Česká Televize: Vařily jsme v přímém přenosu aneb Jíme jinak v Sama doma

Dobrý den, tady Česká Televize

Jednoho dne na konci listopadu se mi do telefonu představila produkční z České Televize. Prý o nás slyšeli vyprávět od Honzy Londzina z Boleslavské restaurace a prodejny Gája (Honza vaří v Sama Doma každý měsíc podle stejných principů jako my). A že by nás rádi pozvali do pořadu Sama doma, abychom jim ukázaly něco zdravého pro děti z naší praxe.  Vlna nadšení střídala vlnu trémy… Výsledek jste mohli vidět 7.12. v přímém přenosu (první vstup a druhý vstup). Stále ještě je ke shlédnutí v archivu ČT.  

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Přijďte příští týden do přímého přenosu

Na přípravu bylo hrozně málo času. Jeden týden zavolali, abychom ten druhý přišly. Musely jsme honem přeuspořádat pracovní záležitosti a zajistit hlídání, ale to samozřejmě stálo za to. Nakonec nebylo ani co připravovat, protože jsme dopředu neznaly otázky či nějaké zadání. Nechali zcela na nás, co připravíme. Věděly jsme jen, že se řeší téma hubnutí a dětská strava, Mikuláš, sladkosti, nic víc. Původně si přáli napéct zdravé vánoční cukroví, ale shodly jsme se s paní produkční, že to není v hodinovém pořadu reálné, navíc ve studiu není trouba :-)

Přípravy

Daly jsme s Helčou hlavy dohromady a řekly si, že uděláme něco jednoduchého z ovoce, co zvládne úplně každý. A co se taky dá udělat a dokončit během jednoho pořadu.  Nakoupily jsme tedy hrušky, jablka, vzaly z domova karob, mandle a sladěnku a vyrazily ve středu do ČT. Nevěděly jsme, jestli se víc těšíme nebo bojíme. Chtěly jsme se nějak připravit, ale nebylo jak, protože nikdo předem neví, jak se bude pořad vyvíjet a na co se budou moderátorky ptát. Na televizi vůbec nemám čas, doma ji takřka nezapneme, takže jsem neměla nejmenší tušení, jak to v Sama Doma chodí. Helča na tom byla úplně stejně, takže jsme se cvičně alespoň podívaly na jedno vysílání, abychom měly představu, jak vypadá studio a jak pořad probíhá. Váhaly jsme také, jak se obléknout, zda do našich “pracovních zástěrek” či civilně, zda lehce či tepleji. Já nejvíc řešila, jak zamaskovat rostoucí těhotenské bříško. Byla jsem čerstvě ve 4. měsíci a chtěla jsem to rodině prozradit až u vánočního stromečku.

Cesta na Kavčí hory

Už dávno je mi sympatická moderátorka Ester Janečková a nedávno jsem říkala manželovi, že bych tuhle ženskou ráda někdy viděla a poznala osobně. A cestou na Kavčí Hory jsem si vzpomněla a nahlas zadoufala, že tam třeba bude.  Sny se plní někdy neskutečně rychle. Byla tam. Ale to předbíhám. Po cestě jsme se puberťácky smály tomu, že jdeme do televize. My dvě! Vzrušení stoupalo, zmatkování přibývalo. Trémou se nám potily ruce, málem jsme zabloudily a na Kavkách neměly ani kde zaparkovat. Bály jsme se, kdo pořád uvidí, nikomu jsme to neřekly, krom manželů a pár nejbližších přátel.

Cesta do studia

Byl to pro nás zážitek hodný vstupu do pohádky. Už jenom dostat se do budovy a do správného studia nebylo snadné.  V recepci to vypadalo, že právě přijely tři autobusy lidí na zájezd. Asi nějaký kompars. Každopádně bez zapsání a ověření nás tam nechtěli pustit, takže jsme stály ve frontě a jak čas běžel, trochu nás děsilo, že nestihneme začátek pořadu. Když jsme se probojovaly ke slečnám recepčním, neměli tam nahlášenou Helču, ale jen mě. Už už to začínalo vypadat, že půjdu do studia sama orodovat, aby ji tam vůbec pustili. Martirium kolem vstupu nám sebralo skoro půl hodiny a to jsme pořád nebyly ve studiu! Obě jsme byly rády, že tam jdeme spolu a ne jen jedna z nás. Málem jsme se ztratily. Navíc jsme s sebou táhly nákup a hromadu nádobí, protože prý mají jen malou lehce vybavenou kuchyňku. Po dvou nápovědách jsme studio našly a hned byly vrženy do víru dění. Než jsme stihly vybalit nádobí a ingredience, už nás jedna paní hnala do maskérny, kde nás přečísli a upravili make up. Mezitím jsme s jinou paní podepsaly potřebné dokumenty a už nás pobízeli zpátky do studia, že se začíná.

Kde je nádobí???

K naší hrůze se v přiděleném prostoru nenacházela kuchyňka, ale jen takový větší pult s varnou deskou. Nebyla tam voda, elektrika a vůbec žádné nádobí! Pár minut před začátkem jsme začaly tedy honem honem shánět skleničky, mističky, lžičky a další nezbytnosti z kuchyňky kdesi mimo studio. Příjemný kulisák, který byl opravdu velmi v klidu a měl fůůůůůůru času, nám začal nosit vyžádané nádobí. Ale misky, sklenky a lžičky nosil po kuse. Nevydržela jsem a přes zákaz z produkce doběhla do kuchyňky a nabrala, co se dalo. Tak tak jsem trefila zpátky do studia. Než jsme měly jasno v tom, zda máme všechno, přiběhla produkční, nandali nám mikrofony, protáhli kabely pod oblečením a za pasem jsme měly v tu ránu krabičky s bateriemi.

Seznámení s moderátorkami

Snad minutu před začátkem se s námi přišly seznámit moderátorky, Ester Janečková a Stáňa Lekešová. Byly příjemné a sympatické, vypadaly takhle naživo ještě lépe než na obrazovce. Docela jsme se zapovídaly, když přišel pokyn a v éteru se ozvala znělka. Znělo to nějak prapodivně, jak z Marsu, myslely jsme, že takhle to zní ve studiu. Ale ukázalo se, že je to nějaká technická chyba a celý pořad začal i pro diváky u obrazovek docela humorně, když ani Ester Janečková nevěděla, která bije a proč nic neslyší.

Začaly jsme vařit a silně improvizovat

Přímý přenos začal, moderátorky vítaly první hosty a vedly první rozhovory. Před námi seděla sympatická slečna s hromadou nejrůznějších čokolád a čokoládových figurek. To bylo její téma – která čokoláda je dobrá a která ne, jak se to pozná.  No príma, smály jsme se, co my tady vůbec děláme s tou naší zdravou výživou? Daly jsme se do práce, začaly loupat ovoce a zjišťovat, co všechno chybí. Došlo nám, že nikde nemáme zdroj vody, že nemůžeme oplachovat nádobí a že není kam házet slupky, protože tam nikde není odpadkový koš. Naštěstí jsme si spoustu věcí vzaly z domova, ale i tak nás zaskočilo, že ve studiu není jediný talíř, jediná lžička nebo vařečka.Vždyť se tu každý pořad vaří!!!  Nádobí, které jsem donesla ze zaměstnanecké kuchyňky bylo “každý pes jiná ves” a navíc plné prachu z cigaret.  Nezbývalo než začít improvizovat. Měly jsme s sebou papírovou utěrku, naštěstí. Střídavě jsme se skláněly pod pult, aby nás kamery neviděly, tam jsme nádobí čistily a nahoru ho vyndavaly s takovým výrazem, jako že nic, že tam máme ingredience.  Jestli jsme měly při cestě do studia velkou trému, tak teď jsme ji měly dvakrát takovou. Netušily jsme, jestli nám vystačí donesené kousky nádobí, nebylo jak oplachovat, kam vyhazovat,…navíc jsme si nebyly jisté, kdy nás zabírá kamera a kdy ne, bylo jich tam několik. Netušily jsme, kdy na nás přijde řada a co se budou ptát. 

Já vařím, ty mluvíš

Máme s Helčou rozdělené role. Na kurzech je Helča v kuchyni, má na starosti praxi, já vedu teoretickou část a víc mluvím. Ona je profesí kadeřnice, které nedělá problém dělat něco s rukama, když se na ní někdo dívá. Já to mám přesně obráceně. Jsem zvyklá jako manažerka mluvit s lidmi, ale když mám dělat něco manuálně, všechno mi padá a jsem nervózní. Tak to máme takhle rozdělené a vzájemně se doplňujeme. Když nás do ČT pozvali, hned jsme si spolu ujasnily, že Helča tam půjde jen pod podmínkou, že nebude muset mluvit a já pod podmínkou, že nebudu muset vařit. “Dobrá, jdeme do toho”, plácly jsme si. Stejný postup jsme nahlásily i moderátorkám před vstupem. Ale všechno bylo jinak…

První vstup

Než se na nás dostala řada, byla jsem nervozní, že tam stojím jen tak neužitečně, tak jsem se vehementně vrhla na vykrajování ovoce.  Ovšem ovoce bylo za chvíli oloupané, všechno se vařilo a dusilo, probíhalo naše “líné” vaření, nebylo co dělat. Helča ve volném čase drhla papírovým ubrouskem našpiněné nože a lžičky, aby měla čím pokračovat. Ale co já? Začala jsem tedy loupat už vyloupané jadřince. Předstírala jsem činnost, abych tam nestála jak tvrdé Y. V tom slyším, jak moderátorky říkají něco o Jíme jinak a už na nás míří kamera a světlo a už jdou k nám! Orosila jsem se až… víte kde. Co se asi zeptají? Je tolik možností. Nervozitou mi cukaly koutky a musela jsem si i odkašlat. Do odpovědi jsem se vrhla s takovou kadencí, že prý moje maminka na monitor v práci řvala “Zpomal! Zpomal!”  Věděla jsem, že máme na všechno sotva pár minut a na ty otázky se nedalo odpovědět jednou větou.  Stáně Lekešové asi přišlo, že mluvím moc a jen já a tak se zničehonic obrátila uprostřed mojí věty na Helču a říká jí: “A jak to bylo u vás, Heleno?” Hrklo ve mě, že to muselo být vidět i slyšet na mikroport. Helča přece mluvit nebude, to bude průser, nějak to musím zachránit. Ale největší překvapení nebylo, že moderátorky zapomněly, že Helča mluvit nechce. Největší překvapení bylo, jak to Helča vzala! S ledovým klidem, aniž by hnula brvou, s úsměvem a velmi přirozeným tónem povyprávěla o svých začátcích a já se musela držet, aby mi neupadla brada a nebylo na mě vidět, v jakém jsem šoku. 

Jak jsme olizovaly nádobí pod pultem a sháněly hrnec 

Po kratičkém vstupu se kamery i moderátorky odvrátily k dalším hostům a já němě hleděla na Helču a chtěla jí plácat po zádech a křičet, že je skvělá. Jenže jsem se bála špitnout, aby to nebylo slyšet doma u obrazovek. Helča mi začala sdělovat svoje dojmy a já trnula, že to uslyší i diváci. Měly jsme přeci na sobě ty mirkoporty…. A kamery se tak různě pořád rozhlížely po studiu, občas zabraly naše ruce, občas plotýnky. Měly jsme problém udržet bez vody na stole pořádek a nádobí jsme omývaly tak, že jsme se skláněly pod pult a tam olizovaly lžičky a vařečky, aby se s nimi dalo dál vařit! Ester Janečková měla volno, protože dalšího hosta zpovídala její kolegyně, a tak si zašla k nám. Přenos nepřenos, porty neporty, začala si s námi povídat, ptát se na spoustu věcí, evidentně ji výživa a strava dětí moc zajímala, ptala se na spoustu věcí z praxe. Bylo to moc milé, měla jsem radost, že se bavíme, že ji to zajímá, že je tak moc prima, jak jsem si myslela. Ale trnula jsem, že rušíme, že to musí být slyšet. Navíc jsem začala mít chaos v tom, co se říkalo na kameru do vysílání a co si jen tak povídáme. Všechno se mi to smíchalo dohromady a bylo to znát na odpovědích v dalším vstupu. Ester se po chvíli vrátila k někomu z hostů a Helča na mě zničehonic vyvalila oči: “Chybí nám jeden hrnec! Nemáme kde rozdělat karobovou čokoládu.” Do toho nám přišli honem sundat mirkofony a baterky, protože je potřebovali dát nově příchozím hostům. Co teď? V kratičké pauze jsem už zkušeně zamířila do kuchyňky pro kastrolek. Stihla jsem to, akorát končila reklama a vysílání pokračovalo. Problém byl zažehnán. Další nás čekal, když Helča udělala příliš hustou čokoládu, která by nešla rozmíchat. Skrz zuby cedila zoufale, že má potíže, že to nepůjde nalévat. Přišla jsem si konečně užitečná, když jsem mohla čokoládu zachránit, naředit a rozmíchat. Dělaly jsme jako že nic, ale bály se, jak to dopadne. Dopadlo to dobře, měly jsme díky naředění čokolády pro celou armádu :-)

Druhý vstup 

Protože první vstup končil otázkou, zda doma máme partnery (znělo to skoro jako “To s vámi doma někdo žije,  když takhle jíte?”), tak jsme se s Helčou během reklamy narychlo domlouvaly, jak slušně odpovědět. Jenže na to nebyl vůbec čas, sotva jsme stihly říct, co jsme to vlastně uvařily a z čeho. Na otázky moderátorek se nedalo snadno jednou větou odpovědět, byl to hrozný fofr. Jen jsem začala odpovídat na jednu otázku, už jsem dostávala doplňující druhou. A tak minuty běžely a já najednou viděla v očích Ester výraz, který jasně napovídal, že už přetahujeme. Paní s cedulí, na které byl čas zbývající do konce vstupu, totiž stála za našimi zády a ubíhající vteřiny tak mohly sledovat jen moderátorky. Kvapně jsme se tedy rozloučily, bylo to skoro komické, protože jsem jim toho chtěla ještě tolik říct :-)

Ochutnávka

Moc nás potěšilo, že po konci pořadu se celý televizní štáb, včetně kameramana v letech, moderátorek i hostující paní dietoložky vrhl na připravené pokrmy. Mizelo to v nich, měli hromady otázek, evidentně jim to chutnalo. Největší úspěch měl ovocný pudink. Všichni se divili, že je to tak dobré, když je to vlastně zdravé a že je to sladké, když jsme nepoužily cukr. 

Dietoložka v akci 

Během ochutnávky jsme se daly do řeči s paní doktorkou, která byla hostem přes hubnutí a obezitu. Razila teorii kalorií, tak jsme se s Helčou smály pod vousy, že tuhle epizodu už máme neúspěšně za sebou. Povyprávěla jsem jí, jak jsem strašně přibrala na nízkokalorické stravě složené ze salátů, jogurtů atd. při první těhotenství. Jak jsem to pak vůbec nemohla shodit, i když jsem hodně cvičila a jak jsem to nakonec shodila díky změně jídelníčku. Nebyla s ní řeč, když jí došly argumenty, tvrdila mi, že jsem nehubla, protože jsem byla přesportovaná. 

Zůstaly jsme samy s adrenalinem

Než jsme se nadály, všechno se snědlo, moderátorky se rozloučily, kameraman zmizel, všechno utichlo a my zůstaly ve studiu samy. Balily jsme neumyté nádobí a smály jsme se, co všechno jsme to právě zažily, srdce nám bušila vzrušením. Teda to byla akce! Helča se nechala slyšet, že větší adrenalin snad v životě nezažila, no možná jen při porodu :-)  Byly jsme moc zvědavé, jak to celé vypadalo na obrazovce a zároveň se bály si záznam pustit, že to bude děsná ostuda.  Zrychlený tep jsme měly ještě druhý den.

Teď po dlouhé době máme konečně odvahu to dát i na náš web a riskovat, že se na to podíváte :-)