Věci se dávají do pohybu (Zdeňka, 38 let)

Drazí přátelé,

blíží se mé další jubileum s Jíme Jinak. V listopadu to budou 4 roky, co jsem objevila stránky Jíme Jinak a začal se psát můj nový životní příběh. Tento podzimní čas je pro mne prostorem k zamyšlení nad sebou, nad životem, nad mým dalším směřováním. Předchozí díly si můžete pro dokreslení přečíst na webu. Na počátku zde byla moje obezita druhého stupně a “pouhé” odhodlání s tím něco dělat, tentokrát však s rozmyslem, bez jojo efektu. Nakonec však moje celková transformace vedla k ukončení nefungujícího manželství, hledání sebe sama a propojení s Vesmírem. Můžu už s klidem říct, že s velkým přispěním Jíme Jinak a jeho filozofie, ve víru překotných životních událostí, jsem pochopila sebe samotnou. Konečně se to letité, zkostnatělé, dalo do pohybu.

Cukroví bez cukru?
Svatý Mikuláš by koukal, jak se dá mlsat zdravě! Naučte se triky na vánoční cukroví, které potěší i vašeho nutričního poradce.
Jak na to

Zajídala jsem nedostatek lásky

Začala jsem přemýšlet nejen nad tím, co si dávám dovnitř do těla, nýbrž jsem začala řešit i to, zda adekvátně vyživuji také svojí duši, zda jsem šťastná a spokojená. Zjistila jsem, že v důsledku nesprávné duchovní výživy, resp. podvýživy, jsem začala dohánět nedostatek skutečným “jídlem”. Lidově řečeno “zajídala” jsem nedostatek lásky. Nejméně dva roky mi však trvalo, než jsem definitivně pochopila, že za zmíněný nedostatek lásky jsem odpovědná sama. Neměla jsem se ráda, ba jsem se chvílemi nenáviděla. Proč nejsem v pohodě a nemám se ráda, když mi nic (materiálního) vlastně nechybí?? Dítě zdravé, manžel pomáhá, poslouchá… :-D Postupem času jsem ale došla k poznání, že mi chybí láska zevnitř, nikoli zvenku! A lásku zevnitř nemůžeme chtít po nikom “cizím”, jen po sobě samých. Ale jak přesvědčit někoho, kdo vás zná do morku kostí a ví přesně, kolik máte chyb a jak moc jste v životě hřešili, že si zaslouží, aby ho měl někdo rád bez podmínek, tedy i s tím, že se někdy chová jako totální idiot, chodí pozdě na schůzky, nedotahuje věci do konce, rychle se pro něco nadchne, ale brzy ho to pustí, někdy je vulgární, ba dokonce arogantní vůči ostatním lidem a myslí si o sobě, že se kolem něj točí svět. Ale i rozmazlenému dítěti musíme nejdříve věnovat lásku, abychom mu dali pochopit, jaké vlastně je uvnitř. Lásku a přijetí. Pak se dějí teprve ty správné věci.

Zvednout zadek a začít na sobě pracovat!

Začala jsem tedy zkoumat to dítě uvnitř sebe… Začala jsem se ho ptát, proč se chová tak a onak a co by v životě rádo. Odpověď mě překvapila. “Chci být sama sebou a být přijata a milována taková,  jaká jsem. Tlustá, tenká, dobře naladěná i podrážděná…” A jeden by se zděsil a řekl: “Kde najdu ty lidi, kteří mě přijmou a budou mě mít rádi přes to všechno, co o mně vědí, takovou arogantní, rozmazlenou a náladovou, jaká ve skutečnosti jsem?” Odpověď je jednoduchá. “Dokud nepřijmeš sama sebe a nezačneš se mít ráda bez podmínek, nebudeš šťastná a spokojená a nebudeš se moct začít zbavovat svých špatných vlastností a chyb. Do té doby tě ani nikdo nebude mít rád takovou, jaká jsi. Naopak, budou se snažit měnit tě k obrazu svému, budou ti nastavovat zrcadlo, zkoušet hranice tvojí nelásky k sobě.” Roky 2023 a 2024 mi daly pochopit, že jsem to já sama, kdo o sebe musí začít pečovat i duševně, brát na sebe ohledy a postavit se za sebe samotnou! Zvednout zadek a začít na sobě pracovat!

Učím se samostatnosti a vděčnosti

A v momentě, kdy člověk dokáže mít rád sám sebe, vydržet sám se sebou a svými nedostatky, kdy není ochoten dávat ani do trávicího traktu nekvalitní potraviny, tehdy může začít “hledat” lásku a porozumění někoho zvenčí, s kým bude sdílet svoje radosti a starosti a s kým mu bude tak obyčejně hezky. Já jsem byla v letech 2022-2024 ve fázi poznávání sama sebe, svých hranic a potřeb. Teď se učím mít se ráda a vydržet sama se sebou. Pevně věřím že v příštím roce začnu konečně lidem kolem sebe rozdávat radost a dobrou náladu. Snažím se o to vlastně celý život, ale nešlo mi to, jak bych chtěla, protože jsem pořád nebyla spokojená se sebou, ani s tím, co mám. Učím se samostatnosti a vděčnosti. Cesta je trnitá a bolavá, ale to by Boha nebylo, abych to JÁ nezvládla!!! 

Děkuji především celému týmu Jíme Jinak, který udržuje naprosto boží webové stránky, kde člověk najde spoustu nejen receptu a tipů na zdravější vaření, ale také důležitou východní filozofii, která pomáhá lidem najít cestu k sobě samým.

DĚKUJI, že jste a pomáháte! 

Krásný podzim a pevné zdraví vám všem ze srdce přeje

Zdeňka