velkou zásobu kapesníků a pomádu na rty! Když na záchod jdete jen 4x za den a nemáte v jednom kuse ledové nohy a znecitlivělý zadek od chladu. Z proměny v normálně termickou bytost jsem měla nesmírnou radost. 32 let jsem žila v úplně jiném těle (Konečně dobře ve vlastní kůži) než jaké mi postupně vzniklo po změně jídelníčku. Pro mě to znamenalo konec velkého utrpení a začátek naprosto nového životního pocitu. Fyzicky i psychicky.

Proč jsem ale unavená?

Co jsem ale dlouho nechápala, to byla přirozenost jistého útlumu, který v zimě nastával. Ať jsem ještě byla manažerka nebo už podnikatelka ve své vlastí firmičce, či pak maminka na mateřské dovolené, bránila jsem se tomu zimnímu odlivu energie a chtěla mít stejnou sílu jako v červenci. Úplně nejvíc vyčerpaná jsem byla, když se narodila první dcera a já ji po nocích kojila a dávala vyčůrat. Ale to už naštěstí kompenzoval dobrý jídelníček ve stylu Jíme Jinak, který mi podle mě zachránil život.
Až jak šel čas a já jedla víc a víc jinak a žila víc a víc přirozeněji, když jsem začala být mnohem víc v kontaktu s přírodou a s jejími proměnami, až tehdy jsem konečně pochopila, že nemít v zimě stejný elán jako v létě nebo na jaře je naprosto v pořádku. Ještě nějaký čas mi trvalo, než jsem si to dovolila a teď už si to pár let velmi užívám.

Zima je hrozně krátká!

Legrační mi teď přijde, jak se změnil můj úhel pohledu na délku zimy. Dokud jsem byla nemocná a vyčerpaná ženská, která trpěla celý rok a v zimě nejvíc, přišlo mi to chladné období nekonečně dlouhé. Vlastně jsem měla dojem, že zima je u nás dobrou polovinu roku. Ponožky jsem sundávala, až když venku bylo přes třicet stupňů, do té doby jsem byla za zmrzlinu. A od října do května mi bylo víceméně pořád chladno.
Jak jsem ale vzala na vědomí, že zima je vlastně fajn a je to přirozená součást koloběhu života v našem podnebném pásu, začala jsem si to užívat. Už se tedy tomu zimnímu útlumu nebráním a maximálně si ho užívám, co mi jen moje neposedná povaha dovolí, protože jsem vysledovala jednu zásadní věc – ono to velmi rychle uteče! Sotva si člověk přečte nějakou tu knížku, zahraje pár her, do toho nějaký ten ples a šup, už venku kvetu sněženky, začínají první práce na zahradě a já chytám jarní energii a už neposedím. Prostě už to nejde. Je to silnější než já. Něco mě pudí pustit se do zahrady a nových projektů. A neposedím zase až do listopadu, kdy to na mě znovu přijde. Útlumeček se vrátí a já zase na chvíli spočinu.

Jak to máte vy?

Pokud jste tedy zlenivělí, unavení a nic se vám nechce, je to v pořádku! Užívejte si tento stav, kdy máme nabíjet ledviny a získávat zásoby energie na mnohem aktivnější období, které se objeví s jarem a bude vrcholit v létě. Tak sbírejte pěkně síly, ať vám to zase do toho listopadu vydrží!
A jestli najdete trošku síly napsat mi do komentáře, jak to máte vy, jak zvládáte zimu, zda taky máte útlum a spíš vás to štve nebo jste si v něm našli zalíbení, budu ráda.